Autoforum

/

Foto: Audi

My se v podobném duchu vyjadřujeme už roky, když si ale na nesnesitelnou záplavu vesměs Bruselem nařízených systémů stěžují i jindy konformní Němci, něco to znamená. Slova o každodenním hororu jsou silným vyjádřením.

Prakticky pokaždé, když usedám do nějakého moderního vozu, si připadám jako pilot vesmírného korábu. Je tu nicméně jeden rozdíl - zatímco astronauté během startovní procedury zapínají jeden systém za druhým, já pro změnu jeden za druhým vypínám. Řízení se totiž věnuju poměrně intenzivně, načež by mě neustálé pípání jen vyvádělo z koncentrace. Automobilky navíc již nezůstávají jen u audio-vizuálního varování, místo toho topí pod kotlem - mnohé technologie jsou tak již aktivního rázu a snaží se řídit za vás.

Asi nemusím dodávat, že něco takového je zkrátka špatně. Pokud totiž chcete předjíždět auto před sebou, předpokládáte, že vše zařídíte sešlápnutím plynového pedálu. Jakmile ho ovšem dnes zadupnete a auto vyhodnotí, že jste moc blízko vozu před vámi nebo se mu nelíbí něco jiného, začne vás pasivně nebo aktivně omezovat. Obojí může být snadno kontraproduktivní a horkou chvilku - ne-li rovnou nehodu - způsobit, nikoli ji předejít.

Jde přitom o důsledek politických tlaků, který neutuchá. Zatímco příchod ABS či ESP ještě šlo akceptovat, takový „rychlostní asistent” (hezčí označení pro faktický omezovač rychlosti, třebaže ne nutně aktivní) lze vnímat jako čisté zlo. Potvrzují to i naši němečtí kolegové - třeba Jonas Uhlig z Auto Bildu uvedl, že při cestě do práce na pět sekund jel na padesátce rychlostí 51 km/h. V té chvíli systém spustil poplach, jako kdyby někoho vraždil. Jak si ale ověřil přes GPS, alarm byl zcela zbytečný, neboť auto v daný moment jelo ve skutečnosti jen 48 km/h.

Tato „buzerace“ ovšem přichází opakovaně, kvůli politickým směrnicím totiž výrobci musí systémy záměrně nastavit tak, aby byly při každém nastartování zapnuté, i když jste je předtím vypnuli. A vy je tedy musíte vždy znovu a znovu vypínat skrze příslušné palubní menu - na tlačítko dávno zapomeňte. Zatím je to možné aspoň takto, nicméně Evropská unie se snaží utahovat šrouby, co jen to jde. Přičemž pochopitelně zmiňuje, že tak činí jen kvůli naší bezpečnosti. Reálně však snaha osadit nová auta stále větším množstvím „berliček“ vede k opaku.

Moderní vozy jsou totiž kvůli stále většímu množství technologií stále dražší. To ovšem znamená, že dovolit si je může stále méně lidí. A čím více bude EU tlačit na pilu, tím více lidí bude mířit do bazarů, kde dosáhne tak maximálně na dekádu či dvě staré auto. Tedy takové, které nedisponuje žádným výše zmíněným systémem, jehož fyzická odolnost již není taková, jako v době, kdy opouštělo továrnu, a u kterého snadno mohlo dojít k velmi podezřelým opravám po totálních haváriích.

Znovu jsme tak svědky rozhodnutí, která jsou zcela odtržena od reality. Na jejich počátku sice jistě stál ušlechtilý záměr, jenže ten zkrátka nelze naplnit těmito cestami. Politici navíc znovu nejdou k jádru pudla, tedy k jisté reformě výuky v autoškolách. Pořád platí, že řidičák dostane v podstatě každý - stalo se z toho spíš právo, ne licence, i když fakticky jde o to druhé.

EU tak svým způsobem zkouší žehlit, co sama zmačkala - na jedné straně umožňuje prakticky komukoli, kdo má správný věk, aby legálně usedl za volant. Omezené schopnosti některých řídit pak „řeší” asistenty, které z nich dělají ještě větší sluhy, nikoli pány svých aut. Kam to vede, vidíme na silnicích denně...

Zdroj: Auto Bild

Petr Prokopec