Autoforum

/

Foto: Bugatti

Není to v posledních letech až tak neobvyklá situace, avšak ne každý vůz, který končí bez přímého nástupce, je symbolem určité éry. Tento jím nepochybně je, jde o poslední dozvuk časů, ve kterých světu aut vládli lidé jako Ferdinand Piëch.

Na vývoj automobilového světa hledíme v posledních letech s rozpaky. Možná se to muselo stát, možná je to přirozený stav věcí, kdy určitý přístup musí nejprve narazit na své limity, aby dal prostor ke zrodu jiného, auta se ale kvůli tomu stávají snad až příliš racionálními produkty. Nic proti tomu, bez racionálního přístupu bychom se nikdy nedočkali opravdu skvělých vozů, bez nadšení pro věc se ale stěží kdy dočkáme něčeho jiného než budoucnosti přesně podle síťového grafu. A něco takového stěží kdy vzbudí opravdové nadšení.

Hlavním důvodem je podle nás fakt, že otěže průmyslu převzali lidé uvažující jako účetní, které už nezajímá nic jiného než přímočarý, vypočitatelný přínos toho či onoho. Pokud by například nabídnutí určitého auta s manuální převodovkou zvýšilo prodeje o 10 %, ale náklady posunulo o tolik výš, že by bilance optikou ziskovosti toho či onoho vozu byla záporná, nedají tomu průchod. A to je prkotina, jen úprava nabídky hotového auta. Aby takovou optikou prošly nutně přímo ztrátové modely či verze, je nemyslitelné.

Minulost přitom ukazuje, jak blahodárný vliv na celkovou bilanci takové věci mohou mít. Pravidelně vzpomínáme na dnes už zesnulého Ferdinanda Piëcha, který pod hlavičkou koncernu VW nabídl tolik „nesmyslů”... Ani na moment nepochybujeme o tom, že většina aut typu Audi Q7 V12 TDI byly hluboce ztrátovými produkty, přesto současně nepochybujeme o tom, že si z jeho éry budete pamatovat právě ty. Jejich smyslem nebylo vydělat peníze přímo, byl to spíše pojízdný marketing, ukázka schopností, zábava i vzdělání pro techniky, cokoli takového. A to všechno nepřímo přineslo zisky skrze image dotčených značek či schopnosti vývojových týmů.

Na pomyslném piedestalu Piëchových snah stálo Bugatti Veyron. Byl to jeho nápad koupit značku Bugatti, bylo jeho nápadem osadit jej motorem W16, byl to on, kdo definoval cíle typu maximální rychlost přes 400 km/h i schopnost odvézt večer majitele s dámou po boku komfortně do opery. Šlo znovu o hluboce ztrátový projekt, postavil ale základy něčeho, čeho Bugatti žije dodnes. Tedy spíše žilo, neboť i když se ze stejně pojatého nástupce jménem Chiron stal překvapivě ziskový vůz, Bugatti míří jinam.

Dnes tak oznámilo, že dokončilo poslední kus Chironu pro Evropu, čímž se uzavírá jedna éra, po které přijde kdo ví co. Stane se tak za pomoci speciální edice Chiron L'Ébé, která vznikne jen ve třech exemplářích. V jednom případě půjde o základní Chiron, ve zbývajících dvou pak o Chiron Sport. Jelikož dva kusy této edice již byly předány, zbývá dodání toho posledního. Ten už byl oficiálně prohlášen za vůbec poslední ryze spalovacím vůz značky, na jehož dodání na starém kontinentu dojde. To jeho výjimečnost, stejně jako celé edice, jen umocňuje.

Bugatti se přitom touto variantou rozhodlo uctít dceru svého zakladatele, která byla jeho nejstarším dítětem. Jako taková byla Ettore Bugattimu velmi blízká, což se ostatně projevilo i na jejím křestním jméně L'Ébé. Jeho součástí jsou totiž iniciály EB, které by si ponechala i po vdavkách. Automobilům se pak sice na rozdíl od svého bratra Jeana, který v mnoha ohledech svého otce překonal, nevěnovala, sepsala však knihu The Story of Bugatti, jenž odhalila mnohá tajemství značky.

„Biografie, kterou L'Ébé Bugatti sepsala, zahrnuje i řadu zápisků z deníku, za nimiž stojí sám Ettore. Nechybí ani jeho dopisy zaměstnancům, zákazníkům a obchodním partnerům, i její vlastní postřehy. Pomáhá nám to pochopit Ettoreho osobnost, jeho cíle a zároveň i uznání, jakého se dočkal on a jeho produkty. Díky tomu můžeme Bugattiho DNA přenést do současnosti a zachovat tak ducha jeho doby, míru dokonalosti a kvalitativní standardy,“ uvedl prezident značky Christophe Piochon.

Edice L'Ébe je tak výjimečná ve všech ohledech, přičemž od zbytku produkce ji odlišuje modrý karbon, z nějž je vyrobena karoserie. V kontrastu s tím jsou zlaté dekory na čelní masce, kolech a víku motoru, zatímco spodní stranu výsuvného spoileru zdobí jméno Bugattiho dcery. Vyšité jej pak najdeme i na hlavových opěrkách, zatímco dveřní panely zdobí nejvíce ikonické modely značky od počátečních závodních speciálů přes EB110 až právě pro Chiron.

Tyto změny jsou přitom jedinými, technika již zůstává v ryze standardním stavu. Všechna čtyři kola tedy roztáčí osmilitrový šestnáctiválec se čtyřmi turbodmychadly, které jeho výkon zvyšují na 1 500 koní. S nimi Chiron zvládá zrychlit na stovku za 2,4 sekundy, na dvoustovku za 6,1 sekundy, na třístovku za 13,1 sekundy a na čtyřstovku za 32,6 sekundy. Dost však pochybujeme, že tuto dynamiku kterýkoliv majitel edice L'Ébe okusí na vlastní kůži.

Zdroj: Bugatti

Petr Prokopec