Autoforum

/

Foto: Mercedes-Benz

Pokud chcete jedno auto opravdu pro všechno, i když váš rozpočet na jeho koupi není zrovna nafukovací, toto je jedna z velmi dobrých možností. Přes svou praktičnost, pohodlí, spolehlivost i prestiž je relativně levné, pár slabin je ale přece jen třeba prověřit.

Může vám to přijít jako dávnější historie, první generace Mercedesu třídy E s kódovým označením W124 ale byla představena světu až v roce 1993, jeho přímí předchůdci si říkali trochu jinak. Dnes už se na ně trochu zapomnělo, na Éčko ani omylem. Za dobu své existence se stalo prodejně vůbec nejúspěšnějším modelem třícípé hvězdy, neboť již před šesti lety mělo na kontě více než 13 milionů registrací. Od té doby nicméně prodeje ještě razantně narostly, neboť stávající provedení W213 jen v Evropě za uplynulé roky oslovilo na půl milionu zákazníků. Stejně jako v přechozích případech pak mnohými z nich byli němečtí taxikáři.

Právě u našich západních sousedů se „Éčko“ stalo stejným symbolem smluvní přepravy jako v Česku Škoda Octavia či Volkswagen Passat. A jelikož díky tomu řada exemplářů najíždí o přes 100 tisíc kilometrů ročně, lze tuto tradici považovat za stvrzení kvality. Velmi častou volbou jsou kombíky (v Německu více jak polovina prodaných Éček), které navíc ohromují praktičností - poslední generace pojme až 1 820 litrů rozličného harampádí, ta předchozí dokonce 1 950 litrů. To jsou fascinující hodnoty.

Je ale skutečně třída E natolik spolehlivý praktický a přitom prestižní a komfortní tahoun, že při jeho výběru v autobazaru nepotřebujete pomoc technika? Tak snadné to zase není, i sebelepší produkt se jednou začne opotřebovávat za hranici únosnosti, u Éčka je ale tato mez skutečně hodně, hodně daleko.

Pokud se rozhodnete pro současnou generaci W213, která je ve výrobě od roku 2016 a jež svými výkony pokrývá škálu od 150 do 612 koní, riziko je opravdu malé. Zkontrolovat je třeba hlavně historii, protože méně jeté vozy s pravidelným servisem bez pochybně opravených nehod toho trápí opravdu málo. Ona servisní historie je tu ještě důležitější než jindy, neboť automobilka totiž vozy opakovaně povolávala do servisů kvůli řešení dětských nemocí. Největším rizikem byly úniky oleje na turbodmychadlo a s nimi spojená hrozba požáru, špatné úchyty zadních opěradel či stávkující posilovač řízení ale také nejsou nic příjemného.

Svolávací akce se dále týkaly špatné detekce dětské autosedačky, v důsledku čehož nedošlo na deaktivaci airbagu či upadávajících cedulí vozů taxislužby. Je ale spíše dílem náhody, když narazíte na vyloženě špatný kousek. Ve finále jsou tak vlastně jediným zásadním a typickým nešvarem přední dvojité lichoběžníky, které po větším nájezdu selhávají docela často.

Pokud si nemůžete generaci W213 dovolit, což s ohledem na ceny (nejde-li o taxíky s nájezdy klidně 400 či 500 tisíc km) startující na půl milionu tisících korunách nebude až tak neobvyklé, může vám bez problémů ještě mnoho let posloužit předchozí, stále moderní provedení W212. To bylo ve výrobě v letech 2009 až 2016 a nabídlo 136 až 585 koní. Stejně jako nástupce pak dokáže oslnit třeba svými trvanlivými světlomety. Ještě více je z obvyklých problematických míst chválen výfuk, u kterého v kolonce počet problémů svítí nula.

Nač si nicméně již musíte dát pozor, to je únik oleje, k němuž dochází častěji než u generace W213. Palčivější výtky však směřují k parkovací brzdě a brzdovým hadičkám. A aby toho nebylo málo, vyplatí se zkontrolovat zavěšení, stejně jako skutečnost, zda také v tomto případě vůz prošel několika svolávacími akcemi. Ty řešily jak řízení, tak třeba neočekávanou aktivaci airbagů. Kromě toho pak rané dieselové exempláře měly problém s rozvody.

Tím však kritika končí, načež jen dodáme, že obě generace získaly pětihvězdičkové hodnocení Euro NCAP, na palubě vás tudíž nečeká jen nemalý prostor a komfort, ale i špičková bezpečnost. U generace W212 přitom ceny použitelných vozů začínají okolo 100 tisíc Kč, což skutečně není mnoho. A i když nájezd se v tu chvíli bude pohybovat ve stovkách tisíc kilometrů, problém to být nemusí, tohle auto vážně vydrží hodně. Čeho se tedy lidé bojí? Pravděpodobně jen drahé značky a možných vysokých provozních nákladů. Udržet zejména dieselové Éčko při životě ale nemusí být s pomocí šikovného mechanika nic drahého, to můžeme z vlastní zkušenosti potvrdit.

Zdroj: TÜV

Petr Prokopec