Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Nejrychlejší silniční Bentley všech dob dá stovku za 3,8 sekundy. Omezeno je jen dvěma sedadly, bílým lakem a 300 exempláři.

Přiznáváme hned na úvod, že nové Bentley Continental GT3-R je pro nás menším zklamáním. Ve skrytu duše jsme totiž očekávali mnohem zásadnější odlehčení, než jakým je pouhá stokilová dieta. I po její aplikaci „nejrychleji akcelerující“ a „nejdynamičtější silniční model“ v historii britské značky nadále váží více než dvě tuny (konkrétně jde o 2 195 kg), což zrovna pro sporťák není ta nejslibnější hodnota. Ve zbývajících oblastech však již proti Bentley nemůžeme vznést takřka ani slovo námitek (přestože k přepřáhnutí na pohon zadních kol nedošlo), ve výsledku tak je nač se těšit.

Začít můžeme třeba pohonnou jednotkou, kterou se stal starý známý čtyřlitrový osmiválec. Ten však nově doplňuje dvojice turbodmychadel s vyšším plnícím tlakem a přepracovaný software. Výsledkem sice není původně anoncovaných 700 koní, přesto i 580 koní v 6 000 otáčkách a 700 Nm točivého momentu, který je k dispozici již při 1 700 ot./min, zní slibně. Pokud k tomu navíc přihodíte onu dietu a osmistupňovou převodovku se zkrácenými převody, pak rázem čelíte zásadnímu zrychlení oproti výchozímu modelu Continental GT V8 S.

Stovku novinka zvládne za pouhých 3,8 sekundy, tedy o podstatných sedm desetin rychleji než standardní model. Nejvyšší rychlost sice specifikována nebyla, přes 300 km/h se ovšem GT3-R dostane zcela určitě i s ohledem na zmíněné úpravy převodovky. Aby přitom bylo učiněno zadost i bezpečnému zastavení, pak na voze najdeme 420milimetrové karbonové kotouče a osmipístkové třmeny vpředu a 365milimetrové kotouče vzadu.

Tyto brzdy přitom dovedou během jediné decelerace pohltit deset megajoulů, což je energie, která by průměrnému rodinnému domu vystačila na šest hodin provozu. Pokud tedy onu dvoutunovou hmotu rozpohybujete na pekelné tempo, budete při jejím následném zastavení pomalu překračovat fyzikální zákony. Škoda jen, že Bentley neuvádí, kolik při takové činností překročíte „géček“.

Než se ovšem dostaneme k exteriéru a interiéru, vraťme se ještě na chvíli k oné kritizované dietě. Ta mimo jiné zahrnuje titanový výfuk, který uspořil sedm kilogramů a zároveň přinesl „unikátní barytonový rachot“. Zachován ovšem zůstal systém pohonu všech kol - i když Bentley přišlo se zásadním přepracováním. Nově tak nechybí vektorování točivého momentu, jež dokáže lépe přerozdělit výkon mezi zadními koly a tak vozu napomoci k potlačení nedotáčivosti a agresivnějšímu průjezdu zatáčkami.

Identický je pak i základní setup podvozku, vzduchové odpružení a tlumiče ovšem disponují odlišnou charakteristikou. Unikátní jsou pak 21palcová kovaná kola, přenastaveny byly i řidičské režimy Drive a Sport. Rychlejší je rovněž odezva pádel řazení na sloupku řízení, překalibrování posilovače Bentley nezmiňuje. Dá se ovšem předpokládat, že s ohledem na výše zmíněné k němu dojít muselo. Zvláště když automobilka zmiňuje ostřejší reakce na veškeré řidičovy podněty.

Tím bychom však technickou část mohli ukončit a přesuneme se k té kosmetické. Zvenčí je GT3-R charakterizováno bílou barvou Glacier White, jež je jedinou dostupnou. Standardem jsou rovněž kontrastní zelené pruhy nebo černé pozadí světlometů, výplet čelní masky a orámování oken. Úpravám se samozřejmě nevyhnul ani samotný bodykit, jenž profituje z karbonového lízátka čelního nárazníku a napevno uchyceného zadního křídla z téhož materiálu.

Uhlíková vlákna ovšem najdeme také uvnitř, kde zdobí středovou konzoli nebo dveřní panely. Mimo to nechybí plaketky s logem vozu, dveřní prahy pak zdobí lišta odkazující na počet kusů této limitované edice. Pryč jsou naopak zadní sedadla, ty přední s výraznějším bočním vedením pak pokrývá černá kůže Beluga kombinovaná s Alcantarou a diamantovým prošíváním.

Objednávky na tento model je pak možné Bentley adresovat od dnešního dne, přičemž první vozy dorazí k zákazníkům v závěru letošního roku. Tak dlouho ovšem rozhodně neotálejte, dostupných 300 exemplářů bude rozebráno dříve, než řeknete švec. A to i navzdory přetrvávající nadváze.

Petr Prokopec