Autoforum

/

Foto: Artcurial

Tohle auto nebylo úspěšné v žádném smyslu slova, čas ale otupí i ostrý břit. Dnes je jedno z 6 nebo 7 přežívajících vrcholných provedení Citroënu BX 4 TC se závodní historií prodáváno jako vzácnost s cenou, která se má přiblížit až 8 milionům Kč.

Pokud chcete vstoupit v širší známost, musí se vám v životě něco mimořádně povést. A nebo něco mimořádně nepovést, takové už je bohužel lidské vnímání - cokoli „oscilujícího okolo normálu” širší veřejnost nezajímá. Díky tomu vstoupil do historie také vůz, který ve své závodní verzi nikdy nic nevyhrál a jehož silniční homologační provedení bylo tak mizerné, že se nepodařilo najít ani potřebných 200 zákazníků. A z přece jen dodaných aut se stala taková noční můra, že jich většinu automobilka raději vykoupila zpět za dvojnásobek původní ceny a pak je sešrotovala.

Asi už jste poznali, že řeč je o Citroënu BX 4 TC, ostré verzi i u nás svého času vídaného bé-ikska určené pro závody mistrovství světa v rallye v rámci slavné Skupiny B. Dříve jsme se mu věnovali už několikrát - vysloužil si článek věnovaný jeho historii a opakovaně jsme se k němu vraceli, když se některý z přeživších vozů objevil v prodeji. To se stalo i tentokrát, exemplář na fotkách níže je ale přece jen neobvyklejší. Jedná se totiž provedení Evo, které se zúčastnilo třech závodů, ve kterých se objevilo. A automobilka si jej nechala v původní podobě. Tedy alespoň do doby, než vůz prodala do sbírky Michela Hommella, z níž je nyní nabízeno dalším zájemcům.

Jeho prodej zajišťuje firma Artcurial, která o voze a jeho historii rozsáhle informuje ve své tiskové zprávě. Aby řádně povzbudila zájem, auto ukázala Jeanu-Claudovi Andruetovi, mistru Evropy v rallye v z roku 1970, který s ním absolvoval všechny tři jeho závody ve světovém šampionátu v rallye v roce 1986. Byl to on, kdo jej dovezl ve Švédsku na 6. místě celkově, to bylo ale také to jediné, co lze označit v historii tohoto vozu za úspěch.

Jean-Claude Andruet na něj i tak vzpomíná v dobrém, ve svých 81 letech jej stále dokáže na okruhu rozparádit. Říká, že je jako kdysi, chválí neobvyklý hydropneumatický podvozek a dokonce uvádí, že ve Švédsku mohl vyhrát, kdyby to tam znal lépe. Zní to všechno hezky, skoro romanticky, je ale těžké nevnímat to jako aukční deku hozenou na neúspěšný vůz, který ve Švédsku dojel šestý spíše shodou okolností.

I Andruet uznává, že byl šitý horkou jehlou s velmi problematickým marketingovým zadáním. Zatímco už tehdy sesterský Peugeot se zásluhou geniálního Jeana Todta vydal tou cestou, že v podobě ostré 205 postaví úplně jiné auto s motorem uprostřed, které se jako sériový model bude jen tvářit, marketing Citroënu trval na co největší faktické příbuznosti se sériovým BX. Auto tak používá stejné základy, ovšem má motor umístěný podélně místo napříč, dostalo podivně řešený pohon všech kol a k tomu ono hydropneumatické pérování, které - navzdory Andruetovým slovům o tom, že na velmi rozbitém povrchu bylo k nezaplacení - fungovalo obecně hůře než konvenční řešení. Je třeba něco dodávat?

Výsledek byl nekonkurenceschopný a nespolehlivý a skončil tak, jak musel - silniční verze se neprodala ani v požadovaných 200 kusech a z těch, které byly prodány, Citroën raději pod tíhou drahých reklamačních oprav většinu vykoupil za dvojnásobek ceny a zničil. Na celém světě přežilo jen pár desítek aut. Mezi nimi se nachází i 6 až 7 (říká Artcurial) verzí Evo, z nichž dnes před sebou máme tu nejvěhlasnější. I když to byl v podstatě propadák, stačilo to na zápis do dějin, a tak se v aukci očekává dosažení ceny až 350 tisíc dolarů, tedy asi 7,7 milionu Kč. Inu, kus historie něco stojí, ať už je jím v dobrém či zlém.

Zdroj: Artcurial

Petr Miler