Autoforum

/

Foto: Porsche

Když se firma jako Porsche dostane do problémů, v jakých dnes je, je jedinou cestou důkladně se zbavit všech, kteří svými zásadními strategickými chybami stáli u jejich zrodu, neboť sami nebudou schopni dostatečně razantních změn. Michael Steiner mezi takové patří.

V pomyslném Olympu evropského automobilového světa se schyluje k rošádě, která naznačuje jak bezradnost nejlepších místních automobilek, tak zachování alespoň jisté korporátní logiky. Porsche je v problémech, jaké dekády nepoznalo, a nemůže nechat věci být, jak jsou. Má-li se napravit, musí se zbavit všech, kteří chybami stáli u jejich zrodu. Jenže současně ale nemá moc na výběr, pokud je chce nahradit kvalifikovanými lidmi smýšlejícími podstatně jinak.

Nejnovější obětí tohoto procesu je šéf vývoje Michael Steiner, poslední člen „starého” nejvyššího vedení z dob Olivera Blumeho. Vzhledem k jeho profesní historii jistě není špatným technikem, ale jako architekt dosavadního směřování Porsche je s ním příliš osobně spjatý. Chce-li Porsche přežít a radikálně otočit kormidlem zpět k tomu, co ho skutečně živí, potřebuje čistý stůl. Potenciální pozitivní pocity z jeho odchodu ale okamžitě střídá nevyhnutelný zmar při pohledu na jméno jeho nástupce. Do firmy míří člověk, který strávil v podobné pozici dekády u Mercedesu. A představoval pro něj vlastně stejný problém.

Konec muže, který „zelektrizoval” ikonu

Současný šéf výzkumu a vývoje v Porsche, dvaašedesátiletý Dr. Michael Steiner, oficiálně opustí svou funkci v květnu 2027 po víc než dvaceti letech působení ve firmě. Oficiální tiskové zprávy samozřejmě budou mluvit o „předávání pochodně” a „transformační éře”, realita je ale o poznání méně růžová.

Byl to právě Steiner, kdo stál za zrodem elektrického Taycanu, prosazoval komplikovanou 800V architekturu a naposledy „obohatil” legendární devětsetjedenáctku o hybridní systém T-Hybrid, ze kterého tradičním fanouškům naskakuje husí kůže. Jsou to samé větší nebo menší technické nesmysly neschopné oslovit dostatečné množství zákazníků při jejich limitech a cenách. Steiner to měl vědět. A možná i věděl, ale podlehl jiným svodům, v tom tkví jeho klíčové selhání, všichni z vedení byli slepí směrem k průšvihu, do kterého se automobilka hnala.

Aby toho nebylo málo, pod jeho vedením Porsche zařízlo úspěšné a divácky atraktivní motorsportové programy, jen aby mohlo nalít miliardy do marketingově vyprázdněné a nikoho nezajímající Formule E. Ačkoli Steiner v poslední době pod tlakem klesajícího zájmu zákazníků o elektromobily musel otočit kormidlem, začal narychlo křísit spalovací motory a zmírňoval nereálné elektrické cíle, škody na image značky už byly napáchány. Jeho odchod se tak zdá být logickým vyústěním situace.

Z bláta do louže?

Jenže pointa celého příběhu spočívá v tom, kdo Steinera ve Weissachu nahradí. Porsche sáhlo ke konkurenci a z Mercedesu přetáhlo Jörga Bartelse. Ten v branži kroutí už sedmadvacátý rok a aktuálně u třícípé hvězdy zastává pozici šéfa globálního vývoje pohonných jednotek.

Ano, čtete správně. Porsche si do čela vývoje vybralo člověka, který je podepsaný pod motorovou strategií Mercedesu z posledních let. Tedy pod strategií, která přinesla absurdní čtyřválcové hybridy do ostrých modelů AMG (což vedlo k extrémnímu propadu prodejů), unifikovanou a vizuálně neatraktivní elektrickou řadu EQ a celkové odsunutí tradičních spalovacích motorů na druhou kolej, čehož dnes Mercedes hořce lituje a taktéž pracně couvá z původních slibů.

Bartels sice přichází jako zkušený manažer, ale jeho dosavadní stopa nenechává nikoho na pochybách, že je odkojen stejnou korporátní kulturou, která věří, že zákazníkům lze vnutit cokoli, co zrovna schválí úředníci v Bruselu.

Co čeká budoucnost Porsche?

Před novým šéfem vývoje stojí gigantická výzva. Nastupuje v momentě, kdy Porsche musí žonglovat s velmi komplikovaným portfoliem. Na jedné straně stojí vývoj bizarních softwarových řešení, která mají u chystaných elektrických modelů simulovat manuální řazení a mechanický odpor, aby se puristé u počítačů na kolech unavení nudným lineárním zrychlením hned neubrali k pláči. Na straně druhé musí Bartels udržet při životě to, co Porsche skutečně vydělává peníze a buduje dobrou pověst - tedy spalovací stroje typu Cayenne Turbo GT nebo puristické verze 911.

Zda je příchod Bartelse pro Porsche spásou, nebo jen dalším krokem do louže plné drahých baterií a koncernové šedi, ukáže až čas. Pro automobilové nadšence je to však varovný signál: u kormidla sice dochází ke změně, ale kapitán přichází z lodi, která se potápěla na úplně stejném útesu, jen o kus jinde.

Zdroj: Porsche

Jiří Míka