Autoforum

/

Foto: Nikita Abramov@VKontakte

Rusové chtěli nahradit legendární sovětský UAZ-452, po výrobě několika prototypů ale projekt odpískali. O to překvapivější je přítomnost jednoho z nich v Moskvě na značkách.

Legendární stroj z časů SSSR - Buchanku neboli UAZ-452 - vám nejspíše nemusíme představovat. Automobilka s tímto modelem přišla již v roce 1965, přičemž na větší změny od té doby vlastně nedošlo. Víceméně se jen rozšiřovala rodina, neboť jednotlivé verze začaly být specifičtěji zaměřené. Každá však pod kapotou disponovala čtyřválcovým motorem, který nejprve startoval na 2,5litrovém objemu, než došlo na jeho zvětšení na 2,7 litru. Souběžně s tím se zvedl i výkon, a to z někdejších 75 na současných 112 koní.

Rusové tak jako u zbytku svého portfolia zkoušeli v průběhu let Buchanku nahradit, nicméně tak jako ve většině ostatních případů selhali. I přesto v jednu chvíli projekt nástupce minibusu doputoval až do fáze pojízdných prototypů a jeden z nich byl nyní nafocen v moskevských ulicích. A to dokonce na registračních značkách v rukou soukromého majitele, který s ním jezdí, jako by se nechumelilo. Je to opravdu neskutečné překvapení, neboť experimentálního typu UAZ-3165M vznikly pouze tři kusy, přičemž jeden je ve firemním muzeu. Kde je pak konec tomu třetímu, který se lehce lišil karoserií, ví aktuálně snad jen bůh.

Než se ovšem k novince dostaneme, musíme se nejprve vrátit na konec 90. let minulého století. Právě v té době UAZ zvažoval modernizaci maximální měrou, a tak přišel s konceptem Simba. Ten se ukázal ve čtyřech variacích, z čehož dva byly klasické minivany a jeden ambulance. Ve finále pak šlo už jen o podvozek s kabinou. Rusové přitom počítali s tím, že větší z minivanů by dokázal svézt až 13 osob a tím by dokázal plně nahradit právě Buchanku.

Z konceptů se v roce 2003 vyklubaly tři experimentální prototypy, tedy přesně ty vozy, o nichž byla řeč výše a které si můžete prohlédnout na fotkách. Stejně jako Simba byly postavené na platformě Simbir, nicméně u té došlo na jisté modifikace za pomoci komponentů z SUV Patriot. A jakkoliv jeden z konceptů dostal i turbodiesel, nakonec se u těchto prototypů objevila pouze 2,7litrová benzinová jednotka jako u předchůdce. Výkon však narostl na 135 koní.

Aby došlo k zajištění ucházejících jízdních vlastností nejen na asfaltu, ale také v terénu, dočkal se UAZ-3165M standardního pohonu všech kol. Stejně tak disponoval i nemalou světlou výškou, změna karoserie na modernější tvary připomínající hlavně dobové německé dodávky však vyústila v redukci nájezdových úhlů vpředu i vzadu. Bylo pak i logické, že měnit se bude také cena, pochopitelně směrem nahoru.

Kondice UAZu nicméně již na počátku milénia nebyla zrovna špičková, celý projekt tak nakonec byl shledán jako ekonomicky neprůchozí a zamířil k ledu. Mimo továrnu o něm přitom věděl jen málokdo. A právě proto je opravdu překvapivé, že jeden exemplář se nakonec dostal do běžného provozu. Kdo jej nicméně vlastní, to se již autorovi fotografií Nikitovi Abrahamovi vypátrat nepodařilo.

My tak už jen dodáme, že z oněch tří kusů dva byly minivany, ve třetím případě však šlo o dodávku s komplet plechovými boky namísto skel. Všechny tři vozy přitom vznikly v roce 2003, továrna je pak ve svém vlastnictví držela do roku 2005. Poté jeden kus zamířil do zmiňovaného muzea, dva se však vypařily. A jelikož jeden je aktuálně již na světě, zbývá najít pouze onu dodávku jako poslední díl historického puzzle.

Další ze tří kusů trůní v muzeu UAZu. Foto: Drom<

Dodávka se vytratila neznámo kam. Foto: Drom

Zdroj: Drom

Petr Prokopec