Autoforum

/

Foto: Stellantis

„Zelená ekonomika” vytvoří nová pracovní místa, říkali. „Zelená ekonomika” přinese leda bídu, říkáme my. A obáváme se, že budeme mít pravdu - umělé preferování méně efektivních řešení ještě nikdy žádné ekonomice dlouhodobě neprospělo.

O tom, co přinesou snahy politiků o nařízení elektrické mobility, se dávno nemluví jen v náznacích. Jedním z nevyhnutelných projevů bude rozsáhlé propouštění zaměstnanců, neboť všichni výrobci ví, že dražších a hůře použitelných aut prostě nemohou prodat tolik. Elektromobily jsou navíc ze své podstaty konstrukčně jednodušší, takže k menší výrobě co do počtu aut se přidá ještě její menší složitost.

Být to následek přirozeného vývoje, nelze proti tomu nic namítat, tak to prostě chodí - lidé si najdou práci v jiných oborech a celkové fungování ekonomiky to nakonec zefektivní. Jenže tohle není ten případ. Elektromobily se na trhu prakticky nejsou s to prosadit (třeba u nás mají navzdory milionu pokřivení trhu jen dvou- až tříprocentní podíl na celkovém odbytu), proto musí být subvencovány a nařizovány. Tohle zkrátka není nic jako přechod od tištěných médií k elektronickým. Probíhající změna je následkem shora vynucovaných kroků a něco takového opravdu není cesta k vyšší efektivitě, jde o obdobu centrálního plánování, jehož dopady jsme poznali na vlastní kůži vlastně docela nedávno.

Automobilky už ale nebojují za to, aby se touto cestou nemusely vydat, a tak logicky pracují i na tom, jak se lidí co nejefektivněji zbavit - jinými slovy hledají efektivní cesty v jinak neefektivně fungujícím prostředí. Problémem jsou pro ně hlavně odbory, které pro případ nuceného propouštění vyjednaly podmínky, jejichž dodržení ve výsledku nebude bolet jen zaměstnance, ale také automobilky. Pokud například musíte dát někomu na cestu roční nebo i dvouletý plat - to na západ od našich hranic není ve velkých firmách zrovna rarita - stojí vyhazov tisíců či desetitisíců lidí obrovské peníze.

Koncern Stellantis, dnes pátá největší automobilka světa optikou ročních prodejů, patří mezi firmy, které na jednu stranu proti nařizované elektromobilitě ústy svého šéfa pravidelně brojí, otevřeně hovoří dokonce o tom, že způsobí zhroucení trhu s auty. Na tu druhou ale zjevně nepočítá s tím, že by na nastoleném kursu něco změnila. Propouštění tak už rozjela, o „elektrických důvodech” se ani nezkouší mlžit a pouze se to snaží provést tak, aby ji to bolelo co nejméně.

Nejnověji tak Stellantis podle agentury Reuters ve snaze snížit co nejlevněji počet svých zaměstnanců nabídl „dobrovolný odchod” 33 500 svých zaměstnanců. A to se bavíme jen o USA, zda podobné programy rozjel i jinde, zdroje zatím neupřesnily. Stejně tak nevíme, jaké podmínky zaměstnancům Stellantis nabízí, ale bude to některé z obvyklých řešení - na stole bude relativně štědré odstupné za okamžitý a bezpodmínečný odchod, což oné „dobrovolnosti” dává poněkud hořký nádech. Zaměstnanci budou postaveni před rozhodnutí opustit firmu hned třeba s půlročním platem, nebo dostanou možnost v ní ještě po určitý setrvat a pak budou nějakým způsobem propuštění s menším odstupným.

Stellantis se pochopitelně primárně zbavuje lidí zastávající nejméně kvalifikovanou práci, kteří pro společnost pracují nejkratší dobu. Podle Reuters ale možnost odejít dostane také asi 2 500 zaměstnanců, kteří pro Stellantis (resp. jeho rozličné předchůdce) pracují déle než 15 let. Nabídka „dobrovolného odchodu” byla desítkám tisíc lidí zaslána e-mailem od provozního ředitele firmy Marka Stewarta s odkazem na nutnost zefektivnění aktivit společnosti s ohledem na rostoucí náklady na vývoj a výrobu elektromobilů.

Nabídka přichází v době, kdy Stellantis uzavírá některé své továrny v Severní Americe, k nepotěše zaměstnanců i odborářů. Agentura Reuters uvádí, že šéf odborové organizace UAW Shawn Fain označil tuto nabídku za „facku do tváře“ zaměstnancům, rodinám a Američanům obecně. My bychom nebyli až tak příkří, tedy jít o projev cesty k vyšší efektivitě. Pak by to bylo prostě obecně přirozené a nevyhnutelné, třebaže individuálně znepokojivé. Jde-li ale o projev následků politických nařízení vedoucích k opaku? Pak je to jen smutné a naprosto zbytečné.

Zdroj: Reuters

Petr Miler