Autoforum

/

Foto: Vauxhall

Bylo od začátku jasné, že se tyto z prstu vycucané cíle nemohou udržet v platnosti, a tak vláda avizuje jejich přehodnocení ještě před tím, než přijdou v opravdu tvrdé formě. Změny to budou zatím jen dílčí, dokud ale nařízení budou trvat na něčem fakticky nedosažitelném, přijdou další a další.

V roce 2016 si Britové odhlasovali Brexit, tedy odchod Velké Británie z Evropské unie, který se k 31. lednu 2020 stal realitou. Od tohoto kroku si řada lidí slibovala méně byrokracie a návrat zdravého rozumu do britského království, ničeho takového ale Londýn nebyl schopen. V mnoha ohledech zavelel spíš k opačné cestě, což je patrné zejména v automobilové branži, kde stanovil ještě absurdnější cíle, než s jakými přišel Brusel. Z toho důvodu byl jako termín konce prodeje nových čistě spalovacích aut zvolen už rok 2030.

Tento termín byl v mezičase posunut na rok 2035, ale ono je to celkem jedno. Podobně jako v EU tomuto takřka výslovnému zákazu předchází skrytá forma „elektrické totality”, která oklikou nařizuje nepřímo to samé tak, že postupně diktuje stále vyšší minimální podíl elektrických aut na celkových prodejích každého výrobce. A za nesplnění tohoto nařízení ukládá likvidační pokuty.

Pro letošek by se tedy elektromobily měly na celkových registracích podílet z 22 procent, což je samo o sobě nereálné, od toho příštího je pak třeba počítat dokonce s 33 procenty. Na další razantní skok pak má dojít v letech 2027 až 2028, kdy se kvóta zvedá z 38 na 52 procent. Poté má mít bateriový pohon na registracích 66procentní podíl a od roku 2030 dokonce 80procentní. K roku 2035 mají čistě spalovací auta skutečně skončit, po dalších pět let ale ještě vláda bude tolerovat ta hybridní.

Letos se nicméně Britové podle všeho dostanou pouze na 18,5 procenta, do konce roku by totiž v zemi mělo být registrováno 457 tisíc nových elektromobilů. To je ovšem o zhruba 100 tisíc aut míň, než je zapotřebí, navíc za jakou cen bylo i tohoto „neúspěchu” dosaženo? Auto Express vypočítává, že automobilky se k tomuto výsledku dopracovaly jen tak, že odepsaly 4 miliardy liber (cca 121 miliard Kč) na slevách elektrických aut prodávaných obvykle se ztrátou. Ani tak ale kvótám nevyhoví, takže budou muset sáhnout do kapsy ještě pro dalších 1,8 mld. GBP (asi 55 miliard Kč), které padnou na pokuty. Automobilky tedy vyhodily neskutečných 176 miliard za to, aby obstály před minimem, které za se čtyři týdny zvýší o další polovinu. To je naprosto neúnosné.

Příští rok by tak některé automobilky mohl ekonomicky zlikvidovat. Ostatně koncern Stellantis podle WhatCar? uvádí, že pokud aktuální kvóty zůstanou v platnosti, nebude mít jinou možnost než zavřít továrnu v Lutonu a propustit všech 1 100 lidí, kteří tam pracují. Přitom ještě na začátku tohoto roku byla fabrika spojována s elektrickým optimismem a dalšími investicemi.

Když ale dnes neprodáváte elektromobily, a je jedno, zda jde o Velkou Británii či kontinentální Evropu, musíte přiškrtit také odbyt spalovacích aut (pokud se tedy nesmíříte s oněmi pokutami). Dolů tak jde celková výroba, pročež logicky není třeba tolik továren a lidí, kteří v nich pracují. Branže tak více než co jiného začíná připomínat citrón, jehož si napoprvé můžete do čaje vymačkat dle libosti. Každé další zmáčknutí ale vede k horším výsledkům, až nakonec přijde poslední kapka.

Reakce britské vlády na stále větší problém je logická - je připravena cíle změnit. Ministr obchodu Jonathan Reynolds podle Autocaru uvedl, že je „znepokojen“ tím, jak „zděděné“ zákony „v současné chvíli fungují“. Politici proto nyní budou s automobilkami hledat „schůdnější řešení“ a v lednu mají přijít s konkrétními změnami. Nic jiného než odložení onoho skrytého nařízení snad ani nepřipadá v úvahu.

Jenže to je nakonec „řešení”, které nic neřeší. I když se konkrétní nařízení podílu prodaných elektrických aut změní, zákazy naplánované na pozdější roky zůstanou v platnosti, protože „budoucnost elektromobilů v Británii není a neměla by být negativním příběhem, ale pozitivním, protože jsou to skvělé produkty“. To je opravdu perla, však pokud by skutečně šlo o něco tak úžasného, jak Reynolds naznačuje, pak by nebylo třeba jakýchkoli nařízení a nic z této nesmyslné debaty by se neodehrávalo.

Z Reynoldsových slov tak vyplývá, že měnit se bude jen požadovaná výše podílu elektrických aut na celkových prodejích pro nejbližší roky. Což je asi totéž, jako když si vám malé dítě stěžuje na to, že nezvládá vylézt do schodů, protože jsou moc vysoké. Načež vy z toho třetího kus odeberete a daný materiál přihodíte na první a druhý. Jejich zdolání je tak sice snadnější, ovšem o to horší je následné překonání třetího stupínku - ten je totiž tak vysoko, že je to zcela nereálné.

Automobilový průmysl přitom jen ve Velké Británii dosahuje ročního obratu okolo 100 miliard liber (3,03 bilionu Kč), z čehož zhruba pětina míří do státní kasy. Kromě toho pak zaměstnává 200 tisíc lidí přímo v továrnách a takřka milion, pokud vezmeme v potaz celou branži včetně dodavatelů. To je opravdu velké množství hladových krků, které zjevně vláda chce mít na starosti, proto nakonec vždy nutně ustoupí. Jen se musíme ptát, proč i dnes musí s takovou vehemencí trvat na plánování neplánovatelného, přináší to jen další a další škody.

Zdroje: Autocar, Auto Express, WhatCar?

Petr Prokopec