Autoforum

/

Foto: Autocar

Už dosud fascinoval vším, co jsme zatím o něm dosud zjistili a další detaily otevírají ústa ještě více. Místo 650 koní dostane 672 koní a spoustu točivého momentu bude mít již ve 2 500 otáčkách z 12 100 možných.

Včera jsme si mohli poprvé vychutnat zvuk vidlicového dvanáctiválce, který bude pohánět chystaný supersport Gordona Murraye, slavného konstruktéra Formule 1 a autora legendárního silničního McLarenu F1. Dnes se za novinkou s interním označením T.50 vypravíme znovu, neboť venku jsou díky kolegům z Autocaru mnohé zajímavé detaily. Stále více tak začíná být jisté, že opětovně dojde na zářez do historických tabulek. Onen motor je svými tvůrci, tedy nejen Murrayem, ale také společností Cosworth, popisován jako nejlehčí a nejtočivější motor světa s nejvyšším litrovým výkonem.

Jednoduše tedy budeme mít tu čest s nejlepším silničním dvanáctiválcem, který kdy vznikl a který při hmotnosti 180 kilogramů zvládne 12 100 otáček. Původně měl produkovat 650 koní v 11 500 otáčkách, nicméně dosavadní testy předčily veškerá očekávání. Pohonná jednotka totiž bez problémů splňuje emisní limity, a to dokonce při zvýšeném výkonu. Zákazníci tedy nakonec mohou očekávat minimálně 672 koní.

Na první pohled se může zdát, že k ničemu převratnému ve Velké Británii nedošlo. Ostatně takový Mercedes zvládá z dvoulitrového čtyřválce vydolovat přes 400 kobyl, tedy více než 200 koní na litr. Vedle toho tak Murrayho 172 koní na litr působí poměrně skromně. Je ovšem třeba připomenout, že zatímco Mercedes používá turbodmychadla, Britové sází na atmosférické plnění. V tomto kontextu je zmíněná hodnota docela bláznivá.

Motor má za sebou devítiměsíční testy, přičemž Cosworth pracoval především s tříválcovými prototypy, u nichž si vyzkoušel hliníkové písty, titanové ventily nebo 48voltový startér-generátor, který nahradil alternátor poháněný řemenem. To vedlo ke zmenšení rozměrů a snížení hmotnosti, kdy Murray vůči tradičnímu řešení uspořil 21 kilo. Novinka tak nemá na vahách vykázat více než 980 kilogramů.

Aby se Murray dostal pod jednu tunu, došlo na radikální technická řešení. Motor tedy je nejen pouze 41 centimetrů vysoký, čímž konkuruje závodním jednotkám, klikovou hřídel má usazenu pouze 85 milimetrů nad spodkem motoru, což nevedlo pouze ke snížení hmotnosti, ale také k jejímu lepšímu rozložení. Dolů zamířilo i těžiště.

Přestože má pohonná jednotka strukturální funkci, je uchycena tak, aby se z ní do karoserie nepřenášely vibrace. Zadního zavěšení v závodním stylu je uchycení na titěrnou šestistupňovou převodovkou Xtrac, která je vůbec nejlehčí, jaká kdy zamířila do silničního supersportu. Ve srovnání se skříní Weismann, jakou užíval McLaren F1, zhubla o více než 10 procent.

Murray přitom na manuál pěje chválu, stejně jako na samotného výrobce. To ostatně platí také o motoru. „Věděl jsem, že s turbem nedosáhnu odezvy, kterou proslul McLaren F1,“ říká Murray s tím, že atmosférické plnění bylo navzdory výkonovému hendikepu nutností. Nechtěl ale jen zopakovat to, co už jednou dokázal, chtěl vše posunout ještě dál. A tak zatímco dvanáctiválec BMW v McLarenu byl schopen vytočit se rychlostí odpovídající změně o 10 tisíc otáček za jedinou sekundu, novinka je prý ještě třikrát rychlejší. Nedokážeme si ani pořádně představit, co za bestii to bude muset být.

Nezůstalo ovšem jen u toho „Byl jsem také potěšen, jak Cosworth a Xtrac pracují s moderními technologiemi,“ říká dále Murray. „Chtěl jsem jízdní režim, kterému říkám Ferrari-mód a jenž by umožnil točit jen 9 500 otáček. U druhého byste se dočkali plného potenciálu,“ upřesňuje své záměry. Nakonec ale ani jeden z těchto režimů nepotřeboval, neboť hned 71 procent točivého momentu motor odevzdává již ve 2 500 otáčkách, a tak zkrátka není třeba volit mezi použitelnosti pro běžné a nebo ostré ježdění.

K jaké jízdní dynamice toto naladění povede, máme zjistit již velmi brzy, premiéra novinky je prý za dveřmi. Zákazníci se nicméně musí obrnit trpělivostí, svá auta si začnou přebírat až od přespříštího roku.

Zdroj: Autocar

Petr Prokopec