Autoforum

/

Foto: Rangr Studio Architeture/Gravity, tiskové materiály

Už z čistě hlediska praktické použitelnosti má tohle řešení své slabiny, ale ty dnes nechme být. Problém je v tom, že „osázet” města nabíječkami s megawattovými výkony je v jakkoli dohledné době absolutně nemožné v jakékoli podobě.

Velmi neradi se opakujeme, a tak aktuální neuskutečnitelnost zamýšlené elektrické revoluce zrekapitulujeme jen v bodech:

• Zdaleka neexistuje baterie, která by v prostoru a hmotnosti jakkoli srovnatelné s velikostí palivové nádrže pojala srovnatelné množství energie,
• zdaleka neexistuje baterie, kterou by bylo možné jakkoli srovnatelně rychle dobít,
• zdaleka neexistuje adekvátní baterie, kterou by bylo možné označit za cenově dostupnou,
• zdaleka neexistuje baterie, která by měla životnost srovnatelnou se zbylými částmi vozu,
• kapacity současných elektrických sítí obvykle zdaleka nestačí potřebám byť jen 10procentní penetrace automobilového parku elektrickými auty, natož pak vyšší,
• zdaleka nevyrábíme dostatečné množství elektrické energie, která by měla provoz těchto vozů živit.

Všechny tyto věci mají nějaké řešení, některé jsou jen otázkou času a peněz, jiné ovšem zatím jen neuskutečnitelnou teorií. Hlavní problém je ale jinde - vyřešte jeden tento problém a zbývá vám pořád pět klíčových osin v zadnici, přes které dál nejede vlak. A je to ještě horší - vyřešte klidně čtyři a stejně vám pár zbývajících znemožní současné vize naplnit, všechny do jedné jsou blokující.

Proto dokola opakujeme, že ani případná revoluční baterie, která je ale pořád dalece v nedohlednu, i velmi dílčí zlepšení je v nedohlednu, situaci neřeší. Jak jsem mnohokrát zmínil, žiji podstatnou část roku v Nizozemsku, kde už teď elektrická síť kolabuje proto, že si někteří večer doma dobíjí svá elektroauta výkonem 11 nebo maximálně 22 kW, a to je takových aut v tamní flotile asi 5 %. A s žádným řešením operátoři sítě nepřijdou ještě roky.

Co kdyby tedy přišla ona baterie, kterou lze aspoň rychle nabít, neváží půl tuny a nestojí půl milionu? No v tu chvíli by se elektromobily skutečně mohly rozšířit, pořád vám ale bude chybět síť a elektřina a bude vám chybět tím víc, čím četnější tato auta budou a rychleji je půjde nabíjet. Pokud dnes síť ničí 5 % aut dobíjených pár kilowatty, co až půjde o desítky procent auta a stovky kilowatt nebo dokonce megawatty? Je to absurdní představa, taková elektrická síť a taková výroba elektřiny nebude na světě ani za několik dekád, i kdybychom to všechno začali stavět hned teď.

Velmi skepticky tak hledíme na novinku architektonického studia Rangr (sic) a firmy Gravity, která představila vizi svých rychlých „stromových nabíječek”. Vypadají „cool” a mají své praktické přednosti - překáží tu jen sloup, zbytek řešení je dostatečně vysoko nad zemí a „skloní” se k autu, když je třeba. To je nejen prostorově úsporné, ale snadno to zamezí i podstatné části dnešního vandalismu, ale co dál?

Když něčím takovým „zaplevelíte” města, budete při vyhrazení patřičných míst elektromobilům blokovat cenný prostor pro jiné, pokud ne, budete plýtvat možnostmi dobíjení, když pod „stromem” zaparkujete spalovací vůz, nebo nebudete dobíjet. Ta největší slabina je ale ještě jinde - jde o docela mohutné a nákladné řešení, které ve výsledku nemá šanci sloužit tak, jak si autoři představují. Ti počítají se dvěma verzemi, kdy jedna má nabíjet auta výkonem 200 kW a druhá dokonce 500 kW. Je to pořád žert vedle rychlosti „dobíjení” tankováním benzinu (dnes standardně asi 6 MW, ale může to být i násobně víc), ale absurdně mnoho vzhledem k možnostem sítě a množství vyráběné elektřiny.

Jen pět takových stojanů používaných naplno ve městě, které by teoretický ekvivalent dnešní 60litrové nádrže nafty stejně nabíjely asi půl hodiny, by znamenalo 2,5 MW elektrického výkonu. Kde ho vezmete? Na dobíjení 5 aut? Podobné výkony dnes živí celá menší města nebo velká sídliště, je absolutně utopické, že byste jej přivedli na jedno místo v zemi, tam jej použili pro 5 aut a pak ještě to samé udělali ve zbytku země v tisících dalších případů, protože 5 aut asi veškerou dopravu neobslouží.

500kW „stromové nabíječky” jsou tedy možná hezká iluze, ale pořád jen iluze, která nemá šanci dojít svého naplnění v jakkoli dohledné době. A i když jich pár vznikne, komplexní řešení představovat nemohou a limitům elektroaut popsaným zkraje trn z paty rozhodně nevytrhnou.

Zdroj: Rangr Studio Architeture/Gravity

Petr Miler