Autoforum

/

Foto: FAW

Evropská unie dusila automobilový průmysl tak dlouho, až se zjistilo, že je snadno zranitelný, neboť nedokáže soupeřit s levnými čínským výrobci. Řešením je ale jen opětovné zvýšení konkurenceschopnosti. Vyšší cla budou znamenat akorát ještě dražší auta pro nás všechny.

V posledních měsících jsme hned několikrát poukázali na drastické zdražování, ke kterému přistoupily hlavně evropské automobilky. Důvodů je více, tím dominantním jsou ale politické tlaky bruselského původu - ať už zcela přímé v podobě nařizování všemožných povinných prvků výbavy, napůl přímé v podobě vynucených investic do nechtěné a nerentabilní elektromobility, nebo nepřímé v podobě zvýšených cen vstupů daných mj. energetickou politikou.

Auto tak přestává patřit mezi široce dostupné formy dopravy, ostatně pro běžné zákazníky je příliš velkým soustem i částka 519 900 Kč, na které dnes startuje Škoda Octavia. Přitom jde jen o evoluci třetí generace, která ještě před pouhými devíti lety startovala o 180 tisíc korun níže, a její nijak okouzlující základní model s litrovým motorem a minimální výbavou. Na skutečně žádoucí vůz musíte poslat cenu ještě o desítky procent výše.

Při pohledu na takový vzestup, jenž se odehrál během velmi krátké doby, není překvapivé, že zájem o nová auta klesá. A není třeba ani křišťálové koule, abychom mohli s jistotou tvrdit, že za pár let bude situace ještě horší. Ostatně zmíněná Škoda již naznačila, že Fabia by se měla dočkat elektrického nástupce, který bude startovat někde pod 600 tisíci korunami. Půjde přitom o 4,4metrový vůz, jenž má zvládnout 300 teoretických kilometrů na jedno nabití, tedy horší produkt za výrazně vyšší cenu.

Evropská automobilová branže se tedy v důsledku nesmyslných politických rozhodnutí, kterým ovšem většina automobilek nadšeně aplauduje, jednoznačně řítí do propasti. Uvnitř Evropy to tak moc vidět být nemusí, ale svět není jen Evropa. Místní výrobci mají i konkurenty z jiných kontinentů, zejména pak z Číny.

Pravidelně píšeme o čínských autech, která jsou velmi zajímavá a přitom velmi levná, jako třeba vůz na fotkách okolo. Je přímou konkurencí Škody Octavia a prodává se za velkou zdí 8krát lépe než český stroj. Co se asi stane, když takové auto dorazí do Evropy, což Číňané dnes mají u spousty svých novinek v plánu? Přes specifická místní pravidla lze očekávat, že budou zajímaví a evropské výrobce začnou trápit také zde.

Ti by se měli chytit za hlavu, uvědomit si, že svět není jen evropský zelený skanzen a s konkurenceschopnými produkty znovu začít bojovat o zákazníka navzdory politické nepřízni, nikoli o politickou přízeň navzdory odporu vlastních klientů. Takhle to ale není a nejspíše nebude, nakonec to vidíme při současných problémech s energetikou - místo řešení problému se vymyslí dotace na dotaci, nové daně a desáté přerozdělení už devětkrát přerozdělených peněz, aby se skutečný problém akorát zamaskoval. Toto se velmi pravděpodobně bude dít i v automobilovém průmyslu a první vlaštovky už přilétají. Podle Carlose Tavarese, šéfa koncernu Stellantis, druhé největší evropské automobilky, EU nemá povolit otěže. Podle něj by Evropská unie měla zavést vyšší cla na čínská auta dovážená do Evropy. Clo dnes činí 10 %, to ale zjevně není dost.

„Podmínky pro působení čínských výrobců aut zde jsou snazší než pro západní výrobce aut v Číně,“ říká Tavares. „EU je doširoka otevřená a to není přijatelné. Nepodporujte čínské společnosti v Evropě jednoduššími pravidly, než jaké máme my u nich,“ dodává při své snaze motivovat EU ke zvýšení cel.

Jako nezřídka se ale projevuje poněkud schizofrenně, když záhy volá v podstatě po tom, po čem voláme my. Tedy spíše rozvolnění trhu, které by dovolilo výrobcům vrátit se k výrobě levnějších aut šitých na míru zákazníkům, nikoli normám.

„Lidé si bezpečná a čistá auta nemohou dovolit. Proč neustále navyšujeme cenu těch aut, která již čistá a bezpečná jsou? V tomto ohledu neproběhla žádná debata. Vyzývám proto evropské občany, aby se zeptali politických lídrů na jejich názor: Jste pro, nebo jste proti svobodě pohybu?“ ptá se Tavares. A hned dodává: „Pokud nejste proti, chcete naši mobilitu svěřit do rukou čínského státu? Přestaňte omezovat auta, přestaňte ohrožovat pracovní místa, protože výroba aut se stala příliš drahou.“

To je všechno pravda, cla na auta z Číny ale žádný z těchto problémů nevyřeší, naopak. Levná čínská auta se k nám už levná nedostanou a evropští výrobci nebudou mít důvod se o cokoli snažit, neboť dostupnější konkurence z východu bude za hradbou cel. Znovu si tak protiřečí, když uvádí: „Je třeba přestat s restrikcemi a přestat ohrožovat pracovní místa, neboť výroba aut se stává stále dražší.“

Tavares dále řekl, že v předvečer pařížského autosalonu povečeřel s francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem a „živě spolu diskutovali“. „Nyní rozumíme několika věcem,“ uvádí. Mimo jiné prý tomu, že rozhodnutí EU o elektrických vozidlech jsou „čistě autoritativní“. „Rozhodli se, že mají dost zkušeností, aby si sami vybrali technologii, nenechali to na průmyslu,“ řekl Tavares. „Nemáme pravidla, která by byla technologicky neutrální. Buď budete dělat elektromobily, nebo skončíte. Političtí vůdci učinili technologická rozhodnutí a zaveleli k přechodu na elektromobily,“ dodává Tavares zjevně naštvaně. Znovu proti tomu ale nebojuje, naopak brojí za další státní dirigismus.

Dle něj je totiž stěžejní, aby došlo na přesun těžby vzácných kovů do Evropy. „Chceme kontrolovat naše dodavatelské řetězce. Potřebujeme proto, aby evropští občané akceptovali, že potřebujeme doly na těžbu materiálů.“ Právě to by ovšem mohl být kámen úrazu, jenž by mohl vést k úplnému zhroucení zidealizovaného obrázku o čistotě elektromobilů. Tedy jediných aut, jenž mají být povolena.

Tavares totiž po lidech v podstatě chce, aby se smířili s výhledem na důl ničící životní prostředí, a to výměnou za materiál potřebný pro vozy, na které stejně nebudou mít. A nebudou na ně mít tím spíš, čím větší protekcionismus EU zavede. Že to nakonec může být dobré pro Stellantis, alespoň v určité fázi, je možné. Pro nás to ale dobré rozhodně nebude, nikdy - je třeba jít přesně opačným směrem a jednou pro vždy strhnout zeď nesmyslných tržních regulací, která dusí výrobce i zákazníky. Vyšší cla k takovému cíli rozhodně nemíří.

Zdroj: Autocar

Petr Prokopec