Autoforum

/

Foto: Collecting Cars, tiskové materiály

Zdaleka ne každé auto se povede. Ovšem jedna věc je, když se vůz špatně prodává, jiná je, když výrobce raději platí zákazníkům, aby prodané kusy vrátili. Tohle byl ten druhý případ, někteří kupci si ale své Citroëny přesto raději nechali a dokonce s nimi jezdili.

Asi nejsem typickým konzumentem tohoto typu pořadů, ostatně jsem svého času neviděl jediný díl. Přesto až ke mně dolehla sláva lidí jako Anička Dajdou nebo Štěpán Turek z Česko hledá superstar - prostě nemusíte být jen výjimečně dobře, abyste se zapsali do historie, někdy stačí, abyste byli výjimečně špatní. To jen průměrnosti si nikdo nevšímá.

Nedali jsme se na šoubyznys, stejná slova lze vztáhnout i k autům. A některá to v tomto ohledu dotáhla „tak daleko”, že i když se stala fiasky skoro každým coulem a na spočítání jejich prodejů by stačilo doslova několik párů rukou, stala se právě kvůli tomu slavnými artefakty a předměty zájmu sběratelů, kteří si je mezi sebou prodávají stále dráž.

Mezi taková auta patří i Citroën BX 4TC, speciál věhlasné rallyové skupiny B, ve které nedokázal vůbec nic. Na rozdíl od jiných vozů tohoto ražení, které se před náhlým ukončením soutěže ani nestihly postavit na start, se BX 4TC v několika podnicích objevil. V roce 1986 soutěžil v Rallye Monte Carlo dokonce s ambicemi na medailové pozice, jenže ani jeden vůz nedojel do cíle. V následující švédské rallye skončila nejlepší posádka šestá a ve třetím podniku, portugalské rallye, Citroëny opět nedojely. Dalších soutěží v kalendáři WRC se už tým raději neúčastnil, to bylo všechno.

Na vině byla už konstrukce vozu kterou definoval motor vepředu, neobvyklý hydropneumatický podvozek, hmotnost 1 150 kg a nepoužití středového diferenciálu. Řešení to bylo zajímavé, ale nekonkurenceschopné - těžký, obtížně ovladatelný vůz nebyl schopen držet krok zejména skupině B na míru ušitým strojům s motorem uprostřed. A konkurenceschopnosti jistě nepomohlo ani to - a to byste uhodli - že s motorem 2,1 turbo s výkonem až 405 koní nešlo zrovna o nejspolehlivější vůz v poli. A tak BX 4TC skončil v soutěžích neslavně.

Může se zdát, že nic horšího už se nemohlo stát, opak je ale pravdou. Automobilky se musely spolu se vstupem do soutěže zavázat k výrobě 200 homologačních kusů a teprve ty se pro Citroën staly učiněnou noční můrou. O jejich výrobu se měla postarat firma Heuliez, která pod dlouhou kapotu s přídavnými světlomety montovala čtyřválec o výkonu 200 koní (147 kW) při 5 250 ot./min. Ve srovnání se soutěžními stroji nic moc, vůz ale s pohonem všech kol sprintoval na stovku za 7,1 sekundy, což v polovině 80. let byla v kompaktní třídě výjimečná hodnota.

Dnes bychom nad něčím takovým jen zajásali a čekali, až Citroën odpočítá sekundy, které bude trvat vyprodání celé omezené série, jenže dnes je dnes a tehdy bylo tehdy. Ostrý silniční BX 4TC byl pětkrát (!) dražší než běžný, civilní BX a zájem o něj byl mizivý. Z plánovaných 200 homologačních exemplářů se tak prodalo jen 86 kusů a ani tím nebyl fiasku konec. Prodané vozy byly extrémně nespolehlivé a jejich nekonečné záruční opravy stály automobilku majlant. Firma se tak rozhodla k do podobně extrémnímu kroku - rozhodla se i to málo draze prodaných strojů ještě dráže vykoupit zpět.

Citroën oslovil zákazníky s nabídkou zaplatit dvojnásobek kupní ceny za vrácení homologačního speciálu zpátky automobilce. U části z nich uspěl a auta buď sešrotoval nebo je použil jako zdroj náhradních dílů pro zachované soutěžní exempláře. Ne všichni ale své vozy dali - podle dostupných údajů dodnes přežilo něco okolo 30 aut a níže můžete vidět jeden z dodnes existujících kusů z kolekce polského sběratele, který se brzy objeví v online aukci firmy Collecting Cars. A pozoruhodný je i tím, že na rozdíl od naprosté většiny ostatních kusů jezdil a majitel si s ním užil své.

Na tachometru tedy má 97 463 km, je to podle všeho nejvíc ojetý BX 4TC na celém světě. Rozhodně tedy nejde o netknuté auto, je ale plně originální a trocha dobové patiny není u takových kusů historie nikdy na škodu. Vůz měl pochopitelně pravidelný servis, jezdilo se s ním do poslední chvíle, a je tedy i nyní připraven vás okamžitě přenést zpět do časů slavné skupiny B.

Podívejte se na tento specifický skvost sami, jisté kouzlo mu nelze upřít. Jak asi tušíte, dnes jeho cena zdaleka neodpovídá tomu, že byl vlastně tak trochu k ničemu. Oficiální odhadní cena není známá, z výsledků předchozích aukcí se ale může prodat snadno za 2, 3 i 4 miliony Kč. Je tedy vlastně otázkou, zda byl kdysi hloupý ten, kdo ho koupil, nebo ten, kdo ho Citroënu prodal zpět...

Zdroj: Collecting Cars

Petr Miler