Autoforum

/

Foto: Aurus

Rusové plánovali vyrábět tohle auto po tisících ročně a když před pár dny představili další odvozený model, zdálo se, že věci jdou podle plánu. Data o registracích modelu Senat ale ničemu takovému nenasvědčují, ani zdaleka.

Do výroby aut se v historii tohoto světa pustila spousta chytrých, schopných a někdy i velmi bohatých lidí, jen naprostá hrstka z nich ale dokázala na tomto poli uspět. Fascinující příběhy pár desítek dnes světově známých značek jsou lemovány stovkami a tisíci tragických příběhů krutého nezdaru jiných, vzpomeňme pokus Bugatti o návrat v 90. letech nebo ještě dřívější zkázu DeLoreanu. Je úplně jedno, kdo jste a kolik máte peněz, už čistě matematicky je téměř nemožné, abyste se se svou vlastní automobilkou zvládli prosadit,

Důvody jsme probírali nejednou. Tím dominantním zůstává mezi byznysy všeho druhu unikátní spojení ohromné kapitálové náročnosti, vysoké technické náročnosti a nutnosti marketingově pracovat s masami, kdy na konci všeho stojí minimální marže obvykle v řádu jednotek procent.

To je smrtící kombinace nevídaná v jakémkoli jiném oboru - ani v podobných průmyslových odvětvích buď nemusíte investovat tolik, nemusíte být tak technicky na výši, nemusíte pracovat s miliony či miliardami koncových kupců a nebo to všechno podstupujete aspoň za marže v řádu desítek procent. Žádné z těchto výjimek se automobilky nedočkají a musí permanentně bruslit na tenkém ledě. Není divu, že se mnohé z nich opakovaně ocitají na hraně bankrotu, i některé slavné firmy ostatně už několikrát zkrachovaly a vrátily se v reorganizované podobě.

Přes všechno zmíněné se do tohoto podnikání pouští další a další, jistě s přesvědčením, že oni gilotině uniknou. Typickým zdrojem sebevědomí jsou téměř neomezené zdroje peněz, které provází či aspoň provázely i v podstatě státem zaštítěný projekt ruské značky luxusních aut Aurus. Vznikla v prvé řadě proto, aby čelní představitelé státu nemuseli jezdit v zahraničních limuzínách typu Mercedes-Benz a dokud šlo jen o tuto záležitost, věci se posouvaly vpřed podle plánu. Však sám prezident Putin se s vozem chlubil stáním návštěvám už skoro před více jak 4 roky. To ale šlo o pár ručně vyrobených strojů, Rusové od té doby plánovali rozjezd sériové výroby a prodej auta široké veřejnosti. A tady narazili.

Auto se sice oficiálně prodává od roku 2019, do loňska ale nebyla ani zahájena jeho sériová výroba. K tomu mělo dojít minulý rok v červnu, už na přelomu roku jsme vás ale informovali, že věci se tak nejspíše nemají a výroba se do té doby nejspíše pořádně nerozběhla. Šlo o neoficiální a neověřitelné informace, teď se ale zdá, že tomu dodnes není jinak. A to se z premiéry odvozeného SUV mohlo zdát, že problémy jsou minulostí - už při odhalení vozu jsme ale Rusy podezírali, zda jen nekamuflují trochu jinou realitu.

Že tomu tak nejspíše bude, informují kolegové z ruského Dromu. A dělají to tak otevřeně, až bychom se na jejich místě báli, zda se za to pořád neposílá na Sibiř. Data z ruského registru aut totiž ukazují, že vedle pár stále ručně vyráběných aut v institutu NAMI nová továrna v Alabuze nejspíše nedělá prakticky nic. Letos totiž byla přihlášena do provozu jen hrstka aut vyrobená právě tam - nula v lednu, šest v únoru, jedno od března do června, dvě v červenci, jedno v srpnu a dvě v září. To dává dohromady 11 aut, průměr 1,1 měsíčně tedy Aurusu ještě fandí.

Jak podotýkají ruští kolegové, téměř nulové registrace neznamenají nutně téměř nulovou výrobu, je možné, že produkce frčí. Pokud to tak ale je, vozy nikdo nekupuje a vrší se na skladu. Nic jiného není možné, podle všeho ale prostě tahle auta ani nevznikají - za celý loňský rok bylo do provozu přihlášeno pouhopouhých 21 Aurusů Senat, i když původní plány hovořily o stovkách a později i tisících aut za rok.

Sériová výroba tohoto auta tak ani více než čtyři roky poté, kdy do něj usedl jistý Vladimir Vladimirovič, a více než rok poté, co byl velkolepě oznámen její start, buď neběží, nebo auto nikdo nechce. Ani jeden z těchto stavů nelze označit jinak než totální fiasko. A vzhledem k aktuální situaci Ruska nepředpokládáme, že by v dohledné době mohl nějak zásadně změnit.

Zdroj: Drom

Petr Miler