Autoforum

/

Foto: Toyota

Nic proti boji za lepší svět, nedomyšlené kroky politiků ale mohou mít za následek pravý opak. Je totiž otázkou čemu nebo komu prospěje likvidace efektivních malých kei cars, které jsou s elektrickým pohonem ekonomicky neslučitelná.

Politický tlak na elektrifikaci automobilového světa narůstá. Stále častěji zákonodárci z různých koutů celého světa přicházejí s termíny, kdy dojde na zákaz prodeje benzínových a dieselových aut, což je ta největší, absurdita, jakou si dovedeme představit.

Nastavit určité mantinely vývoji a nechat v jejich rámci hledat techniky ta nejefektivnější řešení? Budiž. Říci, že konkrétní technické řešení bude to pravé za 10 nebo 15 let zavání věštěním z křišťálové koule. Nakonec se podívejte, jak si automobilky představovaly auta dneška před 20, 30 nebo 40 léty - co se reálně odehraje, neodhadl nikdo, a to se o to pokoušeli technici, ne politici.

Těm ale byla sebereflexe vždy cizí, a tak dopředu určují, jak budeme stavět auta v době, kdy nejspíše sami ani nebudou vládnout. A protože to myslí smrtelně vážně, přitvrzují pravidla už teď a auta, která se jim vymykají, „odměňují“ takřka likvidačními pokutami. Kdyby přitom na konci toho všeho stála čistá planeta, člověk by neřekl ani popel. Tady ale skutečně nikdo nemůže vědět, co přijde, tedy alespoň v pozitivní rovině.

V té negativní přinejmenším bezprostřední následky odhadnout lze - tato nešikovná politická rozhodnutí mohou totiž řadu lidí uvrhnout do velkých nesnází. A co více, stejným směrem mohou zamířit i celé země, jak se začíná ukazovat v případě Japonska. Tamní premiér Yoshihide Suga loni oznámil, že chce do roku 2050 dosáhnout uhlíkové neutrality. A aby to bylo možné, bude zhruba od půlky příští dekády zakázán právě prodej benzinových a dieselových aut.

To je absurdní už proto, že Japonci asi 70 % elektřiny vyrábí z fosilních paliv a po havárii ve Fukušimě jejich podíl na celkovém mixu jen roste. Odhlédneme-li od těchto a dalších známých úskalí (vůbec schopnost vyrobit tolik elektřiny, limity rozvodné sítě, dobíjecí infrastruktura atp.) je ještě jeden specificky japonský problém - samotné silnice. Jak si totiž jistě vzpomenete z učebnic zeměpisu, Japonsko je malou ostrovní zemí, která má nedostatek volného prostranství. Není ani 5x větší než Česká republika, žije v ní ale 12x více lidí.

Z toho důvodu je zde velmi populární kategorie tzv. kei cars, tedy těch aut, jejichž délka nesmí přesáhnout 3,4 metru a jejich motory nesmí disponovat větším objemem než 0,66 litru a vyšším výkonem než 60 koní. Tyto vozy jsou přitom mnohem levnější na pořízení i provoz než běžná auta, načež ve výsledku nepřekvapí, že tvoří hned třetinu japonských registrací. Pokud by ovšem mělo dojít na jejich elektrifikaci, pak je třeba k aktuální kupní ceně přičíst jeden až dva miliony yenů (cca 200 až 400 000 Kč). To znamená dvojnásobné sumy oproti současnosti, které by pochopitelně vedly ke kolapsu prodejů a podle automobilek nejspíše k likvidaci celé této třídy, neboť kei car za 600 tisíc si nikdo rozumný nekoupí.

Tak si koupí větší auto? Ano, ale právě v té chvíli nastane onen problém, neboť řada japonských silnic je úzká natolik, že vedle sebe se vejdou pouze dva takové vozy s maximální povolenou šířkou 1,48 m. Nejde nicméně pouze o to. Jak totiž dodává šéf Toyoty Akio Toyota, lidé žijící ve městech se bez kei carů obejdou. „Ale jakmile žijete na venkově, jsou tato auta nutností.“ Důvodem je to, že do jisté míry suplují veřejnou dopravu, která v daných místech prakticky neexistuje.

Přesun směrem k elektrifikaci by tak mnoho lidí v podstatě odříznul od civilizace, práce či známých. Přitom zrovna s ohledem na velikost motorů těchto aut je pomalu jisté, že příroda a ovzduší by se nezlepšily ani minimálně. Zvláště když větší, těžší a výkonnější elektrickou alternativu bude ve výsledku pohánět hlavně uhlí a plyn.

Zdroj: Bloomberg

Petr Prokopec