Autoforum

/

Foto: Škoda Auto

Pokud si někdo myslí, že fakt, že řadu aut nejde měsíce koupit vůbec nebo jen zásadně dráž, nebude mít na chování zákazníků podstatný vliv, ten se mýlí. Už teď jich půlka nechce koupit nic, další jsou ochotni změnit značku či třídu vozu.

Je to skoro neuvěřitelné, uběhlo ale už více než sedm měsíců od chvíle, kdy jsme poprvé detailně vysvětlovali, proč automobilky zavírají jednu továrnu za druhou. Ani do letošního února se ale nedatuje úplný počátek problémů s nedostatkem polovodičů pro výrobu aut, ten odstartoval už loni. A pokud máme věřit nedávnému vyjádření šéfa Mercedesu, nebude s ním amen ani příští rok.

Výsledek je jasný - nových aut není dost, a to přesto, že poptávka po nich je relativně nízká. Automobilky tak dnes často pracují s ročními i delšími dodacími lhůtami, i když mnohé z nich auta výrazně zdražují. Některé tak zjevně mají pocit, že nedostatek se prostě přežene, ony snadno přežijí díky vyšším cenám a pak bude všechno jako dřív. Tak jednoduché to ale nebude.

Vyplývá to ze studie analytické firmy Kelley Blue Book, která zkoumala, jak na nedostatek aut reagují zákazníci. A byť nemůžeme říci, že bychom jejich typickými reakcemi byli překvapeni, pozitivně pro automobilky opravdu nevyznívají. Současná situace může na budoucí existenci zejména těch, které se s aktuální situací nedokáží citlivě vypořádat, mít velmi neblahý vliv.

Předně došlo k tomu, co se skutečně dalo čekat - plných 48 % těch, kteří by si nyní chtěli koupit nové auto, je připraveno svůj nákup odložit, tedy nekoupit nic a nepřidat se ani do řady čekajících. Důvodem je jednak faktický nedostatek aut a také jejich vysoké ceny - pokud někdo nové auto skutečně nepotřebuje, řady potenciálních kupců na nějaký čas opustí.

To je nepříjemné z řady důvodů, ještě více nepříjemné ale je, že pouhá třetina zájemců je ochotna zaplatit vyšší než aktuální ceníkovou cenu, což řady potenciálních zájemců dále ztenčuje. Snad nejpozoruhodnějším výstupem ovšem je, že z těch, kteří nejsou ochotni s nákupem počkat, je plná čtvrtina připravena přejít k jiné značce, 18 % z nich je ochotno vzít raději ojetinu a 19 % auto jiné třídy.

Jinými slovy lze říci, že současný stav skoro polovinu lidí odrazuje od koupě zcela, dvě třetiny nejsou připraveny na další zdražování a když už potřebují auto hned, skoro pětina netrvá ani na značce a dokonce ani na tom, aby vůz byl nový.

Pro automobilky je to varovné, neboť zejména ty, které neúměrně zdražují ve snaze využít situace na trhu, riskují ztrátu klientely ve prospěch jiné značky, která tolik nezdražila či má víc aut. A nebo ve prospěch autobazarů, které jsou pořád zásobené lépe. Tento krok pak nemusí být vůbec jednoduše vratný. Někdo, kdo dnes uteče třeba od Škody k Hyundai nebo od Mercedesu do bazaru, se mezi zákazníky „své” dosavadní značky nevrátí lusknutím prstu, jakmile krize pomine. Nemusí se nakonec vrátit také nikdy, bude-li s alternativou zvolenou pod tlakem spokojen.

Firmy tak riskují ztrátu dlouhodobé přízně, což je mimořádně nepříjemné. Útěchou pro všechny může být snad jen to, že současný stav nebude trvat věčně. Vzpomínáte, jak před rokem a půl byly nedostupnou vzácností roušky a respirátory a platily se za ně nehorázné sumy? Dnes si s rouškami někteří leští boty, je jich všude přehršel. Výrazný nedostatek má tendenci být na trhu nahrazován výrazným přebytkem a nepochybně se to jednoho dne stane i s čipy. Teď je jen otázkou, jestli to bude za rok nebo dva...

Zdroj: Kelley Blue Book

Petr Miler