Autoforum

/

Foto: Porsche

Je tak výjimečné, že o jeho existenci nemá tušení ani spousta lidí kovaných v autech. Tím spíše by člověk čekal, že jej majitelé budou jen hýčkat v klimatizovaných garážích, ne tak Harry Metcalfe.

Představovat fanouškům aut Porsche 911 by mohlo být považováno nošení dříví do lesa. Snad o žádném jiném voze totiž nevzniklo takové množství článků, vedle Ferrari F40 či Lamborghini Countach pak v 80. letech minulého století nejčastěji zdobilo zdi dětských pokojíčků. A vlastně nejen ty, jeho obrázky byly pomalu vytapetovány i mnohé dílny. Lze tak říci, že v Zuffenhausenu stvořili legendu, o které ví každý nadšenec vše. Přesto se však čas od času objeví provedení, o jehož existenci často nemají ponětí ani renomovaní sběratelé.

Právě jeden takový exemplář skončil před pár měsíci v garáži Harryho Metcalfa. Bývalý šéfredaktor a zakladatel magazínu Evo si totiž pořídil Porsche 911 Turbo S. To dle názvu nejspíše nepůsobí až tak výjimečně, automobilka totiž ostřejší verze své vlajkové lodi posílá na trh v posledních generacích opakovaně. Nicméně na počátku kariéry modelu Turbo šlo o naprostou raritu, která vznikla pouze v 50 exemplářích. Respektive v 60, nicméně deset vozů není až tak produktem samotné automobilky.

Turbo S jako takové se totiž v roce 1989 objevilo v nabídce francouzského dealerství Sonauto, přičemž k dispozici bylo pouze oněch deset kusů. Každý byl nalakován načerno a disponoval i továrním kitem, jenž navýšil výkon 3,3litrového přeplňovaného motoru ze 300 koní na 330. Kvůli tomu se vůz dočkal i nového předního nárazníku, za kterým se skrývá dodatečný olejový chladič. Francouzi pak zároveň ještě navýšili standardní výbavu, která zahrnovala černé kožené čalounění či sedadla z modelu 959.

Tato desetikusová edice byla prodávána s nemalou přirážkou, neboť se věřilo, že Porsche s novou generací 911 Turbo už nepřijde. O rok později nicméně automobilka každého překvapila generací 964. Než ovšem došlo na její debut, rozhodli se v Zuffenhausenu využít veškeré zkušenosti, jenž nabrali při vývoji varianty zvané flatnose s výklopnými čelními světly. Její vývoj byl totiž součástí programu Special Wishes, ze kterého se pozvolna stávalo zakázkové oddělení Porsche Exclusive.

Tato divize ve stejném roce 1989 stvořila provedení LE neboli Limited Edition, které se dočkalo rozšířené karoserie, jaká ozdobila i „plochý nos“. Její součástí byly přitom i ventilační otvory před zadními koly, které bylo možné doplnit třemi lamelami. Dopředu se nicméně nastěhovaly klasické vypoulené blatníky se standardními světly. I toto provedení pak dostalo tovární Powerkit, což vedlo jak k onomu 330koňovému stádu, tak použití speciálního blatníku.

Porsche vyrobilo 50 exemplářů LE, jenž vždy po jednom zamířily k padesátce dealerů značky po celém světě. Ti je pak s ohledem na daný trh prezentovali jako provedení Limited Edition či Turbo S. Harry má v technickém průkazu zapsanou druhou verzi, kromě toho se ovšem jeho vůz pyšní také mimotovárními koly ve stylu úpravce Ruf. Těmi si nicméně bývalý novinář není příliš jist, nejspíše proto přijde náhrada.

Nicméně cestu do Španělska absolvoval na nich a auto tam pořádně protáhl i po horské silnici nezřídka lemované stromy. Je to pozoruhodné samo o sobě - naprostá většina majitelů podobných skvostů s těmito auty vůbec nevyjíždí. A když už, dají si pár koleček na uzavřeném okruhu, neboť původní 911 Turbo generací 930 a 964 jsou známá svou záludností - jde o silné zadokolky s velmi citelnými prodlevami turba. Tady jsme docela jinde, i proto se hlavně na první video podívejte, stojí to za to.

Než se rozloučíme, můžeme učinit historii zadost a dodat, že Porsche nakonec bodykit verze LE začalo nabízet jako příplatkovou výbavu. Pořídit si jej tak mohli i majitelé méně výkonných devětsetjedenáctek, pochopitelně bez posílení motorového prostoru. Spárovat jej přitom mohli s doplňkovými koly Fuchs, čímž stvořili trochu jiný unikát. Nicméně o poznání méně ceněný, než je ona padesátka aut zmíněných výše.

Zdroje: Harry's Garage@YouTube, Porsche

Petr Prokopec