Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Lord Drayson se chystá překonat s vozem používajícím šasí značky Lola a čtyřm elektromotory o výkonu 800 koní na jedné míli rychlost 281,6 km/h.

S články týkajícími se politiků všeho druhu se na stránkách Autoforum.cz můžete setkávat docela často, obvykle v negativním slova smyslu. Není to projev nějaké zášti, jen necháváme dotyčné sníst, co si sami nadrobili. Také v tomto článku bude jednou z hlavních postav politik, špínu na něj ale vytahovat nebudeme - jde o lorda Paula Draysona, který se po letech strávených na britském Ministerstvu věd a Ministerstvu obrany rozhodl naplno věnovat své společnosti a závodnímu týmu Drayson Racing Technology (DRT).

Pokud nejde o projev oportunismu, pak si taková změna zaslouží potlesk. Draysona navíc nezastává jen roli šéfa týmu, ale i řízení jeho aut - navzdory handicapu, že je od narození na jedno oko slepý. Kvůli tomu ostatně zpočátku nemohl ani zasáhnout do 24 hodin Le Mans, ke změně názoru přivedly FIA až nová pravidla a také jeho výkony v americké části šampionátu. V roce 2009 tak s Astonem Martin V8 GT2 skončil na sedmatřicátém místě, o rok později již s Lolou soupeřící v kategorii LMP1 nedojel.

Před dvěma roky se pak Drayson začal soustředit na elektrické spoťáky, kterým je věrný dodnes. Letos 25. června na letišti Elvington v britském Yorkshire pak hodlá stanovit nový britský i světový pozemní rychlostní rekord v kategorii elektromobilů vážících tisíc a méně kilogramů. V případě ostrovů tak bude muset překonat hodnotu 243,9 km/h, jež byla stanovena loni v září, světový rekord starý již takřka 40 let pak činí 281,6 km/h.

Situaci mu přitom bude ztěžovat fakt, že dle pravidel FIA bude daná rychlost vypočítávána z průměru dosaženého během jedné měřené míle (1,6 km). Ranvej letiště Elvington však měří 1,86 míle, kvůli čemuž bude mít speciál zvaný Drayson B12 69/EV (vycházející z Loly Judd V10) na akceleraci i deceleraci jen nějakých 1 400 metrů. Dá se však počítat s tím, že zejména se zrychlením nebude mít elektromobil velké potíže.

Kvůli pokusu totiž tým DRT navýšil výkon speciálu určený pro okruhové závody z 650 na 800 koní. Odlišná je také baterie, která při 30 kWh dává o třetinu vyšší kapacitu než na okruzích. Na ni jsou pak napojeny čtyři elektromotory uložené u zadních kol v místech, kde se dříve nacházel benzinový desetiválec. Namísto diferenciálu pak DRT pochopitelně použilo elektronické řízení pohonu, které má správné rozdělování výkonu na kola na starosti.

Přeprogramována navíc byla i řídicí jednotka, která se nyní namísto vytrvalosti soustředí na zrychlení, pro snížení aerodynamického odporu pak tým modifikoval i karoserii. V nezměněné podobě jsou tak nakonec jen karbon-keramické brzdy svírané šestipískovými třmeny a jednorychlostní převodovka, jež mají být k danému účelu dostačující.

Nezbývá tedy nic jiného, než Lordu Draysonovi držet při jeho pokusu palce, i když je zřejmé, že k absolutnímu rychlostnímu rekordu mezi elektromobily bez váhového omezení (od roku 2010 jej drží Venturi s hodnotou 495,1 km/h) se vlastně ani nepřiblíží. A také doufat, že si vývoj celého auta platí sám a nikoli, jak je u elektromobilů všeho druhu zvykem, z peněz těch, kteří by na podobnou záležitost dobrovolně nikdy nepřispěli ani penny. Pak by místo potlesku byl na místě hlasitý pískot...

Zdroj: Autocar

Petr Prokopec