Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Poslední generace Superbu může leckomu stále přijít jako novinka, faktem ale je, že na trhu je už řadu let a po faceliftu lze ojetiny v původním provedení koupit relativně levně.

Při představování faceliftovaného Superbu nadělala škoda nemalý rozruch, neboť inovovaná vlajková loď je pro ni jedním z prvních kroků na poli elektromobility. K mání je sice zatím „pouze“ plug-in hybridní provedení, nicméně již to má šanci napomoci Škodě splnit přísnější emisní limity. Vše samozřejmě závisí na prodejích, čemuž se značka rozhodla vejít vstříc tím, že část nákladů vzala na sebe. Ceny proto startují na sice obecně vysokých, ale pořád relativně příznivých 891 900 Kč.

Místo na novinku si však dnes posvítíme na ojeté verze před faceliftem. Tedy právě na ty vozy třetí generace, které byly vyrobené mezi polovinou roku 2015 a loňskem. Svého času pro řadu lidí nedostupný produkt je aktuálně k dispozici opravdu levně, neboť ceny stále perspektivních aut startují v Evropě na sumách okolo 220 tisíc Kč. Za tuto cenu se ovšem musíte spokojit s u nás svého času nedostupnou dieselovou jedna-šestkou, 120 koňmi a vysokým nájezdem.

Při touze po vyšším výkonu ovšem již budete muset sáhnout do kapsy poněkud hlouběji, takový dvoulitrový turbodiesel naladěný na 150 nebo dokonce 190 koní již šroubuje ceny k 270 tisícům Kč. Stále je však třeba počítat s vyšším nájezdem. Pokud ovšem chcete odstranit i tento nedostatek, čeká vás ještě další navyšování výdajů, a to někam k hranici 350 tisíc Kč. Za laciný tedy již Superb v takové chvíli nelze považovat, za drahý však s ohledem na jeho stáří, velikost, výbavu a výkon však také ne.

Má tedy smysl o této „ojetině“ uvažovat? S tím by mohli pomoci Britové, kteří si vzali Superb před faceliftem jaksepatří na paškál. Chválu pěli hlavně na zavazadlový prostor, který v podstatě nemá konkurenci - u liftbacku je možné ve standardu počítat s 625 litry, které lze sklopením zadních sedadel navýšit na 1 760 l. To již stačí pomalu na odvezení půlky domácnosti na chatu, a pokud vám tato kapacita nestačí, můžete zvolit kombík s 1 950 litry. Ten je však i jako ojetý o chlup dražší.

Britové varují hlavně před vozy osazenými automatem DSG. Pokud uslyšíte metalické kvílení při řazení do třetího převodového stupně, což byl středobod svolávací akce v roce 2017, je jisté, že dosavadní majitel údržbu poněkud zanedbával. Řešení problémů by se tak přeneslo na vaši hlavu a zejména na vaši peněženku. Tu může enormně zatížit nejen problémy s automatem, ale také oprava přednárazového systému, proto je třeba bedlivě sledovat varovné ikonky na přístrojovém štítu.

Šetřílci mají pro změnu zkontrolovat zejména stav pneumatik verze Greenline, s jejichž nízkým valivým odporem je již spojena vyšší cena. Milovníci benzínu by pro změnu měli skousnout poněkud vyšší investici u 1,4litrového přeplňovaného agregátu TSI naladěného na 150 koní, neboť jeho 125koňová varianta je po dynamické stránce nedostačující. Zvláště pokud jezdíte v plném osazení a navíc chcete vysněné kombi pěchovat zavazadly od podlahy až po střechu.

Varování tím končí, přesunout se můžeme k doporučením. Ta jsou určena hlavně nadšencům do řízení, neboť Svatým grálem celé nabídky je provedení 2,0 TSI s 280 koňmi. Standardem je v té chvíli pohon všech kol a dvouspojkový automat DSG, což v případě nového vozu ceny šponovalo k milionu korun. To se u ojetin samozřejmě změnilo, žíznivost tu však zůstala, i když zase tak enormní není - pokud vám oněch 280 koní aspoň občas k něčemu bude, zapomeňte na spotřebu pod 10 litrů na 100 km. Za 15 už ale budete rychlí jako málokdo a k 20 litrům vás přiblíží jen využívání veškerého dynamického potenciálu, který je nemalý - tohle auto jede lépe, než se při pohledu na dvoulitrový motor v autě na horní hranici střední třídy může znát.

Pokud ovšem nepotřebujete dechberoucí dynamiku, nýbrž pouze sportovní vzhled, stačí sáhnout po výbavě Sportline. Ta byla spojována s veškerými dostupnými agregáty, na druhou stranu však na trh přišla v roce 2018. Disponují jí proto hlavně vozy s nižším nájezdem, jejichž cena nestihla patřičně klesnout. Zlatou střední cestou se tak jeví dieselový dvoulitr sice s nižším výkonem (150 koní), ovšem bohatší výbavou. S šestistupňovým manuálem je to i z hlediska servisních nákladů docela bezpečná volba.

Zdroj: Autocar

Petr Prokopec