Autoforum

/

Foto: Fiat

Paradoxem je, že láká svým pojetím i cenami, na kousek se slušnými parametry a jasnou historií vám stačí desítky tisíc korun. Jenže vůz je prý dokonalým naplněním posměšných výkladů jeho jména, nemluvě o pasivní bezpečnosti.

Italská auta máme všichni zafixovaná jako pohledná a povětšinou i jízdně atraktivní. Jakmile se ale řeč stočí na spolehlivost, pozitiva končí. Místo toho většina majitelů mluví o selhávajících motorech nebo rozpadajících se interiérech. Tato reputace přitom sedí i na třetí generaci Fiatu Punto, který dorazil do prodeje v roce 2005 pod názvem Grande Punto. O čtyři léta později pak Italové přistoupili k modernizaci a změně jména na Punto Evo, aby se s druhým faceliftem v roce 2012 vrátili k původnímu označení Punto. Italská cesta, jak se sluší a patří.

Výroba tohoto hatchbacku skončila v roce 2018, tedy pouhý rok po absolvování crash testu Euro NCAP, který pro Punto neskončil vůbec dobře. Vůz totiž obdržel pouze 51procentní hodnocení v rámci ochrany dospělých, zatímco bezpečnost dětí byla 43procentní a chodců 52procentní. Za elektronické berličky však Fiat nezískal jediný bod, výsledkem tak byl nulový počet hvězdiček. I taková Dacia Duster v dané době získala tři, což jen deklarovalo, jak špatně na tom Punto je.

Má tedy vůbec smysl uvažovat o tomto voze jako o ojetině? Z finančního hlediska rozhodně, rané exempláře jsou totiž k mání od asi 20 tisíc korun, za 30 tisíc už si můžete vybírat. Na Punto Evo vám postačí zhruba 50 tisíc Kč, zatímco model po druhém faceliftu startuje na 60 tisících Kč. To jsou všechno velmi nízké sumy, za dvě průměrné české výplaty koupíte auto v dobré kondici a ještě vám zbude na provoz na prvních pár měsíců. A nebo také ne.

Na případné opravy totiž mohou padnout skoro nekonečné sumy, jak varují kolegové z Auto Bildu. Ti označují Punto všech variant za vůbec nehorší ojetinu dneška, která kombinuje nespolehlivost s nebezpečností jako žádná jiná. Začít můžeme pod kapotou, kde se během onoho 13letého životního cyklu objevila řada pohonných jednotek. Bohužel, prakticky u všech můžete počítat s nadměrnou ztrátou oleje nebo vadami na řídicí jednotce. Mimo to jsou defektní startéry i generátory, u dieselové jedna-trojky pak navíc dochází na předčasné opotřebené rozvodového řetězu. Dále si pak majitelé benzinových jedna-trojek a jedna-šestek stěžují na problematické řízení.

Vrcholem kvality rovněž není ani podvozek, neboť pružiny praskají a tlumiče protékají. Na druhou stranu, nápravy problematické nejsou a koroze, která byla dříve Fiatu vlastní, se taktéž již objevuje zřídkakdy. To ale již není případ světel, stížnosti na ta čelní jsou dvojnásobné oproti ostatním vozům. V červených číslech jsou ale i ta zadní či směrová. Kupovat tak zcela jistě budete muset nová, což ostatně platí také o brzdových destičkách.

Znamená to tedy, že Punto momentálně dává smysl jen ve chvíli, kdy jste schopným mechanikem s velmi dobře vybavenou garáží, popř. se s někým takovým přátelíte. V případě ostatních ale bude italský hatchback spíše zdrojem problémů než radosti. Odpovídá tomu ostatně i jeho hodnocení v rámci německého TÜV Reportu, kde horší jsou už jen vozy Dacie. Jak jsme ale zmínili, za jejich volantem se můžete cítit o poznání bezpečněji.

Opravdu tedy není divu, že Němci v souvislosti s Puntem připomínají „skutečný” význam zkratky FIAT (Fehler In Allen Teilen - vada v každém dílu) a hovoří o nejhorší ojetině vůbec. Na druhou stranu je opravdu levná a při troše štěstí může být i Punto dobrým autem třeba na několikakilometrové dojíždění na nákupy.

Zdroje: Auto Bild, TÜV

Petr Prokopec