Autoforum

/

Foto: Patrick Seeger, dpa

Kdo z vás pamatuje hesla jako: „Buduj vlast, posílíš mír!” se teď jistě zasmál, ale tohle není humor. A nejde ani o nápad nějakého očividného extrémisty. S tímto nápadem přišel Kielův institut pro světovou ekonomiku - rychlostní limit podle něj skutečně oslabí Rusko.

Myslím, že už si dávno nemusíme mazat med kolem úst. Každý soudný člověk, který má možnost sedlat jakkoli modernější auto, musel dávno zjistit, že paušální rychlostní limit 130 km/h na dálnici je - když už ne úplná pitomost - naprostý anachronismus. Nedává žádný smysl, aby na libovolné dálnici za libovolného počasí, libovolné intenzity provozu a v libovolnou denní či noční dobu byla maximem rychlost, kterou i základní Škoda Fabia 1,0 zvládá s dokonalým nadhledem. Nedává žádný smysl, aby existoval, natož aby byl drakonicky vymáhán. Jistě, jsou místa, okolnosti, podmínky (...), kdy limit je na místě, ale paušálně 130 v dnešní době? Takové maximum je vážně hloupost, nakonec už i v Česku přestává platit.

Pokud vám tato slova přijdou pořád odvážná, vezměte svoji Octavii 2,0 TDI a projeďte se po Německu bez strachu o řidičák. Pokud to uděláte v příhodný čas, kdy doprava nevypadá jako prvomájový průvod, zjistíte, že i 160, 180 nebo 200 km/h se dá cestovat velmi bezpečně. I když se ale nyní ostatní země původních limitů spíše zbavují, zrovna Němce neopouští snaha diskutovat o zavedení stotřicítky. V roce 2025 by to byl vážně vtip, ostatně i téměř kdekoli jinde včetně komunistické ČSSR byly kdysi limity postupně rozvolňovány a zavedeny jen kvůli ropné krizi.

Bezpečnostní argumentace tedy v Německu nikdy nezabrala, ta klimatická nakonec také ne. A dnes už asi nezabere, lidé začínají chápat, že je to trochu složitější téma, než nám bylo roky předkládáno. Nový důvod se ale vždy najde a ten poslední, o kterém informuje Focus, je opravdu k popukání.

Kielův institut pro světovou ekonomiku totiž vypracoval novou studii, podle níž dálničních 130 km/h pomůže v boji s Ruskem. Je to zpátky: „Jezdi 130, posílíš mír!” Institut argumentuje tím, že v takové chvíli klesne spotřeba ropy, což má vést nejen ke snížení její spotřeby, ale i ke snížení ceny na světových trzích. A něco takového má ve výsledku ublížit také Rusku, pro které jsou příjmy z prodeje ropy a ropných produktů významným zdrojem.

Institut se dále pouští do různých výpočtů, co by to udělalo s cenou a kolik by to také ušetřilo tun CO2 (á, už je to zpátky). Nechceme to ani výslovně citovat, protože ony výpočty nedávají smysl. Ale nakonec se ukazuje, k čemu má tato iniciativa vést: „Klimatická politika nemusí v rámci priorit soupeřit s obranou, naopak tu může dojít na strategickou shodu,“ dává všemu korunu spoluautor studie Joschka Wanner, který se tak snaží naznačit, že dnes nestojíme před dilematem Green Deal nebo zbrojení. Můžeme mít Green Deal i zbrojení!

Aby toho nebylo málo, institut se zlobí na Evropskou unii, že přišla se směšnou a trapnou „úlevou” v podobě rozpočítávání jinak nezměněných a nesplnitelných limitů flotilových emisí automobilek na tři roky, pak by byly úspory CO2 a rány zasazené Rusku ještě větší. Nyní tedy navrhuje zvýšit daně spojené s emisemi CO2, aby tedy lidé snížili spotřebu ropy aspoň tak, že bude dražší. Znovu tu máme boj proti Rusku a ochranu klimatu jdoucí ruku v ruce.

Bylo by to legrační, kdyby to bylo míněno jako vtip, ale není. Dodáme k tomu jen jednu věc - máme tu celosvětovou spotřebu ropy, pak tu máme německou spotřebu ropy, pak tu máme německou spotřebu ropy generovanou auty jezdícími víc jak 130 km/h (pokud po Německu jezdíte, sami víte, že to není zdaleka každé) a pak tedy vliv na světový trh s ropou daný tím, že tato hrstka aut nebude jezdit za 8 litrů paliva, ale třeba za 6. Když tohle škrtnete, co se stane? Nic, je to jako když z moře vytáhnete trochu slané vody injekční stříkačkou. Taková věc určitě otřese celou Zemí a položí Rusko na lopatky...

Je to fantasmagorie, ale když vedete ideologický boj, každý pseudoargument se hodí. Ty za stotřicítku na německých dálnicích jsou obvykle pochybné, tento má ale mimořádně krátké nohy.

Zdroj: Focus

Petr Prokopec