Autoforum

/

Foto: Porsche

Původně chtěl ukázat, jak se život s elektrickým autem zlepšuje, praxe ale ukázala krutou realitu. Po třech hodinách úporných snah dobít svůj vůz se vrátil domů s asi o 30 procent vyšší kapacitou baterek.

Příznivci elektromobilů nás za to nebudou mít rádi, jsme ale zvyklí nastavovat zrcadlo realitě a v případě elektrických aut nemáme důvod dělat výjimku. Že to pro ně většinou nevyznívá pozitivně je dáno jen a pouze tím, jak dalece některými svými vlastnostmi zaostávají zatím, co u dnešních automobilů považujeme za standard. Čeho si vlastně ani nevážíme, protože to považujeme za normální - třeba ujet klidně tisícovku kilometrů na nádrž a pak ji doplnit za pár minut a pokračovat dál v cestě.

Jasně jsme to ukazovali včera při jízdě Tesly Model 3 po německé dálnici, která hned několik nedostatků předvedla v plné nahotě v rozmezí několika desítek sekund. Je ale třeba dodat jedno - takhle elektromobil funguje, když jde vše ostatní podle plánu. A to nemusí.

Vlastně trochu nechtěně to ukázal Tim Burton, který si na Youtube říká Shmee150. Je to takový otec automobilových youtuberů a byť některým nevoní jeho projev a jiní nemohou vystát, že se dlouho tvářil, jako že si na svůj životní styl vydělal jen díky videím, v automobilové komunitě je to respektovaná osobnost. Není to zrovna fanoušek elektrických aut, ale neodmítá je a jedno si loni koupil, hned to nejlepší - Porsche Taycan Turbo S. A byť jde o velmi pozitivního člověka, který nezakládá svou popularitu na hledání negativních senzací, tentokrát velmi negativistický být musel.

Původně to skutečně neměl v úmyslu. Na začátku svého posledního, více jak půlhodinového videa vypráví, jak život s elektrickým autem není v některých ohledech lehký, situace se ale každým dnem zlepšuje a nové a nové stanice činí vše snazším. Přesto je hned patrných několik úskalí.

Tim, jakkoli jde o bohatého člověka majícího několik drahých aut, nebydlí v místech, kde by mohl svůj vůz dobíjet přes noc. Žije v centru Londýna v bytě o hodnotě možná několika domů, kryté parkování k němu náležící ale možnost dobíjení neskýtá. Musí tak své auto vždy dobíjet u veřejných stanic, a to je problém samo o sobě. Na druhou stranu, i v tomto je jeho zkušenost cenná - kolik lidí má možnost dobíjet auto přes noc kdekoli? Většina Prahy to nebude.

Hned následující krok ukazuje další úskalí - nulové možnosti opravdu rychlého dobíjení v centru města. Zřejmě limity elektrické sítě se postaraly o to, že nikde přímo v nejobydlenějších částí britské metropole neexistuje opravdu výkonná dobíječka, a tak musí za dobitím vyrazit docela daleko za Londýn, přičemž cestou přijde skoro o 10 procent kapacity akumulátorů. Aby zabil čas, vypráví, že absolvovat s tímto autem nějaké výlety vyžaduje hodně plánování a někdy i čekání, protože pomalé dobíječky doplní sotva desítky kilometrů dojezdu za hodinu. Pak dorazí do cíle k nabíječce Ionity u jednoho z obchodních center a chce konečně doplnit energii. Ani to ale nejde snadno.

Ze čtyř dostupných dobíjecích míst zkusí nejprve to úplně vlevo - je mimo provoz. Pak to úplně vpravo - je mimo provoz. Musí tedy čekat desítky minut, než se uvolní jedno ze dvou zbylých míst a... spása je na dosah? Ne tak úplně, po doplnění asi 20 procent energie nabíjení hodí chybu, když jej zkusí znovu, stane se to asi po dalších 10 procentech. V tu chvíli je mu hloupé zdržovat další čekající pokusy, a tak se raději přesune jinam.

Dorazí tedy k nabíječce u pumpy značky BP a pustí se do toho znovu, mimochodem s obtížemi krátký kabel vůbec zapojit. A vlastně i otevřít elektricky ovládaný kryt zdířky, protože prší a v dešti toto moderní řešení příliš nespolupracuje. Po krátké chvíli dobíjení ale vše stejně skončí chybou a Shmee už to raději přestane pokoušet. Po asi třech hodinách se vrátí domů s autem, kdy místo 23 procent baterek má procent 54. Sám hovoří o tom, že to „není ideální”, asi bychom zvolili údernější slova - kdybychom ten den na rozdíl od něj potřebovali někam dojet.

I když Shmee zůstává pozitivní směrem k budoucnosti, jasně říká, že to je ta nejhorší zkušenost, kterou kdy zažil. A nedivíme se. Uvážíme-li, že v případě stále vcelku mírného používání auta hovoří o dojezdu okolo 270 km na nabití a samo nabití je pak takové trápení, má to znovu nekonečně daleko k tomu, co kdy mohl zažít s jakýmkoli jiným vozem s konvenčním pohonem. A jiné krom Taycanu nikdy neměl.

Není to přitom zdaleka poprvé, co podobnou zkušenost zmiňujeme - ať už od obyčejných lidí nebo jiných žurnalistů. A to se obvykle bavíme o Velké Británii, kde je nabíjecích míst jako máku a skutečně jich kvapem přibývá. U nás jde v případě rychlých nabíječek o skoro neexistující věc, je jich pár v celé zemi. Co když pak budou „fungovat” jako ty na videu níže - a že se to nestává zřídka? Odpověď si jistě domyslíte.

Shmee říká, že je třeba udělat ještě hodně práce, pokud chce Británie vlastně zanedlouho zakázat auta s jiným pohonem. To je nepochybně pravda, současně ale otázkou zůstává, zda to je vůbec rozumně dosažitelný cíl. V některých ohledech elektromobily konvenční vozy prostě nejsou s to vyrovnat a nevidíme cestu k tomu, aby už za 9 nebo 14 let byly.

Zdroj: Shmee150@Youtube

Petr Miler