Autoforum

/

Foto: Audi

Snad ani není třeba rozsáhlých studií, aby člověk rychle pochopil, že soustředění ovládání interiérů aut na dotykové displeje bez tlačítkové alternativy je nerozum prvního řádu. Ale pokud přece jen stále máte určitou pochybnost, tohle jsou odzbrojující tvrdá data.

Automobilky nám už roky s neochvějnou arogancí tvrdí, že obří obrazovky a záplava digitálního balastu v interiérech jejich nových modelů představují pokrok. Tradiční ergonomii poslaly na smetiště dějin, klasická hardwarová tlačítka označily za přežitek a řidiče donutily lovit nastavení klimatizace nebo vyhřívání sedadel hluboko v podmenu dotykových systémů.

Nemusíte být expert na ergonomii, abyste pochopili, že to je nesmysl prvního řádu. Pokud místo zcela podvědomého otočení „cvakajícím knoflíkem” za jízdy šátráte po displeji, abyste na posedmé trefili plus vedle čísla teploty ventilace, víte, že to není správné. Teď to, co zdravým selským rozumem obdařený člověk vidí od samého začátku, potvrzují tvrdými daty i zjištění pojišťovny. A je to čtení, ze kterého až trochu mrazí.

Každá třetí nehoda má stejného jmenovatele: Nemístně šetřící automobilku

Německý Handelsblatt informuje o výsledcích rozsáhlého výzkumného programu pojišťovna Allianz, které jasně ukazují, že nepozornost za volantem je dnes příčinou minimálně každé třetí dopravní nehody.

Co je hlavním zdrojem této nebezpečné distrakce? Uhodli jste, digitální rozhraní moderních vozů. Podle expertů Allianz se ovládání složitých palubních systémů stalo novým ekvivalentem psaní SMS zpráv za jízdy. Řidiči místo sledování silnice dlouhé sekundy civí na svítící panely a snaží se trefit do virtuálních ikon, což prodlužuje reakční dobu a dramaticky natahuje brzdnou dráhu.

Promile v krvi jako cesta k bezpečnější jízdě, bez legrace

Tím nejvýbušnějším zjištěním celé studie je přímé srovnání s alkoholem. Lidé z Allianz v testech s kognitivními modely prokázali, že řidiči rozptýlení ovládáním displeje dopadli v kritických situacích prokazatelně hůř než ti, kteří měli v krvi simulovaných 0,8 promile alkoholu. Jinými slovy, pokud jedete po dálnici a snažíte se v páté podnabídce menu najít, jak vypnout upozornění na překročení omezení rychlosti, které reálně skončilo před 10 kilometry, pro bezpečnost své posádky i okolí děláte něco horšího, než kdybyste si před jízdou dali tři dvanáctky nebo pár panáků tvrdého.

Zatímco opilce za volantem společnost právem odsuzuje jako nevyzpytatelný element stojící za nehodami s nejhoršími následky, automobilky vám víc než ekvivalent této nebezpečné otupělosti montují do aut jako něco skvělého. A to jen proto, aby šetřily, žádný jiný primární důvod celá ta dotyková mánie nemá.

Tupost v přímém přenosu

Tento alarmující trend tedy dokonale kontrastuje s tím, co předvádí manažeři automobilových firem. Ti zas jednou žijí v alternativní realitě a trpí naprostou ztrátou soudnosti. Zatímco zákazníci nadávají a pojišťovny sčítají škody a oběti, šéfové automobilek jako Mercedes-Benz bezostyšně prohlašují, že v interiérech ještě stále nejsme na maximu displejů. Kam dál je chtějí cpát? Snad i na sluneční clony nebo podlahové koberečky?

Korejci zase hrdě prezentují absurdně obří obrazovky pro své třítunové koráby, které u normálního člověka vyvolávají spíše záchvaty smíchu než obdiv. A korunu všemu nasazuje zjištění, že zhruba třetina majitelů aut s displejem před spolujezdcem tuto věc za celou dobu vlastnictví ani jednou nezapnula. V autech je dávno „předisplejováno”, přesto přibývají další a další.

Šetření je bůh

Když se nějaký výrobce přece jen milostivě rozhodne, že to s obrazovkami uvnitř dál nebude nepřehánět a na tomto poli dokonce ubere, tlačítka interiéru stejně nevrátí, takže pořád stejné nesmysly honíte leda po stále menším displeji. Je to zkrátka fascinující přehlídka ignorování reality.

Výrobci dnes raději utratí miliardu za vývoj digitálního cirkusu, který nikdo nechce, 70 % řidičů se dožaduje návratu klasických ovladačů, ale korporátní mašinerie si dál jede svou. Protože úspora dvou miliard za eliminaci dalších několika tlačítek, které rozhasí celé výrobní programy, je prostě neodolatelná.

Nalijme si čistého vína (anebo whiskey)

V kontextu těchto tvrdých dat se nabízí jízlivá, ale naprosto legitimní poznámka. Pokud pojišťovny oficiálně potvrzují, že dotykové ovládání je rizikovější než bezmála jedno promile v žilách, bylo by z hlediska pasivní i aktivní bezpečnosti lepší vrátit do aut stará dobrá tlačí a místo té zářící digitální zkázy namontovat na palubní desku třeba stylovou bednu s kvalitní whiskey. Takhle absurdního stavu jsme dosáhli.

Jistě, alkohol za volant nepatří a pít se za jízdy nesmí. Jenže když se podíváte na suchá čísla z německých laboratoří, mohl by být takový analogový bar paradoxně méně rizikovou výbavou než současný přetechnizovaný kokpit. Kolem dřevěné bedny s lahví by člověk aspoň nešmátral za jízdy prstem, nemusel by potvrzovat souhlas s obchodními podmínkami aktualizace a neodváděl by zrak od silnice na dlouhé desítky metrů jen proto, aby si odmrazil čelní sklo.

To berte s nadsázkou, raději bychom méně displejů a žádnou whiskey. Automobilky nám ale nadělí spíš ještě méně tlačítek a whiskey stejně nepřidají...

Zdroj: Allianz přes Handelsblatt

Petr Miler