Autoforum

/

Foto: Mercedes-Benz

Vývoj aut učinil zejména v posledních dekádách obrovský krok vpřed, a tak byla postupně překonána spousta rychlostních rekordů od maximálky po akceleraci. Jeden se ale skoro 80 let nehnul.

Boj o titul nejrychlejšího auta světa se v posledních letech posunul do poněkud absurdních sfér. Od dob Bugatti Veyron, které hranici možného dostalo daleko za metu 400 km/h, bylo jasné, že někdo bude muset přijít s něčím naprosto bláznivým, aby tento titul získal. Trvalo to dlouho, ale nakonec se to nejprve v roce 2017 povedlo Koenigseggu a před třemi týdny i SSC. Rychlosti začínající čtyřkou už asi nikoho nepřekvapí, a tak je nyní otázkou už jen to, kdo první překoná metu 500 km/h. A SSC říká, že jeho Tuatara na to má.

Bude zajímavé to sledovat, snahy obou naposledy zmíněných značek ale spojuje jeden zajímavý aspekt, o kterém se snad kvůli jeho historickým kořenům moc nemluví. Jak Švédové, tak Američané nemají k dispozici žádné zvláštní místo, kde by takový pokus mohli uskutečnit, jak je obří testovací areál Ehra-Lessien patřící Volkswagenu. A protože je třeba opravdu dlouhých a širokých uzavřených úseků, aby se vůz bezpečně rozjel až kamsi k 500 km/h, nechaly si obě značky uzavřít 17,7 kilometru dlouhý úsek veřejné dálnice v Nevadě.

Rychlostní rekord silničního auta a rychlostní rekord na veřejné silnici jsou totiž dvě jiné věci. Automobilky obvykle používaly uzavřené areály, ať už svoje, nebo pronajaté, aby rekord pokořily - i McLaren F1 dosáhl svého rekordu na Ehra-Lessien, starší Bugatti se proháněla v Nardó, a tak podobně. Abychom našli auto, které takhle rychle jelo po silnici, po níž mohou jezdit i ostatní cestou do práce, musíme se vrátit až do velmi dávné historie, do roku 1937.

Tehdy vznikl Mercedes-Benz W125 Rekordwagen, na svou dobu neuvěřitelně výkonné, 736koňové monstrum. Stalo se tak z popudu nacistické strany NSDAP, která chtěla světu dokázat, že německé vozy jsou absolutně nejrychlejší na celé planetě. Proto v lednu 1938 usedl do kokpitu Rudolf Caracciola, který Rekordwagen na německém Autobahnu rozjel na 431 km/h.

V Guinnessově knize jej nenajdete, ta vznikla až v roce 1951, o Caracciolově zápisu ale nikdo nikdy rozumně nepochyboval. Na veřejné silnici ale až do roku 2017 nikdo rychleji nejel, od té doby má Koenigsegg certifikováno 447,1 km/h, o 16 km/h více. Tuatara měla jet původně dokonce 533 km/h, po nejasnostech ale k certifikaci rekordu nedošlo. I jeho ověřených 455,2 km/h, byť nakonec dosažených jinde, by ale na rekord stačilo

Až nejmodernější hypersporty tedy mohou konkurovat tomu, co Němci předvedli na veřejné dálnici před více jak 80 léty a bez ohledu na pochybné nacistické konotace musíme smeknout před všemi, Caracciolu nevyjímaje, že něco takového v tak dávných dobách dokázali. Jsme zvědavi, kam se bude tento specifický rekord posouvat dále - pokud SSC (a nebo Koenigsegg, ten též neřekl poslední slovo) znovu zvládne nechat si uzavřít onu dálnici v Nevadě, můžeme být skutečně svědky pokoření mety 500 km/h na silnici, po níž se jinak prohání obyčejná auta. O to by takový zápis byl pozoruhodnější a historický hned dvakrát.

Petr Prokopec