Autoforum

/

Foto: Peugeot

Francouzi by byli rádi, abychom jej vnímali jako praotce moderního modelu mířícího podobným směrem, jenže ono to dost dobře nejde. Svět se za posledních 30 let posunul docela jinam.

Peugeot letos v září představil nejsilnější auto ve své historii. Model 508 PSE bude k mání jako sedan i kombík a je to technicky zajímavé auto, ne, že ne. Jedná se o dobíjecí hybrid kombinující motor 1,6 turbo o výkonu až 147 kW (200 koní) s dvojicí elektrických agregátů. První s 81,2 kW, tedy asi 110 koňmi má na starosti přední osu, zadní s 83 kW (113 koní) pak zase zadní. Když pak jejich výkony sečtete, dostanete až 265 kW neboli 360 koní výkonu a 520 Nm točivého momentu, které obě novinky ženou vpřed.

To je dost výkonu, současně je ale třeba dodat, že právě kvůli hybridnímu pohonu je auto dost těžké. Jako sedan váží 1 850 kg, jako kombík dokonce 1 875 kg. Udávaná dynamika, reflektovaná zrychlením na stovku za 5,2 sekundy a maximální rychlostí omezenou na 250 km/h, navíc bude dosažitelná jen do chvíle, kdy vám dojde šťáva v akumulátorech. Pak už máte jen dvousetkoňovou jedna-šestku vážící skoro dvě tuny - to už jako taková sláva nezní.

Francouzi by byli rádi, kdybychom auto vnímali jako nástupce dnes legendárního modelu 405 T16, který si na následujících řádkách připomeneme, ale podle nás to prostě není možné. Jednak je třeba říci, že T16 jakožto homologační speciál mířil charakterově docela jinam. To by ale nutně až tak nevadilo, doba se změnila, jedno ale přehlédnout nelze - ostrá čtyřistapětka se ve své době řadila do docela jiných míst „potravního řetězce”.

Závodní 405 T16 dorazil v roce 1988 jako ideový nástupce vavříny opředené 205 T16, geniálního to výtvoru Jeana Todta. Na nejúspěšnější model bláznivých časů rallyové skupiny B bylo složité, ne-li nemožné navázat, a také proto si 405 T16 až takovou slávu jako závodní stroj neužil. Bylo by ale nemístné jej považovat za neúspěšný - také tento stroj bodoval v Dakaru a jeho rekordní představení na Pikes Peak v roce 1988 s Arim Vatanenem za volantem je dnes už pevnou součástí automobilové historie.

My se ale podíváme hlavně na silniční model, který přišel skutečně jako homologační speciál v roce 1993. Vznikl v 1 046 kusech s jednoduše krásným Pininfarinovým designem nedávajícím příliš najevo, co vlastně máme před sebou. 16" litá kola by dnes byla k smíchu a většinu bodykitu jsme znali z modelu Mi16, verze T16 tak byla specifická hlavně technicky.

Pod kapotu dostala motor XU10J4TE, dvoulitrové šestnáctiventilové turbo generující výkon až 160 kW (220 koní) při overboostu. Na stovku vůz akceleroval za 6,9 sekundy a rozjel se až na 235 km/h, a to i díky pohonu 4x4 posílajícím 53 procent výkonu na přední a 47 na zadní osu. Ve srovnání s 508 PSE to zní jako nezajímavá čísla, je ale třeba si uvědomit, kde v historii stojíme.

BMW v době, kdy 405 jako taková přišla na trh, ještě ani nevyrábělo model M5 E28, kterému k titulu nejrychlejšího sériového sedanu světa, stačilo 286 koní. A v době úřadování 405 T16 v Mnichově vznikala M5 E34 s 315 koňmi, která na stovku akcelerovala za 6,3 sekundy. Jinými slovy - 405 T16 se řadilo jen kousek pod smetánku nejrychlejších světových supersedanů, která je ale skoro o 30 let později úplně jinde. Hlavně BMW, Audi a Mercedes tady úřadují s modely s výkony přes 600 koní, které mají pořád, ne zrovna, když jim na ně zbudou baterky.

Tím nechceme nijak srážet snahy Peugeotu a jsme rádi za každý další výkonný model, který dorazí na trh. Jeho 508 PSE ale zkrátka nemíří do stejných sfér jako 405 T16, to byla svého času úplně jiná šajba - charakterem, výkonem a nakonec i dostupností. A obáváme se, že vzhledem k posunu většiny myslitelných konkurentů do úplně jiných sfér už Peugeot nemá reálnou šanci se do srovnatelných soubojů kdy znovu zapojit.

Zdroj: Peugeot

Petr Miler