Autoforum

/

Foto: Toyota

Pokud věříte, že i láska k autu může být slepá, tady byste se mohli snadno zamilovat. I když nejde o pěkné ani řidičsky podmanivé auto, funguje dobře a pomalu „za babku“ vám dá jeden z největších držáků široko daleko.

Na konci listopadu loňského roku Toyota představila Prius páté generace. Jeho design na rozdíl od předchůdců působí přitažlivě, i tak nicméně je otázkou, jak na novinku zareaguje místní publikum. Do Evropy totiž liftback dorazí jen s plug-in hybridní technikou. S tou pak sice jsou spojené lithium-iontové baterie o kapacitě 13,6 kWh, které mají o 50 procent navýšit dojezd čistě na elektřinu oproti generaci čtvrté, ovšem logicky také zvednou cenu. Stejně jako hnací ústrojí složené z dvoulitru a elektromotoru, které dává až 223 koní. Tedy pomalu dvojnásobek někdejšího výkonu.

Dá se tedy předpokládat, že pod milion korun nový Prius k mání nebude. A jelikož s vládními dotacemi se od letoška museli rozloučit i Němci, může se stát, že japonský plug-in hybrid bude strádat i v zahraničí. Zvláště když na trhu s ojetinami lze pořídit jen pár let stará auta o poznání levněji. Pravda, čtvrtá generace platí za jedno z nejošklivějších moderních aut a pro jeho design budete mít chuť zabíjet (v prvé řadě asi sami sebe...), s cenou ale startuje na zhruba čtvrt milionu korun. V té chvíli je sice třeba počítat s vyšším nájezdem, ovšem ani auta s méně než 100 000 km na kontě vás nezruinují - připravit si na ně musíte nějakých 400 tisíc korun.

I více ojetý Prius nicméně nemusí být špatnou koupí. Japonský hybrid totiž patří mezi nejkvalitnější vozy široko daleko podle dat TÜV i podle dlouhodobého testu Auto Bildu. Zatížen je tak jen velmi malým množstvím problémů. Jednou z nich je pumpa posilovače brzd, která u aut vyrobených mezi dubnem a červnem 2019 může přestat fungovat. Vůz pak sice i nadále zvládnete zastavit, ovšem při zvýšené námaze. Rozhodně tedy trvejte na testovací jízdě, během které se zaměřte i na přístrojový štít - vozům z července 2019 totiž může haprovat.

U aut vyrobených mezi březnem 2016 a květnem 2018 rovněž zkontrolujte kabeláž v motorovém prostoru, neboť mohlo dojít na prodření izolačního materiálu. V nejhorším případě pak může dojít i ke vznícení. Opomenout pak nesmíme ještě invertor hybridního systému, u kterého pro změnu může dojít na uvolnění. Ovšem pouze u vozů z prosince 2016. Nápravu je přitom třeba řešit v servisech značky, stejně jako je tomu ve všech třech dalších zmiňovaných případech.

Výčet potenciálních problémů tím končí, přičemž jak jste si mohli povšimnout, samotného hnacího ústrojí se kritika vůbec netýká. To platí také o bateriích, jejichž životnost je více než desetiletá a se kterými snadno zvládnete více než 300 tisíc kilometrů. Nahradit je pak nebude příliš drahé, neboť kapacita u hybridní a tedy nedobíjecí verze činí pouze 0,75 kWh. U plug-in hybridu pak je třeba počítat s 8,8 kWh, ovšem i tento typ má zvládnout minimálně oněch 300 000 km.

Naši němečtí kolegové proklepli právě verzi, kterou je možné upíchnout do zásuvky. Jimi testovaný kousek z roku 2020 měl najeto jen 22 450 km a jeho jediný majitel se v době pořízení rozhodně neupejpal. Sáhnul tedy po vrcholném stupni výbavy Executive, který ještě obohatil o pár příplatků. Cena se tak před dvěma a půl lety vyhoupla nad milion korun, aktuálně je ale vůz nabízen za necelých 740 000 Kč. To na plug-in hybrid se zárukou vlastně není špatné, jak jsme ale zmínili, nakupovat lze mnohem levněji. A pořád půjde o enormně spolehlivé, jen ošklivé auto.

Zdroje: Auto Bild, TÜV

Petr Prokopec