Autoforum

/

Foto: Aston Martin

Je to auto tak mimořádné, že se v lecčem blíží monopostům Formule 1, přitom si ale ponechává pohon za pomoci motoru V12 bez turba a může i na silnici. Kolikrát na ní některý z vyrobených exemplářů uvidíme? Bude to velmi zřídka, přesto jde o klíč k obchodnímu úspěchu.

„Nemusím, nechci, ale mohl bych,“ tato slova možná nejlépe vystihují bohatou klientelu kupující si supersportovní a hypersportovní vozy. Jejich tvůrci se v posledních letech opravdu odvázali a každou chvíli servírují dychtivému publiku výkonnější a rychlejší modely. S Mercedesem-AMG One tedy není problém obkroužit Nordschleife za 6 minut a 30 sekund, tedy dokonce o 28 sekund rychleji, než to v roce 1975 dokázal Niki Lauda v monopostu Ferrari 312T během kvalifikace na tehdejší Velkou cenu Německa.

Nicméně i když má bohatá klientela k dispozici vrchol techniky, ta povětšinou končí ve vyhřívaných garážích. Tam slouží pouze jako objekt vizuálního zájmu či jako ryzí investice. Jakmile se majitelé drahocenných strojů nabaží nebo usoudí, že jejich cena již jaksepatří vzrostla, pošlou je dál. Na tachometru přitom svítí minimum kilometrů, z nichž často všechny mají na kontě technici automobilky, kteří daný exemplář vyvezli na konečný test prokazující kvalitu i toho posledního šroubku.

Proč tomu tak je, vypovídá nové video s Chrisem Harrisem a Astonem Martin Valkyrie v hlavních rolích. Populární moderátor totiž hned zkraje uvádí, že vůz je natolik hlučný, že v něm neslyšíte ani vlastní myšlenky. Zároveň si žádá vaše plné zapojení. A aby vám ukázal svůj plný potenciál, musíte s ním vyrazit na okruh. Pokud se ovšem Valkyrii na závodní trati věnujete na maximum, rozhodně s ní nechcete jet po vlastní ose domů. Ne za předpokladu, že i drobné polechtání plynu vyvolá hlasitou bouři.

Mohlo by se tedy zdát, že Aston Martin se mohl vykašlat na kompromisy a vypustit do světa pouze okruhové provedení Valkyrie AMR Pro, které sice nedisponuje 1 176 koňmi jako silniční varianta, ovšem i přesto je rychlejší. Má totiž lepivější pneumatiky i vyšší přítlak. A rovněž je o poznání lehčí. Jenže je více než jisté, že v takové chvíli by Britové čelili kritice, protože co je to za auto, když s ním nemůžete na silnici? Co na tom, že auto v tomto prostředí nakonec nepoužívá skoro nikdo.

Podstatné na celé věci je ale ono „mohl bych“, lidé prostě stojí o výjimečná silniční auta - když se omezíme na okruhy, limity v podstatě neexistují a překonat monoposty F1 sériově vyráběným vozem by bylo obtížné. Aston Martin by tedy nejspíše bez problémů prodal třeba dvojnásobek plánovaného množství okruhové verze AMR Pro (25 kusů), ovšem rozhodně ne osminásobek. Silniční varianta, která je k dispozici jako kupé (150 ks) a Spider (85 ks), se vyprodala snadno. A bez jejího prodeje by 50 okruhových speciálů bylo příliš drahých i pro bohaté.

Je to pochopitelně smutné zjištění, nicméně i tak jsme stejně jako Harris rádi, že Valkyrie vůbec existuje. Za rohem je totiž doba elektrická, která takovým vozům učiní přítrž. Koneckonců si vezměte takový Rimac, jehož baterie Aston Martin mimochodem používá. Nevera sice kraluje ve sprintech, ovšem při dvoutunové hmotnosti zvládne jen stěží to, co britský vůz. Ten navíc můžete během chvíle dotankovat a jít si užívat nanovo. S elektromobilem něco takového ale nejde.

„Je to nepřekonatelné. Ta úroveň vibrací a hluku je neskutečná. Připadám si, jako kdyby mi motor někdo přilepil k zadnici,“ popsal své zážitky Harris s tím, že „chytré hydraulické zavěšení se snaží natolik, že tím částečně přicházím o propojení s vozem“. I přesto si však hvězda Top Gearu ve finále váží spíše silniční varianty, než té závodní. Aston Martin totiž došel až na hranici toho, co je s auty na značkách možné. Klienti to sice až tak úplně nevyužijí, ale „mohli by“.

Zdroj: Top Gear

Petr Prokopec