Autoforum

/

Foto: Stellantis

Finanční šéfka hovoří o „drastických opatřeních”, která povedou k ušetření zbývající hotovosti. Její podřízení tak mají nyní odmítat jakékoli výdaje, které nebudou považovat za absolutně nezbytné.

V posledních měsících snad ani nebylo možné přehlédnout, že se automobilový koncern Stellantis nenachází zrovna v nejlepší kondici. Zisky firmy se mohutně propadají, dealeři si otevřeně stěžují na to, co mají k dispozici za „materiál”, a skladové zásoby rostou navzdory slevám zakusujícím se do finančních výsledků. To všechno je primárně následek řízení firmy primárně s ohledem na politické požadavky, což je dnes bohužel standardní stav. Pikantní ovšem je, že nejvyšší vedení ani v takové situaci nechce tento směr změnit.

Co v takové chvíli můžete dělat? V podstatě jen šetřit. Když není cesty, kam konstruktivně rozvíjet váš byznys a zabojovat o zákazníka zajímavými produkty za adekvátní ceny, nutně skončíte u toho, že se spokojíte s prodeji, kterých jste schopni dosáhnout se stávajícím portfoliem. A k ziskovému hospodaření se pokusíte vrátit ořezáváním nákladů, které by mohlo firmě vrátit důvěru investorů. Ani ty nyní od Stellantisu nečekají nic krásného, akcie společnosti se v letošním roce propadly o víc jak 42 %, za posledních 6 měsíců dokonce o 51 %. A jak investoři dobře ví - abyste zvrátili 50% propad, musíte nastolit 100% růst, to je v současné době velmi těžký úkol.

Za této situace se do hry vkládá Natalie Knight, finanční ředitelka koncernu, která začala pracovat přesně na výše zmíněném. Pozoruhodné je, jak otevřeně - a s jakým slovníkem - k věci přistupuje. Informuje o tom Wall Street Journal s odvoláním na interní e-mail pro zaměstnance, který se kolegům z WSJ dostalo do rukou.

Jím ve firmě zavádí „politiku psí boudy”, jakkoli nikomu vně firmy není jasné, co přesně je touto alegorií míněno. Co se do boudy dá, to se z ní nevydá? Jednoduchý příbytek s minimálními náklady? Pečlivě střežené místo, ze kterého nejde téměř nic odnést? Opravdu nevíme, rozhodně ale jde o politiku utahování opasků, jejímž cílem je minimalizace odlivu hotovosti z firmy během období, které automobilka označuje za náročné.

Paní Knight tento termín používá tak, že se firma k „psí boudě” vrací, takže pro zaměstnance by nemělo jít o neznámý termín. Cílem je na každý pád prosazování „mnohem přísnějšího dohledu nad nákupními požadavky” a s pomocí „drastických opatření” adekvátně snížit externí výdaje, jak to jen půjde. Šéfka dál volá po „větší disciplíně” při schvalování výdajů, čímž mají zajistit „vysoké úspory pro firmu”. Zaměstnanci tak mají odmítnou jakékoli požadavky na výdaje, které nemohou být považovány za „absolutně nezbytné”, čím má dojít k zajištění „nejlepších finančních výsledků pro roky 2024, 2025 a dál”.

Aby toho nebylo málo, Natalie Knight hovoří „darwinovských časech”, ve kterých přežijí jen ti nejpřizpůsobivější. Zatím ale Stellantis není na správné trajektorii - ačkoli v minulosti očekával pro letošek neutrální cash flow, nyní předpokládá, že jen v roce 2024 propálí 6 až 11 miliard dolarů (139 až 254 miliard Kč) z hotovostních rezerv. Podstata problémů navíc zůstává stejná a blíží se další - zejména hrozící stávky v amerických závodech pod tlakem agresivně jednajících odborářů z United Auto Workers (UAW) by firmě mohly dál uškodit. Tohle bude ještě zajímavé.

Zdroje: Wall Street Journal, Stellantis

Petr Miler