Autoforum

/

Foto: Ferrari

Státy EU jsou zadlužené až po uši. Pokud tedy něco s daněmi dělají, obvykle zvyšují ty existující, popř. zavádějí nové, aby aspoň nějak odvrátily to, k čemu tak jako tak směřují. Přesto se najde země, která je dnes schopna zrušit od základu nesmyslnou daň.

Evropské daňové systémy dosáhly neuvěřitelné míry absurdity, ale protože jsme do nich byli postupně uvaření jako pověstné žáby, akceptujeme je, jako by byly normální. Nejsou.

Je skutečně bláznivé, kolik různých daní a v jaké celkové výši tu máme a různými způsoby platíme. Nechápejte nás špatně, dokážeme akceptovat jistou společenskou smlouvu, v souladu s níž jsme se rozhodli náklady na určité služby a další statky sdílet, což může být i relativně efektivní, a přispívat na to cestou daní. To je v pořádku. Ale ať je to tedy jedna daň nebo pár daní, ne 700 daní. Vlastně co daní, berní, daň je eufemismus, daně ochotně dáváte, berně vám někdo bere.

Bylo by fér vše řešit jednou daní z příjmu, jednou daní ze spotřeby (DPH, spotřební daň, cokoli takového), popř. rozumnou kombinací obojího. Ale co tu máme dnes? Milion plateb daňového charakteru odváděných pod různými jmény, s různými sazbami a různými způsoby beztak na jedno místo, aby to nevypadalo, že platíme příliš.

Však si jen vezměte, že v práci vyděláváte nějaké peníze. Z těch zaplatíte daň z příjmu, pak z nich zaplatíte daň zvanou sociální pojištění a daň zvanou zdravotní pojištění. Už tohle je hromada peněz, ale aby to nevypadalo jako moc, část zaplatíte viditelně vy, část méně viditelně jako by za vás zaměstnavatel. Tyhle pětkrát zdaněné peníze si odnesete domů, pokud si za ně ale koupíte třeba benzin, platíte z nich spotřební daň, DPH a DPH ze ze spotřební daně. Koupíte si k tomu cigárko a trochu alkoholu a spotřební daň a DPH tu máte zas, po cestě jedete po dálnici, zaplatíte si extra i za to, poslechnete si rádio, zaplatíte jinak pojmenovanou extra daň z Českého rozhlasu, a to jste ani nedojeli domů.

Tam vstoupíte do svého vlastního obydlí, které jste si ze zdaněných peněz koupili postavené ze zdaněného materiálu a do roku 2020 jste za něj zaplatili daň z převodu nemovitosti. Přesto si na přelomu roku zaplatíte daň z nemovitosti. Pustíte si televizi (vlastně ani nemusíte, stačí ji mít jako dekoraci) a připlatíte si daň z České televize, pustíte si cokoli na elektřinu a v ceně proudu zaplatíte krom už zmíněného další daň z elektřiny. Mám pokračovat, dokud se nezblázníte? Je to daň, daň, daň, daně z daně a další různé poplatky, které si neříkají daně, ale daněmi jsou.

Ty všechny pak skončí ve státním rozpočtu, který stejně už roky vykazuje mnohasetmiliardové schodky, se kterými se podle odpovědných osob „nedá nic dělat”? Je to celé tak směšné, až to bolí, však peníze, které protečou českým rozpočtem, se ani nedají rozumně utratit, dají se jen různými způsoby rozkrást. Někteří kradou přímo, jak se četně dozvídáme v poslední době, jiní napůl legálně skrze ohýbání všemožných zákonných instrumentů. Však se podívejte kolem sebe, kolik lidí má třeba invalidní důchod. Nic proti podpoře lidí, kteří skutečně mají problémy, ale v mém okolí má invalidní důchod třeba holčina, která před léty trpěla mentální anorexií, roky ale už vypadá jako reklama na zdraví. V Česku 2026 je to důchodce. A takových znám...

S tímto přístupem stát nikdy nemůže „vyjít”, takže si vymýšlí další daně nebo ty existující zvyšuje. A to jsme ani nevyjmenovali vše, třeba silniční daň. To je také vtipné, když platíte daně z paliv jako mourovatí... Jak lze něco takového ospravedlnit? V Česku je silniční daň relativně mírná a platí ji jen firmy, jinde v Evropě jde často o zásadně vyšší částky placené všemi. Například v mém druhém domově v Nizozemsku je to darda, za naprosto obyčejné auto typu Fiat Panda zaplatíte ročně kolem 300 Eur silniční daně (cca 600 Kč měsíčně, asi 20 Kč denně) podle provincie, ve které žijete. V Itálii platí o něco méně, vychází to dnes okolo 130 Eur za rok, tedy asi 3 200 Kč. Právě tam ale se silniční daní končí.

Není to konec úplný, týkat se bude právě jen podobných aut s výkonem do 80 koní, navíc vždy jen na jeden vůz na člověka. Zrovna Itálie je ale takových vozů plná, a tak se konec dotkne 14 milionů plátců. V případě Itálie je to pikantní, protože ta je po uši v dluzích ještě víc než většina zemí Evropy, premiérka Meloni ale před volbami slíbila radikální snižování počtu daní. A tato patří mezi ty, kterých se dotkne kosa. Giorgia M. k tomu říká, že jde o „jednu z nejvíc nenáviděných daní” a také o jednu z nejvíce nesmyslných, protože daní to, co bylo už patnáctkrát zdaněno (v Itálii se platí i dost mastné mýto za každý ujetý dálniční kilometr).

Zrušení zatím není trvalé, přijato bylo jen pro rok 2027, vláda ale prý počítá s tím, že trvalé bude, asi když si ji zase zvolíte. Reuters i proto tento krok označuje za populistický, neboť volby jsou na obzoru, ale touto optikou můžete takto častovat zrušení každé zbytečné daně a splnění každého rozumného volebního slibu.

Za nás musí daní ubýt, počtem i výší. A musíme mnohem víc zkoumat v prvé řadě to, co všechno se ze státního rozpočtu platí, ne co se do něj odvádí. Naivní přání? Možná, ale jak vidno, i zázraky se občas dějí, aspoň v Itálii.

Zdroj: Reuters

Petr Miler