Autoforum

/

Foto: Opel

Současné Opely jsou vlastně úplně jiná auta než dřív, jde o stroje využívající techniku koncernu Stellantis. Jak tedy odolávají dlouhodobé zátěži? Přesně to Němci zkoumali na současné generaci SUV Mokka.

První generace Opelu Mokka se stala nadmíru úspěšnou, i proto německá automobilka nelenila a ohlásila příchod nástupce dlouho předtím, než dorazil do showroomů. V mezičase nicméně Opel prošel opravdu turbulentními změnami, neboť nejprve byl stále součástí amerického koncernu General Motors, než jej odkoupili Francouzi. PSA Peugeot Citroën se ale následně spojil s Fiatem, Chryslerem a Jeepem, čímž byl zformován další koncern Stellantis.

Jelikož pod nadvládou GM platil Opel za prodělávající automobilku, svým způsobem mohli Němci zamířit jen vzhůru. Jenže se nezdá, že by se tak doopravdy stalo, tedy alespoň soudě dle výsledků dlouhodobého testu Auto Bildu. Naši kolegové totiž najeli 100 tisíc kilometrů s Opelem Mokka druhé generace, z něhož nebyli až tak úplně odvaření, jako tomu bylo v případě předchůdce. I proto, že nově se vůz již neprodává s pohonem 4x4, a to ani za příplatek.

Protože tu máme čtyřmetrové SUV se světlou výškou 157 milimetrů, nedá se předpokládat, že by většině zákazníků výlety do náročného terénu výrazněji chyběly. Co je však již horší, i přestože sedadla druhé generace disponují masážním strojkem, stále nedosahují kvalit originálu, který se v tomto ohledu chlubil atestací AGR. Evidentně je to jedna z mnoha úspor, ke kterým bylo zaveleno pod nadvládou nového vlastníka.

Kolegové totiž poukazují i na to, že v zavazadlovém prostoru chybí osvětlení, stejně jako třeba háčky, ke kterým byste mohli připevnit sedačku, aby uvnitř necestovala. Bude ale zapotřebí, aby šlo spíše o nějakou menší, neboť jakkoliv Mokka zvenčí působí mohutně, uvnitř se budete cítit stísněně. Do zavazadelníku ostatně nenaskládáte více než 1 105 litrů nákladu, a to i po sklopení druhé řady sedadel.

I přes kompaktní rozměry a nízkou hmotnost 1 295 kg ovšem Mokka „baští“ jako velké auto, neboť průměrná spotřeba se v testu ustálila na 8,2 litrech. K této porci se navíc vůz dopracoval s jedna-dvojkou se 130 koňmi pod kapotou. Když k tomu ještě navíc přihodíte nádrž o kapacitě pouhých 44 litrů, vskutku lze o tomto SUV přemýšlet spíš jako o příměstském přibližovadle.

Toliko spíše konstrukční chyby, Mokka však má na kontě i ty kvalitativní. Třeba řízení již z výroby táhlo doleva a napravila to až třetí návštěva v servisu. Na výměnu rozvodového řemene pak došlo již po najetí 61 tisíc kilometrů místo předepsaných 100 tisíc, startovací tlačítko reagovalo se zpožděním a systém monitoringu jízdních pruhů měl u všech tak pochybnou reputaci, že jej každý hned vypínal.

Aby toho nebylo málo, Mokka, která původně stála 774 tisíc korun, přišla během najetí oněch 100 tisíc kilometrů o polovinu své hodnoty. To je ale na druhou stranu dobrá zpráva o zájemce na trhu s ojetinami. Ty může rovněž oslovit prakticky vše ostatní, co jsme nezmiňovali. Po rozebrání vozu na šroubky se totiž ukázalo, že ložiska, turbo či diferenciál jsou velmi robustní a téměř neopotřebované.

Na přední nápravě či spodní hraně dveří spolujezdce se pak sice objevila koroze, stejně jako se pod kapotou našlo pár kapek oleje, to je ale víceméně vše. Opel navíc kolegům přislíbil, že největší nešvar, tedy onen řemen, v rámci letošního faceliftu nahradí odolnějším řetězem. Mokka by tedy nově mohla znovu začít bodovat o trochu více, ostatně po poklesu prodejů by to Němci potřebovali jako sůl.

Zdroj: Auto Bild

Petr Prokopec