Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Třídy C, E a S jsou si podobné skoro jako vejce vejci. Na venkovní rozdíly budete potřebovat lupu a průvodce, uvnitř je nuancí více.

Zhruba dvě generace zpátky byla jedinou oblastí, která spojovala modely Mercedesu, třícípá hvězda. Ve všech ostatních ohledech však německá automobilka úspěšně naplňovala pořekadlo „každý pes, jiná ves“. To ale v současné době rozhodně neplatí, místo toho můžeme hovořit o naprostém opaku. Designéři ze Stuttgartu se totiž očividně inspirovali u svých kolegů od Audi a tak momentálně sekají jeden model za druhým dle toho samého receptu. Jedinými rozlišujícími prvky jsou tak rozměry či detaily, nicméně nezasvěcený i tak bude u vozů bez příslušného označení potřebovat průvodce.

Asi nejpatrnější je daný přístup u trojice sedanů třídy C, E a S, které můžeme de facto považovat za klasické ruské skládací panenky. Podle automobilky by ovšem daný přístup neměl zákazníkům vadit, s čímž se dá i nedá souhlasit. Je fakt, že na rozdíl od zmiňovaných čtyř kruhů je to u třícípé hvězdy alespoň z hlediska mezigeneračního vývoje novinka, která zatím nestihla obecenstvo otrávit. Na druhou stranu se ale už v minulosti stalo, že třídy C, E a S vypadaly prakticky stejně a později od této unifikace automobilka ustoupila. Patrně to neudělala pro nic za nic...

Rady si ovšem schováme na pozdější dobu, přeci jen taková třída E ještě ani nedorazila ke svým zákazníkům. Momentálně si tedy jen „podáme“ stávající modely, které se vpředu liší hlavně nárazníkem. Jeho tvary vždy odpovídají danému segmentu, přičemž Céčko sází na největší agresivitu, zatímco u třídy S jde již o výraznější konzervatismus. Zajímavé přitom je, že krajní výplň nárazníků je ve všech případech zaslepena a funkční tak zůstává jen ryze středová část.

Od nárazníků můžeme přejít k světlometům, které mají zejména u tříd C a S shodný tvar. Éčko se jako nově příchozí model liší poněkud více, přeci jen vývoj diod kráčí kupředu mílovými kroky každým měsícem. My se pro změnu přesuneme od čelních partií k těm bočním, kde je opětovně vidět soulad hlavně mezi největším a nejmenším sourozencem. Třída E vůči tomu vypadá bez dvou prolisů možná až poněkud nudně, ač se snaží zaujmout třeba chromovou linkou.

Záď je pak oblastí, kde rozdíly budete hledat jen za pomoci lupy. Víceméně se přitom dá hovořit pouze o odlišné velikosti světlometů či jiných tvarech koncovek výfuku. Ty jsou ovšem pokaždé falešné, skutečné „roury” jsou jinde. Zrovna tato oblast by přitom podle nás zasloužila největší korekce, jakkoliv jde o pláč na špatném hrobě, neboť falešné koncovky jsou dnes v módě a velmi často napomáhají svým tvarem definovat celou záď.

Exteriér tedy máme probraný, zabývat se tak můžeme kabinou. Tady již máme jistá vodítka, jichž se dá držet a která snadno odhalí, o který model se jedná. V případě třídy S jde o dvouramenný volant, který možná vypadá elegantně a luxusně, nicméně zdaleka ne sportovně. Na tuto notu se snaží hrát zbývající dvojice, přičemž třída E tříramenný volant páruje s dvěma 12,3palcovými displeji jako vlajková loď Mercedesu.

Ve srovnání s tím je u Céčka patrné, že operuje v poněkud nižších segmentech trhu a musí se snažit zaujmout i cenou, jakkoliv jde samozřejmě o model třícípé hvězdy a tedy prémiový vůz. Ve výsledku tedy vlastně máme trojici modelů patřičně rozdělenou, přeci jen v interiérech tráví majitelé více času než třeba obhlížením venkovního vzhledu. Ten pak pokaždé dává kolemjdoucím najevo, co se okolo nich prohnalo, což navyšuje povědomí o značce. Mercedes tak vlastně dokázal udeřit hned tři hřebíčky přímo na hlavičku.

Fotosrovnání designů Mercedesů tříd C, E a S

U Mercedesu není podobná unifikace zase takové novum...

Inspirace: Carscoops

Petr Prokopec