Autoforum

zvětšit fotografii /

Nejslabší Qashqai vypadá, jako by byl načapán na hranici mezi SUV a hatchbacky a dostal se do situace, kdy neví, jestli tam, nebo zpátky.

Nissan Qashqai nosí v Austrálii jmenovku Dualis a může za to barvitý jazyk protinožců. V domorodém dialektu by jeho původní označení shodou okolností vyznělo jako „cash-cow”, což je... dojná kráva. Tohle určitě není první ani poslední případ nutné lokální změny jména automobilu, nicméně asi žádný z dosud nepatřičných významů nebyl natolik - bez urážky - vtipně trefný.

V polovině minulé dekády Japoncům po nové-nenové druhé generaci modelu Almera došly nápady a s pozicí Nissanu v Evropě a jeho základnou v Británii to vypadalo bledě navzdory již existující alianci s Renaultem. Pak ale někdo dostal spásonosnou a jak se později ukázalo i nadmíru lukrativní myšlenku - místo hatchbacku navrhnout a vyrobit podobně veliký pětidveřový vůz na zvýšeném podvozku.

Kompromis na pomezí segmentů

Qashqai, který byl oním produktem políbení automobilové múzy, úspěšně „dojí” trhy dál i ve svém úctyhodném věku a za neobvyklé spojení hatchbacku a SUV si to jistě zaslouží. Přesto se ale nabízí pár otázek, které v Nissanu slyší asi jen neradi. Třeba v čem konkrétním byl přínos tohoto vozu kromě lepšího pocitu z vyšší pozice? A proč firma nedokázala přijít se skutečným moderním nástupcem Almery a zvláštní crossover neprodávala jako něco navíc tak, jak to dnes dělá většina konkurentů? Nebyl by to teprve parádní náskok?

V Nissanu vám samozřejmě budou tvrdit, že Qashqai rozhodně je plnohodnotnou náhradou tradičního hatchbacku. Vyzkoušel jsem už několik verzí a i když má něco do sebe, podle mě není. Vždycky to bylo, je a bude kompromisní auto na pomezí několika tříd s jistým přínosem a hlavně nevýhodami, ale k tomu se ještě dostaneme. Konkrétně pomocí Nissanu Qashqai se základní benzínovou šestnáctistovkou o výkonu 117 koní, pětistupňovou manuální převodovkou a pohonem 4x2, který by čistě teoreticky mohl být tím průnikem segmentu kompaktních SUV do nižší střední třídy.

Ve finální fázi

Předem bych rád předeslal, že první generace Nissanu Qashqai stojí před branami finále. V britském Sunderlandu se vyrábí od prosince 2006, loni překonala facelift, našla více než milion zákazníků a letošní rok bude pro ni patrně také tím posledním. Co víc může pan Carlos Ghosn dělat, než se spokojeně pousmát a přát si minimálně stejně úspěšného nástupce.

Zabývat se dnes designem podle obvyklého schématu našich testů by asi po výše zmíněném nedávalo velký smysl. Qashqai slouží v mnoha rodinách také u nás a patří k notoricky známým automobilům, takže bychom si mohli akorát lehce shrnout změny po modernizaci. Odehrála se v duchu očekávaného a původně kritizovaného, takže Nissan se neuchýlil k radikálním změnám, ale pouze zmenšil přední světla, u těch zadních použil takřka povinné LED a společně s maskou mnohem šetrněji zdobenou chromem byl pozměněn rovněž přední nárazník. Výsledek působí vcelku vkusně a nebýt skutečně vyššího věku, Qashqai by pár let s tímto designem možná ještě vydržel.

Na kabině vozu je ale znát stáří o něco více a to je to podstatné, kde Nissan dnes ztrácí. Nové čalounění, jiné budíky v kapličce nebo panel audio-systému s dotykovou obrazovkou nemůžou zamaskovat vážnější nedostatky, jako jsou třeba celkově stísněná kabina, málo místa vzadu nebo krátké sedáky. Kromě toho ani samotná nová navigace nouzově použitá z Micry nevypadá příliš hodnotně - displej je trochu malý a umístěný příliš nízko, aby se v tom řidič za jízdy snadno orientoval.

Přidejte k tomu spoustu černých a občas skřípějících plastů a máte auto s ponurým interiérem, které má pro jednoho oldschoolový šmrnc, pro dalšího zase talent vyvolat depresivní migrénu. Podobný styl palubní desky nevadí, když je dobrá kvalita zpracování, což ale není zcela tento případ. Qashqai ovšem dokáže způsobit i zaručené bolení hlavy a to bez ohledu na vkus. Může za to nepochopitelně nízká výška otevřeného víka jinak celkem dobře přístupného a objemného kufru. Pokud nechcete riskovat parádní bouli, nad 180 cm buďte ve střehu.

Za volantem naštěstí kontakt se stropem nehrozí ani dvoumetrovým jedincům bez ohledu na přítomnost panoramatické prosklené střechy, čehož se někdy nedaří dosáhnout ani o dvě třídy větším automobilům. Takže ačkoli jsem psal, že je Qashqai jedno z těch stísněnějších aut, nemyslel jsem klaustrofobické. O uspokojivou útulnost se postará rovněž podélně stavitelný sloupek řízení s dobrým rozsahem dovolující usednout do Nissanu jako normální člověk s přirozeně pokrčenými lokty.

Úplně nenucená pozice to ale nebude. Sedačky mají nejen krátké sedáky a tudíž nedostatečně podepírají stehna, ale celkově byly navrženy spíše pro menší lidi. Pokud jen trochu vyčníváte nad průměr, budete mít spodní hranu bočního okna tak nízko, jakoby jste seděli s polštářem pod zadkem. A jak asi tušíte, při působení větších bočních sil to není zrovna dvakrát příjemné. Tropení nepřístojností vás ostatně přestane bavit nejen z důvodu nutnosti zapírat se koleny o tvrdé plasty...