Autoforum

/

Foto: Subaru

„Jednoduše neprodejné,” tak vůz hodnotí sama automobilka evropskou optikou. A není to tak, že by tu o něj lidé neměli zájem. Problém je v místním umělém zdražování nových vozů tisícem mechanismů, kterým tohle auto nemá důvod vycházet vstříc.

V poslední době se hojně mluví o amerických clech a o tom, jak mohou zdražit auta pro zákazníky. Jasně, mohou, ale také nemusí, popř. ne tak, jak výše samotných cel naznačuje. Automobilky mají prostor změnit způsob, jakým své vozy pro ten či onen trh vyrábějí, odkud berou jednotlivé díly a podobně, čímž negativní efekt cel více či méně eliminovat. To je nakonec také jejich smysl.

Tím cla nehájíme, nemáme je rádi z podstaty, je ale pozoruhodné, kolik zášti jejich směrem míří za situace, kdy se v případě bavíme o mrzkých 25 procentech. Nechápejte nás špatně, 25 procent je hromada procent, ale vše je relativní. Na druhé straně Atlantiku zatěžuje EU ceny nových aut násobně, ale mnohonásobně víc tisícem mechanismů, které v USA neznají, popř. tam mají podstatně menší význam. A jsme snad svědky nějaké masové zášti? Měli bychom být, ale nejsme.

EU více či méně skrytými formami obdobných kroků uvařila žábu našeho vnímání až pěkně do mrtva, pokud bychom si ale sečetli a jen a pouze (jde o dvě věci z desítek) přerozdělovací mechanismy postavené kolem emisí CO2 a nekonečný počet povinných prvků typu absurdní omezovače rychlosti, dostaneme se u levnějších aut snadno ke 100% zdražení. Stoprocentnímu. Nemáme nejmenších pochyb, že taková Škoda Fabia, která dnes stojí 400 tisíc Kč nejméně, by bez tohoto pozadí mohla stát 200 tisíc korun, však sama škodovka jinde prodává za 220 tisíc i větší auta. A ta Fabia by byla úplně stejná, jezdila by stejně, měla by stejný (spíš by měla lepší, tříválec je také úlitba euronormám) motor, podvozek, interiér, téměř všechno. Akorát by vám cestou na nákup nepípala do ucha, když za neukončenou třicítkou pojedete správně 50 km/h, ale auto vás bude stejně „buzerovat”. A jeho koupí byste nepřispěli na to, aby někdo někde na druhém konci Evropy vyráběl elektrickou pitomost pro nikoho se ztrátou ne 500 tisíc Kč, ale jen 400 tisíc korun na kuse. Sto procent tady a ticho, pětadvacet tam a řev, tohle je realita.

Že tomu tak je, připomíná i nejnovější prohlášení Subaru, kterého se kolegové z Auto Expressu na osud nedávno přestaveného nového Subaru Outback, tedy stále jasně nejprodávanějšího kombíku světa, evropskou optikou. Tohle auto si sice u některých nezískalo pověst krasavce a i u nás jsme jeho vzhled mocně řešili, nakonec je ale jedno, co si o něm myslíte. Auto tu nekoupíte, a to přesně kvůli výše zmíněnému, i když v USA se prodává za velmi konkurenceschopné ceny po statisících.

Subaru vůz postavilo podle toho, co od něj lidé očekávají, ne podle toho, čeho se evropské normy domáhají, co přikazují, co zakazují, kam manipulují nabídku a pokouší se strhnout poptávku. To je dnes něco jako největší hřích z Odpadlíka, pro který se stanete na trhu přesně takovým renegátem. A Subaru Outback jím být nechce, a tak ani takovou roli hrát nebude.

Šéf evropského Subaru David Dello Stritto tak britským kolegům řekl, že tady se Outback prodávat nebude, neboť „v Evropě je jednoduše neprodejný”. Nezájmem to není, jde hlavně pokuty, daně a další umělou zátěž spojenou zejména s emisemi CO2. Radost z toho samozřejmě nemá, ale co může dělat? „Když se podíváte na současný Forrester, na vašem trhu (britském - pozn. red., ale situace v Česku je podobná a dosavadní Outback je tu dokonce jasnou prodejní jedničkou) se prodává docela dobře. Ale pokud jedete do některých evropských zemí, musíte za auto utratit dvojnásobek. Protože například ve Francii stojí váš Forrester jen za registraci asi 40 000 Eur a celkem zaplatíte 70 000 až 80 000 Eur. Kvůli daním je prostě neprodejný a Outback by na tom byl stejně.”

Stritto tak smutně říká: „Ano, víme, že uvedení nového Outbacku by nám umožnilo udržet si víc zákazníků, ale ti by si ho nakonec nemohli dovolit.“ Přijdou tak spíš elektrické novinky jako Trailseeker, které tu není problém prodávat, na oko nulové emise CO2 jsou naopak zdrojem výhod. Problém? Takové auto pro změnu málokdo chce: „Naši zákazníci nám říkají, že nás o elektrifikaci nežádali,” podotýká také Stritto a znovu vidíme českou analogii - u nás loni Subaru prodalo pouhých 6 elektrických aut a je jasné, kde pro něj leží obchodní potenciál. Nabídka a poptávka se zas jednou nepotkávají, nemohou, ač po sobě touží, jsou jako Romeo a Julie. Co nám to jen připomíná?

Zdroj: Auto Express

Petr Miler