Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Zavřít dvě auta do garáže a dál se o ně nestarat vypadá jako způsob, jak dříve nebo později přijít o všechno. Když ale za vraty schováte dvojici vzácných strojů, může to dopadnout i naopak.

O nálezy zajímavých starých aut v opuštěných garážích či stodolách v posledních letech opravdu není nouze a své poklady vydávají hlavně americká stavení. Některé objevy ani nestojí za řeč, dnes tu ale máme něco opravdu výjimečného. Jde hned o dva exempláře Plymouthu Superbird, tedy omezené série modelu Road Runner vyráběné pouze v roce 1970.

Na první pohled vám mohou připadat jako výsledek domácího kutilství, realita ale nemůže být odlišnější. Superbird je homologační speciál seriozního závodního náčiní a automobilka jej vyrobila jen v 1 920 exemplářích. Tedy přesně tolik, kolik vyžadovaly homologační požadavky série NASCAR - podle nich tehdy musel být vyroben jeden kus vozu na každé dva dealery, které značka v Americe měla.

Superbird vystupoval z davu zejména díky ohromnému zadnímu křídlu, se kterým dorazily i další aerodynamické komponenty z dílen Moparu, tovární tuningové divize. Zároveň se pyšnil grafickými polepy kreslených postaviček z produkce Warner Brothers, ostatně tak jako „tuctovější“ Road Runner. Automobilka zaplatila filmovému studiu dokonce i za charakteristický zvuk klaksonu, proto se z této verze stala legenda vysoce ceněná mezi sběrateli.

Nejvzácnější je provedení 426 Hemi, v jehož případě osmiválcová pohonná jednotka produkovala 431 koní. Té automobilka vyrobila pouze 135 exemplářů. Jejich dynamika přitom zapůsobí i dnes, zrychlení z klidu na stovku (respektive na 97 km/h) nejvýkonnější Superbird zvládá za 5,5 sekundy. Ani jeden z vozů, jež vidíte na snímcích, však naneštěstí tímto motorem nedisponuje, byť agregát V8 se pod přední kapotou nachází.

Polepy na modrém exempláři naznačují, že vůz pohání osmiválec 440 Super Commando Six Barrel se třemi dvoukomorovými karburátory a výkonem 394 koní. Jenže jde pouze o snahu klamat tělem, za kterou stojí původní majitel. Ve skutečnosti vůz stejně jako bílý kousek spoléhá na standardní Super Commando s jedním čtyřkomorovým karburátorem a 381 koňmi. Tato motorizace přitom byla nejlevnější a tedy nejběžnější.

Oba vozy byly prodány skrze dealerství Blouin Chrysler Plymouth Dodge ve státě Maine, a to v onom roce 1970. V showroomu je zaznamenal i jejich druhý majitel, který shodou okolností znal prvního vlastníka modrého i bílého kousku. A někdy v roce 1978 je oba odkoupil. Poté ovšem Superbirdy zmizely na více než 30 let, přičemž bílý byl přihlášen k provozu do roku 1987, modrý do roku 1985.

Proč se majitel rozhodl auta odložit, nevíme, po zmíněnou dobu ale stály v garáži, kterou můžete vidět na fotkách. A hlavně díky tomu se do dnešních dnů zachovaly v úžasném stavu. Na světlo světa je po dekádách dostal jejich současný vlastník, který na eBay vystupuje jako Amistadi. Ten před pár týdny získal na jedné aukci jiný Superbird, a to za nemalých 187 tisíc dolarů (cca 4,08 milionu korun). Díky tomu byl osloven majitelem oné dvojice, který možná teprve v tu chvíli zjistil, jaké cennosti doma má, třebaže auta patrně odložil s cílem spekulovat na jejich budoucí růst hodnoty.

Slovo dalo slovo, a tak se krátce nato již bílý i modrý exemplář stěhovaly do svého nového - byť vlastně jen přechodného - domova. Ten shodou okolností je vzdálen jen nějakou půlhodinu cesty od dvougaráže, ve které oba vozy po více než 30 let odpočívaly. Po tu dobu byly přitom udržovány v suchu, jejich majitel zároveň oba motory naplnil lubrikanty pro konzervaci. Stav aut je tedy příkladný i po technické stránce.

Neznamená to ovšem, že by Superbirdy byly v provozuschopném stavu. Renovace navíc bude rozsáhlejší, stávající vlastník totiž zmiňuje hlavně nutnost práce na interiérech. Karoserie oproti tomu zůstala v mnohem lepším stavu, za čímž stojí příplatková antikorozní ochrana, jíž dostaly oba exempláře přímo od výrobce. Ve výsledku tak v rámci zevnějšku bude třeba věnovat největší péči vinylové střeše.

Mechanika však evidentně byla zakonzervována velmi pečlivě, neboť brzdy jsou zcela funkční, stejně jako světla napájená novou baterií. Současný majitel oba kousky nabízí na eBay na prodej, přičemž nabídka u modrého exempláře s manuálem se momentálně vyšplhala již na 151 tisíc dolarů (3,3 mil. Kč). V případě bílého automatu jsme na 135 000 USD (2,95 mil. Kč). Ceny ale budou dále stoupat, nakonec stále nebylo dosaženo ani jejich rezervní výše.

Podle expertů se však přihazování vyplatí, stejně jako následná renovace, ať již bude jakkoliv nákladná. Hlavně v případě modrého exempláře, který má najeto 27 419 mil (44 117 km) a jehož hodnota má být ve špičkovém stavu někde okolo 300 tisíc dolarů (6,55 mil. Kč). Bílý je ojetější (42 497 mil/68 378 km), navíc s automatem, nicméně také v jeho případě má cena atakovat hranici 6 milionů Kč. I když jejich dlouholetý majitel nedostal od prodávajícího tolik, 30leté skladováním těchto aut se mu dozajista vyplatilo - prakticky z ničeho si snadno přišel k sedmimístné částce...

Zdroj: eBay poprvé a podruhé

Petr Prokopec