Autoforum

/

Foto: Porsche

Dlouhodobě tvrdíme, že pestré, ne unifikované řešení povede k efektivnější a pro lidi nadále dostupné i použitelné dopravě. Politici byli k takovým hlasům dosud hluší, i v „zeleném” Německu ale očividně začínají chápat, že sázka na jedinou kartu fungovat nebude.

Snahy pomoci přírodě nám rozhodně nejsou cizí, naopak vítáme každý smysluplný krok, který může něco zlepšit. Je nicméně třeba klást důraz na slovo „smysluplný“, dnes to spíše vypadá, že v kurzu je „jakýkoli“. Zejména politický tlak spojený s elektromobilitou za každou cenu nelze za stávajících okolností nazvat jinak než jako vytloukání klínu klínem. Emise skleníkových plynů totiž neuznávají hranice, načež je zcela jedno, zda je vypustí elektrárenské komíny či výfuky automobilů, zda je vypustí v Německu nebo v Číně. A pokud je situace tak urgentní, jak někteří tvrdí, pak je třeba konat hned a ne až za pár let.

Právě skutečnost, že politici veškeré naděje upínají k příští dekádě, kdy již stoprocentně nebudou zastávat své veřejné posty, jen dokládá, že o životní prostředí jim nejde. Pokud by skutečně chtěli bojovat proti změnám klimatu, pak by konali ihned, prostředky existují. Stačí jen přestat upozaďovat syntetická paliva. Ani na jejich rozšíření sice nemůže dojít okamžitě a také ta je třeba vyrábět efektivně. V jejich případě ale není třeba nového vývoje, nově vyrobených aut, milionů baterií, zásadní proměny infrastruktury... Mohou je využít stávající distribuční sítě a stávající pohonné jednotky stávajících aut. A co je velmi důležité - politici by v tomto případě nenarazili prakticky na žádný odpor veřejnosti.

Dokládá to průzkum, který se aktuálně uskutečnil v Německu. Hned 79 procent respondentů v něm uvedlo, že s užíváním syntetických paliv by neměli sebemenší problém. Pokud by se pak Němci měli rozhodnout mezi spalovacím vozem, který by poháněla „zelená” paliva, a elektromobilem, volilo by 58 procent lidí první možnost. Mimo to 64 procent populace odmítá, aby byl ve střednědobém či dlouhodobém horizontu zakázán prodej spalovacích aut. A konečně, 88 procent lidí zastává názor, že spolková vláda má podporovat veškerá řešení vedoucí k ochraně klimatu, ne jen a pouze elektromobilitu.

Jak se přitom zdá, z euforie se začínají probírat i němečtí politici. Kandidát na ministra dopravy Volker Wissing pak rovnou vdechl většině motoristů novou naději na návrat zdravého rozumu. Uvedl totiž, že „mobilita musí zůstat dostupná, nesmí se stát luxusem“. Tím poukázal na dosavadní vývoj, který zatím nepřinesl nic jiného než utrácení velkého množství peněz daňových poplatníků dost pochybným způsobem.

Mimo to je třeba poukázat na extrémní ceny pohonných hmot, jenž do hvězdných výšin vyšponovaly především další a další daně, které politici zavádí právě proto, aby mohli dotovat elektromobily. Ač ovšem vládní podpora již dosáhla výše, kdy jsou některé vozy s alternativním pohonem rozdávány prakticky zadarmo, letos se v celém Německu prodá maximálně 600 tisíc elektrifikovaných aut. Za první tři kvartály jich bylo 477 759 a těch čistě elektrických 236 695. Pokud jich ovšem země chce mít na silnících do roku 2030 hned 15 milionů ryzích elektromobilů, pak lidé musí koupit minimálně 1,8 milionu takových aut ročně, a to pochopitelně každý rok během následujících devíti let - asi šestkrát víc než letos.

Něco takového se s ohledem na výše zmíněný průzkum zdá prakticky nereálné, neboť v Německu se ročně prodává okolo tří milionů aut. Aby tedy daná kvóta byla dosažena, musela by elektromobilita mít více příznivců než odpůrců. A tak tomu není, o ekonomických aspektech ani nemluvě. Chystaná německá vláda si proto již začíná otevírat zadní dvířka oněm syntetickým palivům, neboť v jejím programovém prohlášení najedeme zmínku o tom, že by i v situaci jasné preference elektrických aut „bylo možné znovu zaregistrovat vozidla, která lze natankovat e-palivy”. Pokud se tato cesta otevře naplno, pak někteří výrobci mohou své dosavadní plány rovnou hodit do koše. A jsme přesvědčeni, že se to nevyhnutelně stane - pohánět absolutně všechna auta elektřinou skrze baterie je podle nás v jakkoli dohledné době nereálné.

Zdroj: Focus poprvé a podruhé

Petr Prokopec