Autoforum

/

Foto: Dacia

Tomu se říká poměr prostoru a ceny, neznáme jiné auto, které by se Dacii v tomto ohledu byť jen zdaleka blížilo. To je ale bohužel jen první pohled, ten druhý je komplikovanější, vybírat tento vůz je třeba s velkou obezřetností.

Vozy Dacie mají lidé obecně zafixované jako velmi poruchové. A nedá se říci, že by o nich takto smýšleli neoprávněně, rumunská automobilka po léta okupovala poslední příčky anket zaměřených na spolehlivost s většinou svých modelů. Jenže v posledních letech míří nahoru, zatímco u ostatních značek pro změnu dochází na propady. Mezi dvou- a tříletými vozy tak nejhorší Dacii, tedy Dokker, najdeme na 100. příčce. Pod ní je ale ještě dalších jedenáct aut, a to včetně dvou Škod (Superb a Scala) či Tesly Model 3, ostatně kompletní přehled poruchových modelů je vám pořád k dispozici.

Jakmile se ovšem zaměříte na kategorie starších aut, smutná pověst obklopující rumunskou automobilku se znovu začíná vynořovat. Zmiňovaný Dokker čest Dacii opravdu nedělá, mezi šesti- a sedmiletými a osmi- a devítiletými vozy totiž pokaždé okupuje vůbec poslední příčku. Míra poruchovosti u něj přitom dosahuje 26,5 a 30,9 procenta, což je dvakrát víc, než činí průměr pro obě kategorie. Ve srovnání s nejlepšími běžnými vozy (mezi ně nepočítáme Porsche 911) je Dokker horší až pětkrát.

Dacia již tento model přestala v Evropě nabízet (v takové Argentině ovšem s logem Renaultu nadále k mání je), v případě zájmu tedy musíte do autobazarů. Na nejlevnější kousky vám stačí průměrná česká mzda, tedy méně než 50 tisíc korun, přičemž nájezd ani v té chvíli nemusí překračovat 100 tisíc kilometrů. Na první pohled tak Dokker vypadá jako velmi lákavá nabídka, neboť poměr ceny a vnitřního prostoru je zcela bezkonkurenční. Ovšem vizitka v podobě zmiňovaného TÜV Reportu by vám měla dopředu naznačit, že o víc peněz můžete přijít až po pořízení.

Rumuni za léta prodeje tohoto modelu přišli s řadou svolávacích akcí, které měly Dokker dostat do lepší pozice. Řešit měly vše možné od vadných jednotek ABS přes airbag řidiče až třeba po boční posuvné dveře, které se při nehodě mohly otevřít, což pro posádku nebylo zrovna bezpečné. Ovšem i přesto je Dokker nadále spojován s celou řadou problémů, které z něj mohou udělat jen krabici postávající bez hnutí před vaším domem. Nadměrná spotřeba oleje či jeho únik jsou přitom jedněmi z nich.

U kousků z let 2017 až 2019 jsou rovněž velmi časté potíže s palivovou pumpou. Modelový rok 2016 pro změnu strádá kvůli svíčkám. Již po třech letech provozu pak můžete u Dokkeru řešit tlumiče či pružiny, stejně jako špatné uchycení náprav. S devítiletými exempláři jsou dále spojeny poruchy řízení. Ještě dříve ale budete řešit brzdy, bez ohledu na to, zda jde o jejich kotouče, destičky či hadičky. U nejstarších vozů se k tomu ještě přidávají potíže s nožní parkovací brzdou.

Už to samo o sobě na neklidné spaní stačí, Dokker má ale dále na kontě také problematická světla, přičemž v tomto ohledu je dokonce šestkrát horší než průměr pro dané věkové kategorie. Situaci navíc zhoršuje fakt, že jde o přední, zadní i směrová. Pokud tedy zvažujete koupi, možná rovnou napište Ježíškovi, aby vám pod stromeček nadělil doživotní zásobu žárovek. A k tomu by rovnou měl přihodit i pár rezervních brzdových sad a kanystrů s olejem.

Na druhé straně je třeba dodat, že náhradní díly jsou poměrně levné a dostupné, zkušenosti s rumunskou technikou pak mají i v mnoha neautorizovaných servisech. Pokud se vám tedy povede narazit na opečovávaný kousek, můžete poměrně levně přijít k vozu, který dokáže pobrat až 3 000 litrů nebo 600 kilogramů nákladu. Rozjet podnikání vám tak Dokker umožní jako málokteré jiné auto. Jen u něj platí známé „důvěřuj, ale prověřuj“.

Zdroj: Auto Bild

Petr Prokopec