Autoforum

/

Foto: Škoda Auto

Nešlo o průzkum dělaný v Česku, USA nebo jakémkoli specifickém místě, ale celosvětově. A navzdory snahám předkládat elektrická auta jako žádané řešení ukazuje, že ve Státech, v Číně i třeba v Německu většina lidí chce, aby jejich další auto mělo spalovací motor.

O elektromobilitě se dnes mluví od rána do večera i mezi lidmi, které auta zase tak moc nezajímají. Nestojí za tím nicméně ani tak zájem a koupěchtivost zákazníků, nýbrž spíše obavy. Pokud by bateriové vozy stály totéž, co spalovací, jejich dojezd by dosahoval vyšších hodnot nebo aspoň dobíjení bylo záležitostí několika málo minut, pak by lidé nejspíše až tak nereptali, zvláště pokud by energie z alternativních zdrojů byla levná a stále dostupná. Jenže od takového stavu jsme na hony vzdáleni a není nemístné očekávat, že taková doba ani nikdy nepřijde.

Právě to je vlastně důvod, proč se o elektromobilech mluví a píše stejnou měrou jako o koronaviru. Stejně jako se ovšem lidé bojí, že skončí v nemocnici na kapačkách, tak se bojí, že při cestě na chatu skončí někde v polích bez kapky „šťávy“. Nelze se tedy divit tomu, že elektromobilitu většina publika odmítá, jakkoli se ji někteří snaží prezentovat jako žádané řešení, aspoň „na západě“. Nejlépe to dokládá studie společnosti Deloitte, do které se zapojilo více než 26 tisíc lidí a jenž proběhla v 26 zemích světa. Nám je přitom nejblíže Německo, kde ovšem odpovědi ve velké míře ovlivňuje obří vládní dotace, díky níž jsou elektromobily levné či zcela zadarmo.

Nicméně i přes značné pokřivení trhu a extrémní umělé zvýhodňování elektrický aut nejsou u našich sousedů bateriové vozy až tak v kurzu, pro jejich koupi se totiž vyslovilo jen 15 procent dotázaných. Dalších 12 procent by pak zvolilo plug-in hybridy a 18 procent klasické hybridy. Pro spalovací motory bez jakékoliv elektrifikace se nicméně vyslovilo 49 procent dotázaných, tedy jasně nejvíce. Ještě více však pro benziny (a případně i diesely) hoří ve Spojených státech, kde se pro ně vyslovilo 69 procent dotázaných. Pro hybridy pak hlasovalo 17 procent respondentů, zatímco pro plug-in hybridy a elektromobily vždy jen 5 procent.

Mezi těmito mantinely se nachází Čína a Indie, ovšem ani na těchto trzích není adorace ryzích elektromobilů taková, jak by zejména politici a aktivisté doufali. A ve výsledku z nich nejsou na větvi ani zákazníci v Japonsku a Koreji, kde sice mají spalovací motory méně než 40procentní podporu, ovšem ani to nežene klientelu směrem k bateriovým vozům. Jakkoliv je třeba přiznat, že Korea má na kontě největší, a sice 23procentní podíl. Dáno je to ovšem dotacemi, které loni mohly vystoupat až na 365 tisíc korun. I v této zemi se tak některá elektrická auta pomalu rozdávají.

V Koreji přitom ještě chvíli zůstaneme, zajímavá je totiž ještě jedna skutečnost. Hned 38 procent dotázaných totiž uvedlo, že své vozy dobíjí či hodlá dobíjet u veřejných stanic. Nízká cena pohonných hmot je přitom hlavním důvodem, proč se lidé pro tento druh dopravních prostředků rozhodli. Za kWh se totiž platí zhruba 2 koruny, přičemž stěžejní podíl na energetickém mixu má uhelná elektřina. Za ní pak následuje plynová a jaderná, na obnovitelné zdroje pak zbývá pouhých 5 procent. O ekologičnosti tak v tomto případě ani nemůže být řeč.

Pokud se pak vrátíme do Německa, zjistíme, že u našich sousedů pro změnu 70 procent dotázaných při dotazu na dobíjení zmínilo vlastní domov. To ovšem v rámci plánů na masovou elektrifikaci nevyznívá zrovna dobře, neboť vlastní dům s dobíjecí stanicí si může dovolit jen malá část publika. Většina lidí totiž stejně jako u nás nemá k dispozici garáž či vlastní stání se stojanem. Dokud tedy nedojde na zlepšení infrastruktury, nelze zkrátka bateriové vozy protlačit do většiny domácností. V mezičase ovšem zmizí či se sníží dotace, což překážky jen navýší.

Jak jsme tedy začali, tak i můžeme skončit. V rámci elektrifikace zkrátka stěžejní roli hrají ceny aut, ceny energií a použitelnost. Dotace možná pomohou s tím prvním, ale reálně neřeší nic, tuplem pak dlouhodobě, kdy budou nevyhnutelně jen klesat, až zmizí úplně. Zatímco elektřina je stále dražší a do budoucna poroste ještě více, zvláště pokud bude pokračovat odstavování jaderných, uhelných a plynových elektráren. Pozitivem je neustále se zlepšující infrastruktura, ta je však ve stínu všech problémů nedostačujícím argumentem.

Zdroj: Deloitte

Petr Prokopec