Autoforum

/

Foto: Gatso, tiskové materiály

Je to velmi názorné připomenutí toho, jakých systémů jsme se nevědomky stali součástí. Máme ale obavu, že muž, který přivedl tento případ k soudu, je jedním z mála, kterým to pořád vadí.

Lidé mají jednu nepříjemnou vlastnost - rychle si přestanou vážit toho, čeho mají zrovna dost. A co vlastně měli, si uvědomí až poté, kdy o to přijdou. Platí to nejen o záležitostech, o kterých se v této souvislosti aspoň čas od času mluví, jakou jsou peníze nebo přízeň někoho blízkého, ale také o svobodě.

Zejména v posledních letech graduje, jak snadno se jí vzdáváme výměnou za domnělá, mrzká nebo vůbec žádná pozitiva. Problémem v tomto případě je, že po dekádách nesvobody v dobách komunismu, jsme najednou měli svobody tolik, že nám ji většina světa mohla závidět. Sami jsme to ale dlouho považovali za skoro samozřejmé až do té míry, že někteří začali dokonce aktivně bojovat za omezení svých vlastních svobod. A teď postupně zjišťujeme, co po dekádách relativní volnosti zase nemůžeme, v čem všem jsme „pod dohledem”, jak moc si musíme dávat pozor už na to, co veřejně říkáme, apod.

Spousta problémů pramení z vůbec možnosti naše svobody omezovat. Zde platí jediné pravidlo - pouze anonymita je zárukou svobody, jakákoli možnost vás při čemkoli identifikovat, sledovat vaše jednání, pohyb apod. může být použita proti vám, ať už jde o vaši existenci ve skutečném nebo virtuálním světě. A neargumentujte prosím tím, že kdo nedělá nic špatného, nemá co skrývat, to je ta nejošidnější demagogická fráze, jakou si lze představit. Je to přesně naopak - pokud někdo nedělá nic špatného, nemá nikdo jiný žádný pádný důvod se o něj jakkoli zajímat. A na to, že něco špatného dělá, se holt musí přijít jinak, než sledováním všech a všude, to je hubení myší napalmem.

Důvodů je asi milion, ale jeden za všechny - zvlášť v dnešní době vysokých výpočetních výkonů není zase takový problém začít provozovat něco ve stylu Precrimu z Minority Report - jen místo tušitelů si dosaďte pouhou pravděpodobnost. Pokud začnete s „velkými daty” pracovat tak, že začnete typické rysy chování zločinců porovnávat s chováním široké společnosti, protože se ukáže, že typický pedofil dělá s oblibou kombinaci X různých věcí, může se stát, že sami skončíte v hledáčku policie, i když s pedofilem máte reálně společného asi tolik jako sníh s létem.

Už pouhé vyšetřování vám může zničit život, rozbít rodinnou pohodu, připravit vás o práci, cokoli takového, protože policie nebude chtít věřit tomu, že by její „AI tušitel” šlápnul vedle. A to všechno jen na základě toho, že o vás stát ví věci, které vůbec nemá důvod vědět. Proto je také nemá vědět bez důvodného podezření, že se něčeho nekalého dopouštíte. Předpoklad „všetci kradnú” tady nestačí.

Proto jsme proti všem formám plošného sledování. Je až surreální, že se dnes vážně bavíme o možném sledování všech soukromých chatů právě s odvoláním na boj proti pedofilům - jsme si zatraceně jisti, že to je to poslední, co to přinese, ztráta další části naší svobody a našeho soukromí bude to první. My jsme ale automobilový web, a tak jsme vysazení hlavně na sledování pohybu aut a osob v nich, neboť ani po tom nikomu nic není. Přesto je to plošně prováděno stále schopnějšími systémy pod rouškou boje proti té či oné kriminalitě, terorismu, dosaďte si.

Většině lidí je to bohužel „šumák”, i když to takto zmíníme včetně možných konsekvencí. Prostě mají pocit, že jich se to stejně netýká, že proti nim to namířené není, a tak se tím nemusí zabývat. Trochu jinak to viděl jistý Jose Rodriguez z amerického Oregonu, kterého vyděsily možnosti silničních kamerových systémů společnosti Flock Systems později probírané kanálem KING5, které jsou provozované v městech Sedro-Woolley a Stanwood ve státě Washington.

Kamery Flocku jsou v těchto městech na různých místech umístěné podél silnic a soustavně fotografují a zaznamenávají průjezd všech vozů včetně jejich cestujících bez ohledu na to, zda pro to existuje nějaký důvod. Úřady pochopitelně tvrdí, že jde o nástroj k identifikaci kradených aut nebo vozů spojených s vyšetřováním jiných trestných činů, jenže fotí všechny a pořád a záznamy ukládají bez ohledu na jejich aktuální irelevantnost vzhledem k čemukoli zmíněnému. To je skutečně děsivé.

Rodriguez k věci říká, že právě tato povaha řešení ho vybudila k aktivitě: „Měl jsem pocit, že to narušuje mé soukromí, soukromí všech. Fotí tím každé jednotlivé vozidlo, které projíždí,” říká dnes k věci. Leckdo nyní jistě čeká, že se Jose R. rozhodl proti věci protestovat, vybudit veřejný odpor podobnými články a přimět politiky jednat, to by se ale dočkal leda výsměchu. Šel na to mnohem, mnohem chytřeji.

Města vyzval, aby mu umožnily přístup ke všem takto pořízeným datům coby veřejně spravovanému statku na základě zákona o veřejného přístupu k veřejným záznamům. Města to nepřekvapivě odmítla, Rodriguez je ale zažaloval a soud vyhrál. Soudkyně Elizabeth Yost Neidzwski říká, že nemohla rozhodnout jinak, neboť takto plošně pořizovaná data bez vazby na jakékoli konkrétní podezření prostě „splňují podmínky pro veřejné záznamy podle zákona o veřejných záznamech” a města si je nemohou nechat jen pro sebe.

Jose R. samozřejmě o konkrétní data nestojí, co by s nimi dělal, chtěl jen docílit toho, aby se veřejně ukázalo, čeho jsou tyto systémy schopny a jak snadno se mohou získané informace dostat do rukou kohokoli. Vedení obou měst po rozsudku nepřekvapivě začala panikařit a úředníci systémy prakticky hned po jeho vynesení verdiktu vypnuli. Nyní zvažují další postup.

Pikantní je, že ještě před verdiktem právníci obou měst argumentovali tím, že zveřejněním těchto snímků by bylo ohroženo soukromí nevinných lidí a mohlo by je vystavit řadě rizik. To byla zřejmě pro soudkyni poslední kapka, neboť právníci argumentovali ve prospěch těchto systémů přesně tak, jak argumentují jejich odpůrci proti nim. Přesně z tohoto důvodu Jose R. nechtěl, aby byly dále provozovány, a přesně takto si města podřezala vlastní větev.

Argumentovat tím, že v rukou někoho jsou taková data v bezpečí a mohou být využita jen „správně”, zatímco v jiných rukou jsou zdrojem nebezpečí, protože mohou být využita „nesprávně”, je pochopitelně naprosto lichý - využita i zneužita mohou být prakticky kýmkoli, kdo se k nim může dostat (což může být ve výsledku kdokoli, žádné dokonalé zabezpečení neexistuje, žádní svatí u počítačů také ne) a jediný způsob, jak tomu zamezit, je, aby neexistovala. Přesně k tomu rozhodnutí soudu nepřímo směřuje.

Rodriguezův právník Tim Hall rizika podtrhl tím, jak důkladný systém je - software Flocku nesleduje jen registrační značky či obličeje, ale dokáže odlišovat i fiktivně identifikovaná auta pomocí specifických prvků výbavy z výroby i po ni, promáčklin na karoserii, nálepek na skle, střešních nosičů apod. Soudkyně i proto rozhodla tak, jak rozhodla, a právníci měst potvrdili, že činnost systémů zatím nebude obnovena. A pokud bude, plošné sledování všech už jednoduše nebude možné.

Podobné případy nás aspoň trochu uklidňují, ale tušíme, že většině z vás to bude jedno. Až si pro někoho z vás přijdou, aby se zodpovídal za fotky polonahých dětí z rodinné dovolené posílané přes Messenger prarodičům, bude pozdě se ptát, jestli jsme si naší svobody a našeho soukromí neměli přece jen víc vážit...

Zdroje: KING5, Louis Rossmann@Youtube

Petr Miler