Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Nový Auris nemá na to, aby dílčími rysy výrazně převýšil konkurenty. Okouzlit možná nesvede, zaujmout absencí větších nedostatků ale umí.

Asi to není nejlepší způsob, jak začít test nové Toyoty, ale říci to musím. Podle mě se Japonci před léty dopustili fatálního selhání, když se na velké části významných trhů rozhodli sprovodit ze světa model Corolla a ve stejné třídě se pokusili zaujmout obdobným kompaktem jménem Auris. Považuji to za těžký marketingový omyl - něco takového se dělá, když se značka chce v dané třídě odstřihnout od problematické minulosti a pokusit se znovu oslovit zákazníky, kteří nad jejím modelem už zlomili hůl. Opel takto třeba odstřelil Vectru a dalo se to pochopit (ačkoli i v tomto případě by šlo diskutovat o tom, zda si někam pomohl - tohle jméno Němce živilo i zabíjelo naráz), u Toyoty se to ale pochopit prostě nedá.

Corolla je jednou z nejprodávanější značek automobilové historie a velkou ostudu si nikdy neutrhla. Chápu sice, že Toyotě nebyla příliš po chuti její image auta pro starší a pokročilé a docela rozumím úvaze „kdo kupoval Corollu, přijde i pro Auris a kdo Corollu a priori nechtěl, ten Auris možná zkusí”. Jenže se rychle ukázalo, že tato úvaha je mylná - Toyotu totiž daný krok rázem vystavil konkurenci, kterou dříve pomalu ani neznala.

Corolla si za léta na trhu vysloužila pověst slušného a spolehlivého auta za rozumné peníze, které mnozí kupovali prostě proto, že už měli tři, byli s nimi spokojeni a chtěli čtvrté. Je to trochu zvláštní způsob zákaznického uvažování, ale je v něm cosi lidského. Dnes mu říkám „golfový syndrom” (ne proto, že zákazník musel předtím dostat po hlavě golfovou holí), ale stejně tak si mohl říkat „corollový” - Volkswagen přijde s novým Golfem a druhý den naběhnou do showroomů desetitisíce lidí a objednají ho, aniž by tušili, jaký je. Je to přece Golf, horší než dnešní nebude a ten je dobrý. Tak proč ho nekoupit? Této výhody si Toyota mohla po dekádách boje užívat též, sama se ji ale vzdala a v určitých ohledech začala tak trochu od nuly.

Jsem přesvědčen, ba dokonce jsem si jist, že mnozí lidé z Toyoty jsou si této chyby vědomi. Krok zpět, možná jen z vlastní ješitnosti, ale udělat očividně nechtějí. Pozdě přitom podle mě není nikdy - slova o sesednutí z mrtvého koně platí stále. Na některých trzích se tedy Auris jako Corolla prodává, na klíčovém domácím kolbišti a nakonec i v Evropě je ale Auris nadále Aurisem. A podle mě je to i nadále problém.

Můžete stokrát někomu říci, že jde o přejmenované totéž, tohle chování zákazníka se ale prostě pojí se jménem. A není to jen věc zákaznického rozhodování, funguje to zcela nesporně i mezi novináři. Sám jsem sice racionální člověk, přesto bych k testu Corolly přistoupil jinak než k Aurisu. Ne proto, že Corolla je paní královna, majestát, do kterého se nekope, ale ryze pragmaticky - zvlášť v této době byste na ní i vy jako recenzenti hleděli hlavně optikou „co by v ní mohlo zákazníkovi Corolly chybět”, protože byste si byli vědomi oné obrovské masy kupujících s připravenými portmonkami. Na Auris se díváte jinak, zejména z pohledu „proč by si někdo měl koupit tohle auto a ne jiné” - to je kolbiště, na kterém rázem musí uspět.

Právě kvůli tomu také tímto zamyšlením začínám. Jsem totiž přesvědčen, že být nový Auris Corollou, bez jakékoli faktické změny, odnese si i z prvních recenzí citelně lepší hodnocení. Takto se musí mnohem více srovnávat s konkurencí a ačkoli se mezi ní japonská novinka určitě neztrácí, ani mezi ní nezáří.

Co naplat, tohle už nevrátíme, pojďme se tedy podívat, jaký nový Auris je.

Překvapivě sexy

Někdo by řekl, že Toyoty jsou odvěkým symbolem designové nudy, já bych se podržel spíše slov o konzervativním pojetí snažícím se nepopudit si tradiční klientelu. Tento přístup se vám nemusí líbit, pak ale nejste zákazníkem Toyoty a tenhle test zřejmě ani nečtete. A nebo ano, když má Auris být symbolem nových pořádků?

Ve své první generaci jím po stránce designu rozhodně nebyl. Pár nových kudrlinek na karoserii by se tedy našlo, o nějakém okouzlujícím vzhledu ale navzdory významu nového jména těžko mohla být řeč. Auto se mi navíc vždy zdálo být příliš vysoké a tak trochu i bachraté - „corollisty” to oslovit mohlo, mladší klientelu toužící udělat dojem už na parkovišti asi těžko.

O to větším překvapením je pojetí nové generace. Na fotkách sice Auris moc inovativně nepůsobí - pořád se zdá být poněkud vysoký a atraktivněji střižená příď není zase taková „bomba”, aby vás donutila rozplývat se nad celým autem. V reálu ale zaujmout dovede.

Navzdory tomu, že se model 2013 vizuálně nezdá být nějak zvlášť drobný (na rozdíl třeba od nové A3), je fakticky o hodně nižší než dříve a mezi běžnými kompakty konečně nepůsobí nepatřičně - jeho základní line jsou prostě v pořádku. Drobnější, hranatější světla se zajímavou vnitřní „grafikou” a celkově ostřeji střižené linie na přídi se pak starají o docela agresivní a rozhodně přitažlivý pohled, kterým vůz sleduje okolní svět.

Mám tedy trochu pocit, že si designéři prakticky veškerý prach vystříleli na přídi, kdežto boku a zádi (se světly nikoli nepodobnými těm z Hyundai i30) už zajímavější linie vtisknout nedokázali. Přesto musím říci, že vizuálně mě Auris naživo příjemně překvapil a soudě dle reakcí okolí mám za to, že to nebylo jen projevem mé zvrácenosti.

Z výše naznačeného je asi zřejmé, že výrazných vlastností nového Aurisu není mnoho, pokud zde ale nějaká je, pak je to design. Troufnu si i říci, že in natura je z určitých úhlů i docela sexy a to jsou slova, za jejichž pronesení v souvislosti s Toyotami jste si ještě před pár léty koledovali o dlouhou dovolenou v Bohnicích. Na každý pád jde o jednu z mála jednotlivostí, která vám dovolí si vůz zamilovat. Takže pokud jste designem nalomeni, neváhejte mu propadnout, mnoho dalších příležitostí k témuž vám nový Auris nedá.