Autoforum

/

Foto: Cars&Bids, tiskové materiály

Někteří mají tendenci utěšovat se tím, že situace na tomto poli se zlepšuje, to je ale dané hlavně tím, že se prostě nemohla zhoršovat donekonečna. Už současný stav je mimořádně problematický, navíc v něm hlavní roli stále hrají tytéž, v zásadě neřešitelné faktory.

Kdo věřil pohádkám o tom, jak si prémiové elektromobily udrží hodnotu díky levnému provozu a softwarovým aktualizacím, ten dnes hořce pláče nad „výdělkem”. Příběh majitele sotva pořádně jetého BMW i4 M50 Gran Coupé xDrive, který za vůz vysázel v roce 2023 v přepočtu na stůl skoro dva miliony korun, ujel s ním jen něco málo přes 30 tisíc kilometrů a následně byl rád, že jej v aukci prodal za méně než polovinu, je učebnicovou ukázkou toho, jak rychle dokáže volný trh srovnat účty.

Pojďme si ta čísla rozebrat pěkně bez příkras, protože přesně před tímto scénářem varujeme roky. Dotyčný motorista si v červenci 2023 pořídil vrcholnou verzi M50 v atraktivním oranžovém laku Sunset Orange Metallic s výkonem 544 koní za 81 620 dolarů (podle tehdejšího kurzu bezmála 2 miliony korun). Nešlo o holátko, ale o bohatě vybavený vůz s příplatkovými pakety, dvacetipalcovými koly, zmíněným extra lakem a veškerými zárukami. A majitel nebyl žádný taxikář, ale soukromá osoba, která se postarala o čistou servisní historií s nájezdem pouhých 19 100 mil, tedy asi 30 700 kilometrů. Auto je v plné tovární i prodloužené záruce dodnes a majitel ho musel vyplatit z úvěru. To zní jako recept na žádoucí vůz, o který se v aukci kupci poperou, že? No, nepoprali se.

Ztráta hodnoty k pláči

Majitel se rozhodl auto poslat do světa prostřednictvím aukčního portálu Cars & Bids, takže nelze říci, že by ho nabízel nesmyslně levně, oškubal ho hamižný dealer nebo cokoli podobného. Aktuální cena vozu vznikla na docela ryzím projevu trhu, kde ovšem narazil na neúprosný zákon nabídky a poptávky. Auto tak nakonec změnilo majitele za pouhých 37 500 dolarů, což je dnes asi 820 tisíc korun.

Výsledkem je tedy ztráta 44 120 dolarů, to je přes 1 milion korun jen na poklesu hodnoty za nicotný nájezd. Každý ujetý kilometr tak tohoto motoristu vyšel na více než 33 korun čistě na znehodnocení vozu, aniž by do toho započítal jedinou kilowatthodinu elektřiny, pojištění nebo pneumatiky. To jsou provozní náklady na úrovni špičkových sportovních aut, nikoli manažerského liftbacku.

Ekonomická nula existuje, ale útěchou je ošidnou

Zastánci bateriové mobility se v poslední době často ohánějí tím, že tempo propadu cen ojetých elektromobilů už konečně zpomaluje. A mají v jistém smyslu pravdu, ovšem nikoli proto, že by o tato auta najednou vypukla rvačka, jakkoli neustále klesající ceny zájem logicky také probouzí. Každý vůz má totiž svou „ekonomickou nulu” - hranici, pod kterou už cena moc klesat nemůže, protože i kdyby jej nikdo nechtěl jako celek, jeho hodnota se rovná ceně použitelných náhradních dílů, elektromotorů, elektroniky a modulů v baterii. Ty budou mít vždy hodnotu statisíců korun.

Pro prvního majitele je to ale slabá náplast. Ten totiž financuje tu nejstrmější část křivky a doplácí na obrovský rozdíl mezi dvěma světy. Zatímco trh nových aut je dnes silně pokřivený dotacemi, daňovými úlevami a umělým tlakem na plnění emisních kvót, což generuje prodeje, které by přirozeně nevznikly, trh ojetin funguje mnohem svobodněji a racionálněji. Tam už moc berliček neexistuje (ale najdou se, bohužel...) a kupující se řídí jen reálnou užitnou hodnotou vozu.

Nová i3 odsunula i4 na vedlejší kolej. Hra na pokrok maže hodnotu starších modelů

Do hry navíc vstupuje ještě jeden faktor, na který se při nákupu v nablýskaném showroomu zapomíná: síla automobilového marketingu. Zatímco u spalovacích aut platilo, že deset let starý šestiválec jezdí v zásadě stejně dobře jako ten nový a jeho cena klesá pozvolna podle opotřebení, u elektromobilů vládne diktát tabulkových parametrů. Stačí se podívat na aktuální dění v Mnichově. Na trh dorazilo zbrusu nové BMW i3 postavené na architektuře Neue Klasse, které automobilka prodává jako absolutní revoluci - 800V palubní síť, nabíjení výkonem až 400 kW a papírový dojezd přesahující 900 kilometrů.

Z pohledu marketingu je to triumf. V očích zákazníků se tím ale ze staršího BMW i4 M50, které stojí na upravené spalovací platformě a podle americké normy EPA nabízí s dvacetipalcovými koly dojezd pouhých 227 mil (365 kilometrů), stává přes noc výběhový kus, o který na sekundárním trhu není zájem.

Když se přitom na věc podíváme střízlivou optikou a bez růžových brýlí PR oddělení, jaký je vlastně reálný pokrok za posledních čtrnáct let od příchodu první pořádné Tesly Model S? V praxi žádný dramatický zlom nenastal, jsou to všechno dílčí zlepšení, žádná revoluce nepřišla v jediném podstatném ohledu. Fyziku neoklamete, v zimě na dálnici vám i ten nejmodernější zázrak vezme třetinu dojezdu a u dobíjecího stojanu stejně strávíte čas, který byste u tankování benzínu nikdy neobětovali. Automobilky ale dokázaly vytvořit iluzi, že každá nová generace je skokem do jiné galaxie. Lidé těmto slibům o „dojezdu na Mars” do jisté míry věří, hrnou se za novými čísly v katalozích a hodnotu toho, co sjelo z linky před třemi lety, tím spolehlivě posílají ke dnu.

Příběh ztraceného milionu v BMW i4 M50 tak není žádnou ojedinělou nehodou. Je to jen další připomínka staré ekonomické pravdy: kdo si dnes koupí nový prémiový elektromobil za plnou cenu, ten se dobrovolně pasuje do role sponzora celé téhle hry na technologický pokrok a nezřízeného optimismu a pokusů o ohýbání reality. Jakmile se ale auto dostane na svobodnější trh ojetin bez dramatických dotací, ještě dramatičtějších omezení a hromady marketingového pozlátka, přichází už jen účet za celou tu přetvářku.

Zdroj: 2023 BMW i4 M50 Gran Coupe xDrive 536-hp Dual Motor AWD, Highly-Equipped, Unmodified, California-Owned@Cars&Bids

Petr Miler