Autoforum

/

Foto: Jonathan Nackstrand, AFP/Getty

Už před více než 10 léty Norsko vsadilo vše na elektrickou mobilitu a s příchodem roku 2022 hlásí, že prodeje spalovacích aut možná už za několik měsíců spadnou na nulu. To je pěkné, jak ale po tom všem vypadá celá flotila aut v provozu?

Norsko bývá prezentováno jako příklad toho, že na stoprocentně elektrickou mobilitu přejít lze. Neříkáme, že to není pravda, už dříve jsme ale upozorňovali, že jde o velmi specifickou zemi, jejíž podmínky pro takový posun nelze zopakovat nejspíše nikde jinde na světě, natož pak v Evropě.

Norsko je tak jakýsi pokrytecký socialistický ráj, který žije hlavně z těžby a prodeje ropy, jejího dalšího zpracování a následného investování takto získaných prostředků. Tato země by nebyla tím, čím je, nebýt rozsáhlé produkce a prodeje podstaty fosilních paliv, která jsou v ní ale stále více zakázaným ovocem. Jde také o stát s extrémním zdaněním nových aut, takže ta elektrická vlastně ani nemusí dotovat - stačí je méně danit, aby vycházela levněji než jiná. A má spoustu relativně levné „zelené” elektřiny z vodních elektráren. Je to ale také prťavá země - 5,3 milionu lidí tam provozuje asi 2,8 milionu aut, to je zanedbatelné i vedle České republiky. Norsku tak experiment s přechodem na elektrickou mobilitu přes rozličné zádrhele vychází a zdá se, že brzy se tam nebude prodávat nic jiného než elektromobily a hybridy.

Potvrzují to data zveřejněná agenturou Bloomberg, podle níž se letos v lednu prodalo v Norsku 84 procent nových aut s elektrickým pohonem. Bavíme se v absolutně rovině o nízkých číslech, 8 tisíc vozů prodaných za měsíc jsou prťavým číslem, asi polovina českého odbytu, onen procentní podíl je ale nesporný. V lednu mělo být v zemi fjordů prodáno pouhých 387 vozů se spalovacími motory a hovoří se o tom, že jejich odbyt klesne v řádu měsíců na nulu. Nevíme, jestli je to bez jejich explicitního zákazu reálné, asi ne, elektromobily jsou ale v Norsku zřetelně dominantní a je celkem je jedno, jestli se spalovacích aut prodá 0, 5 nebo 50 za měsíc. V tomto smyslu byl elektrický ráj vybudován.

Někteří to hlásí jako úspěch a znak schůdnosti, my ale chceme krom výše zmíněné neopakovatelnosti takového přístupu upozornit na ještě jeden přehlížený aspekt. Že se prodávají tisíce elektrických aut měsíčně je pěkné, pořád je tu ale ona flotila milionů aut, jejíž složení je to hlavní s ohledem na vytyčené cíle. A její podobu je třeba dát do kontextu s tím, jak dlouho a jak intenzivně za ni Norsko všemi dostupnými prostředky bojuje.

Už v roce 2012 jsme psali o tom, jak výše zmíněné schéma pokřivuje tamní trh. A to už bylo chvíli v platnosti. Norsko tedy více jak 10 let sází vše na elektrický pohon, zavedlo systém daní a podpor, který činí nákup a provoz jiných aut v podstatě nesmyslným a investovalo stovky miliard (které pravda „vytáhlo ze země”, ale mohlo je investovat do čehokoli jiného), aby se tak stalo. A výsledek? V zemi ke konci roku 2021 jezdilo pořád jen 470 309 elektrických aut, což představuje pouze 16 % celé flotily.

Je to na jednu stranu mimořádně vysoký podíl s ohledem na stav v jiných zemích, na tu druhou jde ale pořád jen o velmi minoritní část automobilového parku. To prosím po více jak 10 letech naprosto bezprecedentního tlaku nemajícího daleko k prohibici, který vedle k současnému 84procentnímu zastoupení nových elektromobilů na prodejích nových aut. A nelze jej v této míře a naléhavosti opakovat kdekoli jinde.

Ukazuje to v prvé řadě, jak složité bude spalovací auta plně nahradit, i když prakticky zakážete jejich prodej. I v Norsku to bude proces na dekády, jinde? I kdyby všechno šlo tak, jak si nyní evropští politici malují (o čemž pochybujeme, že bude vůbec reálně možné), pak je-li vám aspoň 30 let, nejspíše to se spalovacími auty k soudnému dni snadno „doklepete”.

Zdroje: Bloomberg, Elbil

Petr Miler