Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

I jako relativně starou ojetinu si dnes koupíte auto, které si samo „říká” o různé servisní zásahy. Je nutné mu naslouchat, nebo to v tomto případě lze pustit z hlavy?

Před pár dny jsme si posvítili na téma pravidelných výměn oleje v motorech aut. Stalo se tak po zveřejnění materiálů dokumentujících vývoj oleje, který má vydržet mazat motor i po více 30 tisíc kilometrů. Ačkoli jsme museli uznale kývnou hlavou nad vývojovými postupy firmy Mobil1, přesto jsme doporučili držet se výměn častějších. A soudě podle diskuze ani většina z vás nebere doporučení automobilek až tak vážně a olej či alespoň filtr mění raději dříve.

Dnes si pro změnu posvítíme na skutečnost, že moderní auta se železnou pravidelností upozorňují na návštěvu servisu, případně rovnou na nutnost provedení toho či onoho úkonu. A jde i o takové vozy, které koupíte klidně za pár desítek tisíc - už ty si samy „hlídají” všemožné servisní intervaly a potřebu nějakého servisního úkonu ohlásí skrze palubní systém. Je opravdu nutné se těmito hláškami řídit? Nad tím se zamyslel Hans-Georg Marmit, expert na automobilový sektor u německé firmy KÜS, která se od roku 1980 zabývá inspekcemi vozů podobně jako TÜV nebo GTÜ. Jak asi tušíte, odpovědí tady nebude jasné ano či ne, Marmitova slova ale dávají smysl.

První typickou situací je, že jste sice koupili ojetý vůz, ten je ale stále v záruce. To není nic výjimečného, i ke škodovkám dnes snadno přikoupíte pětiletou záruku, konkurence nabízí až sedm. A některé značky umožňují za určitých podmínek i prodloužení záruky na ojeté vozy dávno po skončení té standardní. S platnou zárukou tedy můžete pořídit i slušně starý vůz, v takovém případě Marmit radí pravidelné servisní intervaly dodržovat, protože jinak o ni přijdete.

Právě dodržením veškerých požadovaných prohlídek v autorizovaných servisech je trvání záruky podmiňováno a její ztráta by mohla přijít opravdu draho. Není pochyb o tom, že vás automobilky takto staví do situace, kdy vás ve výsledku nutí do absolvování relativně drahých úkonů, které nemusí mít žádný bezprostřední efekt. Ale co si budeme povídat, u staršího auta může snadno dojít k fatálnímu selhání motoru, převodovky či jiné zásadní součásti a záruka bude najednou k nezaplacení. Když se něco takového stane, budete jen litovat, že šetřili pár tisíc na prohlídce, když vás teď oprava motoru bude stát mnohonásobně více. Je to zkrátka institut podobný pojištění - záruka je jistota, která není tak úplně zadarmo, jak se může zdát.

Druhou, jistě častější situací ale jistě bude koupě ojetého vozu, který už je mimo záruku. I v takovém případě si auto stále „říká” o všechny servisní úkony, máte ovšem mnohem větší volnost, zda jim naslouchat a nebo nikoli. Jste-li puntíčkáři, auto chcete mít v co nejlepším stavu a problémům spíše předcházet, než je řešit, můžete se dále všemi pokyny řídit. Pochopitelně to nebude zdarma a nezřídka půjde pouze o tzv. inspekce, nikoli samotné opravy. Ty jsou realizovány až poté, co je se závadou seznámen majitel a odsouhlasí její řešení. Výjimkou bývají nové verze softwarů, které jsou přehrávány automaticky, a doplnění stavu provozních kapalin.

Nemá smysl tento přístup označovat za hloupý nebo zbytečný, inspekce servisu (tedy alespoň doufáme, že to tak v naprosté většině případů je) neprobíhá tak, že technik pod vozem dvě hodiny pálí jednu cigaretu za druhou a pak vám řekne: „Všechno v pořádku, 2 tisíce korun, pane.” Servis může objevit věc, která se kazí, ale ještě se nepokazila a ušetřit vás budoucích problémů zahrnujících i nedojetí do cíle. Je ale otázkou, jestli je to komfort, za který jste ochotni pravidelně platit tisíce korun u vozu, který vás stál třeba jen pár desítek tisíc. To moc velký smysl nedává.

V rámci oné druhé situace je tu tedy ještě jedna možnost, která je zřejmě nejracionálnější. Je tedy nutné, abyste se v autech alespoň trochu vyznali, pak ovšem spoustu věcí můžete vyřešit i bez servisu. A to aniž byste „leželi pod autem” nebo se nutně pouštěli do jakýchkoli rozsáhlejších výměn nebo oprav - předpokládáme, že lidé, kteří si auta opravují sami, mají ve způsobu péče o starší ojetinu dávno jasno.

V takovém případě je třeba rozlišovat mezi tím, o co si auto říká a znát jeho všemožné kontrolky. Výzvy k pouhým časovým či kilometrovým kontrolám a podobným inspekcím můžete směle ignorovat a na internetu si najít návody, jak tato hlášení vynulovat, aby vás nevítala při každém spuštění vozu.

Při ježdění s ním pak lze použít stejné zásady jako při zkoumání stavu ojetého vozu. Sluch napoví, zda na podvozku něco chrastí a bude tedy nutné vyměnit třeba vymačkaný silentblok, zda brzdy vydávají pazvuky a hlásí tak konec životnosti brzdových desek, zda v motoru něco chrastí, což v mnoha případech způsobuje uvolněná či vychýlená řemenice. Podle zápachu lze pro změnu identifikovat ucpaný filtr klimatizace a tak bychom mohli pokračovat ještě dlouho. U aut starších čtyř let navíc mnohé problémy odhalí i STK, jejíž návštěvu je následně nutné absolvovat jednou za dva roky tak či onak.

Tím vás pochopitelně nechceme vybízet k přehlížení všech pokynů či upozornění zobrazovaných auty. Spousta z nich je důležitá a ignorovat je prostě není možné - pravidelné výměny oleje jsou naprostý základ, časové výměny brzdové kapaliny nezbytnost, mnohá auta jsou vybavena třeba také kontrolkou opotřebení brzd, kterou rovněž není radno přehlížet. Takový servis je třeba provádět, jinak auto rychle zničíte.

Naznačujeme tím, že stačí o tom, co vaše auto skutečně potřebuje, trochu více přemýšlet a mít cit pro jeho „potřeby” a můžete dojít k lepšímu řešení pro vás a pořád dobrému řešení pro něj, ačkoliv řídicí jednotka by si to přála trochu jinak. Pokud ovšem nedisponujete dostatečnými znalostmi a zkušenostmi, pravidelné návštěvy odborníků (ne nutně z autorizovaných servisů, pochopitelně) můžeme jen doporučit. Koneckonců, ona inspekce nebývá zase tak drahá a teprve na základě zjištěných vad bude realizována oprava pouze toho, co je opravdu důležité...

Zdroj: KÜS

Petr Prokopec