Autoforum

/

Foto: Suzuki

Je to jeden z klíčových důvodů, proč auta tolik zdražují. Jednak ta nová musí mít na palubě stále více věcí, o které vůbec nemusíte mít důvod stát, a přesto za ně musíte platit. A jednak posílají do důchodu dříve vyvinuté dostupné vozy, které by je rázem musely mít též.

Tento týden se na mě usmálo štěstí. Jeden můj „automobilový známý” mi na celý den půjčil ze své sbírky jedno výjimečné a především výjimečně zachovalé sportovní auto z 90. let minulého století. Samozřejmě jsem se těšil, upřímně řečeno jsem se ale současně i trochu bál, neboť jde o evolučně o jeden z posledních vozů, který na palubě nemá téměř žádnou elektroniku. Autorádio, jednoduchý palubní počítač a automatická klimatizace, to jsou v zásadě všechny závany moderny.

Po stránce řízení tedy už dostalo ABS, ale to je také vše - žádné ESP, žádný protiprokluz, natož pak jakákoli forma přednárazového systému či čehokoli podobného. Byly tu jen stovky koní, volant s posilovačem, šest manuálně řazených stupňů a tři pedály, ze kterých ten úplně vpravo fyzicky ovládá škrticí klapky motoru s nepřímým vstřikováním. Člověka to po dekádách ježdění převážně s modernějšími auty trochu vystraší, ale po vrácení auta mohu celý den shrnout třemi slovy: Byl jsem ohromen.

Tahle auta jsem zažil jako mladý kluk v době, kdy byla pořád relevantní, přesto jsem zapomněl, jaká vlastně byla. Jak přímočará, jak poslušná, jak ovládnutelná dokázala být. Když dnes někomu začnete vyprávět o autě se 400 koňmi na zadní ose bez sebemenší elektronické asistence, naskočí mu pupínky, tehdy to ale bylo normální a nebyl to problém. Jako řidič jste nebyli zakukleni za 10 clonami neustálého elektronického přehodnocování všech vašich impulsů a auto podle toho muselo fungovat. Je v tomto kontextu fascinující, o kolik lépe vyvinuté se tyto staré vozy jeví být - nikdo z tehdejších vývojářů si nemohl říci, že se něco dodělá na počítači. Nešlo to, auto buď ve 220 km/h na Autobahnu „fyzicky fungovalo” anebo ne, nebyla žádná třetí cesta. Jet s takovým vozem dnes je fascinující a popravdě vás to donutí žasnout, jak daleko už před nějakými 25 roky ty nejlepší vozy evolučně byly.

Asi si takové auto nekoupíte na cestu na rodinnou dovolenou, ale jednu věci v kontextu s dnešním hlavním tématem řeknu zcela bez okolků: V tom autě mi vůbec nic nechybělo. Znovu, pro určitá využití to bude „opruz”, ale potřebujete něco víc na 10kilometrovou cestu do práce? Potřebujete víc něco víc na 2killometrovou cestu pro rohlíky? Prostě ne, konstrukčně jednoduché auto s rádiem, klimatizací a parkovacím asistentem je pro takové využití úplně v pohodě, i když nejste žádný fanda. Přesto dnes takové nemůžete mít, ani zdaleka, ani z desetiny.

Zejména Evropská unie si totiž vymýšlí pro nové vozy stále více a více povinných prvků a právě tento víkend je jedním z těch, kdy se znovu láme chleba. Jak už jsme nejednou probírali, prodávat se od teď mohou jakákoli auta jen s absurdním balíkem vesměs zbytných prvků zvaným GSR2, který navíc začaly vymáhat jen tři významná místa na celém světě. Od dnešního dne to platí i pro modely uvedené na trh dříve, což nevyhnutelně znamená, že řada aut v prodeji najednou končí.

Zejména dnes, kdy jsou výrobci nuceni investovat i do spousty jiných, obdobně nařizovaných věcí, se mnohým z nich prostě nevyplatí zásadně modernizovat modely, jež dorazily dříve. To přináší hned dvojí zdražení - jednak si za všechny dříve probírané prvky najednou musíte připlatit, ať už je chcete nebo ne. A jednak se musíte rozloučit s evolučně staršími, z podstaty dostupnějšími vozy. Vývojově novější a „převybavený” model bude pochopitelně výrazně dražší, i když vaše elementární potřeby může uspokojovat úplně stejně.

O tom, jaká auta tyto novinky také dostihnou, se budeme dozvídat postupně, víme už o kdečem od Fiatu 500 (generace 312) přes Toyotu GR86 a Subaru BRZ až po Porsche 718 a Macan (typ 95B). Nyní si k nim můžeme přidat další - už dřív se provalilo, že kvůli GSR2 skončí Suzuki Ignis, až teď se ale ukázalo, že amen je také s modelem Jimny od stejné značky.

Roztomilý malý off-road, který by mohl být reklamou na efektivní pojetí auta svého druhu, se dál prostě nemůže prodávat, protože nemá permanentní připojení k internetu, povinný omezovač rychlosti a ještě asi sedmdesát dalších věcí, bez kterých by se snadno obešel. A obešli by se bez nich i jeho kupci. Suzuki by mu tyto prvky mohlo nadělit, ale muselo by překopat auto prodávané už od roku 2018, takže by šlo o relativně velkou investici s omezenou časovou vidinou na její návratnost. Novinky by navíc pochopitelně auto zdražily, takže víra v to, že by jej někdo dál kupoval, byla o to menší.

Považujeme to za zbytečné, hloupé, nic neřešící a vyloženě škodlivé opatření. A tušíme, že asi tak 90 procent lidí to uvidí stejně, protože nikdo soudný nemá důvod požadovat, aby jej někdo vodil za ručičku a říkal mu, co v autě má a nemá mít, co v něm potřebuje a nepotřebuje, za co si má a nemá platit. Přesto je tato věc realitou, přesto je s Jimnym a spoustou dalších zajímavých aut amen. Tak sbohem, malý samuraji, i ty nám budeš chybět...

Zdroje: [https://www.autoblog.nl/nieuws/r-i-p-suzuki-jimny-slachtoffer-van-de-eu-6915959 Autoblog.nl], Suzuki

Petr Miler