Autoforum

/

Foto: Porsche, koláž Autoforum.cz

Tzv. úzkost z dojezdu elektrických aut není žádný iracionální pocit, ale obava daná faktem, že mají relativně malou kapacitu akumulátorů, jež nelze rychle dobít. Pár to poznal na vlastní kůži.

Elektrická auta nejsou pro každého, to jsme řekli mnohokrát a budeme na tom trvat do chvíle, dokud se něco nezmění na možnostech akumulátorů. Pokud potřebujete auto na každodenní přesun o pár desítek kilometrů jinam po městě, není používání elektromobilu žádným problémem. Pokud ale potřebujete vůz, u nějž chcete mít jistotu, že se s ním s jistotou přesunete o stovky kilometrů jinam v co nejkratším čase, kdykoli si zamanete, vhodné řešení to zkrátka není.

Na vlastní kůži to poznal jeden britský pár, který si pořídil Porsche Taycan, tedy jistě jedno z elektrických aut, které by mělo posloužit i k dlouhým přesunům. Hned po premiéře jsme ale upozorňovali, že ani s jeho dojezdem to není zrovna slavné, neboť po přepočtu kapacity jeho akumulátoru na ekvivalent benzinu dojdete k číslu okolo 31 litrů „paliva” v nádrži, což je na vůz s výkonem až 761 koní, který váží okolo 2,3 tuny, opravdu málo. Kdyby ale onen ekvivalent 31 litrů šlo doplnit jako skutečný benzin, dalo by se to snést. Ve formě obvykle hodiny dobíjených akumulátorů to ale snesitelné opravdu být nemusí.

Linda Barnes s manželem přitom ani nebyli příliš ambiciózní, když s Taycanem vyrazili z Bournemouthu do Kentu, což je asi 210kilometrová cesta, která běžně zabere okolo 2,5 hodiny. Auto nemohli nabít před cestou, a tak s dojezdem 72 km, což má docela daleko k ničemu, vyrazili na cestu s tím, že auto dobijí v jejím průběhu. Právě z toho se ale stal horor, který už dříve popisoval Harry Metcalfe - ten nakonec raději vyměnil elektrické auto za plug-in hybridní.

Jedna věc jsou totiž nabíječky a druhá jejich reálná dostupnost a fungování. Některé nejsou v chodu vůbec, jiné nabíjí moc pomalu, další jsou obsazené, jiné podporují jen platební metody, které není možné si rychle osvojit. Přesně to poznala paní Barnes, která po zasunutí první nabíječky zjistila, že vůbec nenabíjí. Obsluha místa ji pak řekla, že je mimo provoz už týdny.

Nevadí, zkusila tedy jiné, ale narazila na další ze zmíněných problémů - nabíječky byly obsazené, „k nezaplacení” nebo velmi pomalé. To poznala, když už zoufalá skončila v autoservisu, který ji podal pomocnou ruku, příliš pomalé nabíjení ji ale posunulo jen o kousek dál. Pak znovu narazila na obsazené dobíjecí místo a při čekání zkusila oslovit nedaleký hotel, který měl nabíječkou disponovat. Jeho personál ji ale nebyl schopen říci, s jakým pracuje konektorem.

Následně přišlo poznání, že Supercharger Tesly pro Porsche také nepoužijete a až poté se podařilo objevit dobíječku, která je funkční, zaplatitelná, neobsazená a relativně rychlá. Do Kentu tak pár dorazil po devíti hodinách, o 6,5 hodiny později než by to bez jakýchkoli potíží zvládl klidně se Škodou Citigo s litrovým tříválcem.

Je to jistě extrémní případ, nevítaná shoda náhod, nicméně nakonec jen odhaluje tradiční úskalí elektrických aut v plné nahotě. Toto prostě dnes nejsou automobily určené pro bezproblémové dlouhé cestování a dokud budou při několikatunové hmotnosti vybaveny ekvivalenty nádrží na 20 nebo 30 litrů paliva, které také můžete doplňovat hodiny, nikdy ani nebudou. O to více se musíme znovu divit, proč jsou nám nuceny jako jediné možné řešení pro relativně blízkou budoucnost.

Zdroj: The Guardian

Petr Miler