Autoforum

/

Foto: Škoda Auto

Co jste dělali v roce 1958? Vzhledem k aktuálnímu věkovému mediánu v ČR jste tehdy s největší pravděpodobností zdaleka ani neexistovali. VW ale tehdy ve Wolfsburgu vyráběl víc aut než dnes a neobvykle blízko dnu si letos sáhne i Škoda.

Jsme lidé, kteří do budoucna vždy hledí s optimismem a věří v pozitivnější scénáře, současně nás ale na rozdíl od některých neopouští smysl pro realitu. A tak i když doufáme v to nejlepší, očekáváme raději to nejhorší. A v tuto chvíli se zdá, že přinejmenším v případě automobilového průmyslu jsou očekávání špatných časů na místě, zvláště pak v kombinaci s problémy, které se řítí odjinud.

Současné patálie, jejichž nejviditelnějšími dopady jsou rozsáhlé odstávky výroby a bezprecedentně nízké prodeje aut, nemají jen jednu příčinu. Není to jen projev přetrvávajících problémů spojených s koronavirem, nejsou to ani jen jejich nepřímé dopady v podobě nedostatku komponentů a není to jen - zvlášť na danou chvíli - extrémně nevhodný tlak Evropské unie na nabízení aut, která naprostá většina lidí bez enormních dotací nechce. Je to tohle všechno dohromady a k tomu navíc (opět „multidůvodový”, ale ani zde nemá EU čisté svědomí) růst cen energií.

Je to skutečně skoro „dokonalá bouře”, jak nedávno uvedl šéf Audi. Všechny tyto věci dále rozjíždí spirálu mířící bůhví kam, do hezkých míst to ale není. Pokud se nevyrábí a neprodávají auta, v ekonomikách nevzniká spousta jindy vznikajících hodnot. Sám nedostatek vozů tlačí ceny těch dostupných nahoru, k tomu se přidávají vyšší ceny pohonných hmot a dalších energií, což zdražuje v podstatě všechno od rohlíků na pultech až zase po samotná nově vznikající auta.

Pokud se takto urvou ceny všech věcí důležitých k životu, kam zamíří ceny jiných věcí, které jsou přímo ovlivněny jen částečně, třeba nemovitostí? No, pojedou nahoru ve stejném poměru, protože když rohlík bude stát 1 milion, byt za 5 milionů nebude... Až takový stav je velmi nepravděpodobné, skutečně se nám tu ale rozjíždí spirála inflace, se kterou ani centrální banky nemusí nic nadělat. A výsledky takového procesu mohou být za pár let velmi nehezké. Kolega z redakce, povoláním makroekonom, je přesvědčen, že se současnou liknavostí institucí, které za tímto vývojem částečně stojí a mohou s ním tedy alespoň něco dělat, půjde dalšímu rychlému růstu cen jen těžko zabránit.

Nehezký je ale v mnoha ohledech už současný stav. Agentura Reuters s odvoláním na své zdroje ve Volkswagenu informuje, že výroba v hlavním závodě ve Wolfsburgu, kde se dělá mimo jiné Golf nebo Tiguan, klesla na nejnižší úroveň od roku 1958. Jako by to samo o sobě neznělo varovně, přidejme konkrétní čísla. Ve fabrice bylo letos vyrobeno jen 300 tisíc aut, průměrná roční produkce za posledních 10 let přitom činí 780 tisíc vozů za rok. A v roce 2018 se firma ještě kasala cílem zvýšit roční produkční kapacitu na 1 milion vozů. Letos bude někde okolo třetiny tohoto čísla.

Je naprosto fascinující, že šéf VW za této situace horuje za elektrická auta, která jsou dražší a méně praktická než ta konvenční a ve Wolfsburgu se mimochodem vůbec nevyrábí. Kam si tím chce VW pomoci? Kdyby například v Česku nabízel jen ta, klesnou jeho prodeje možná o 90 i více procent, nekupujete je tu téměř nikdo. Situace ale není špatná jen v jedné fabrice jedné značky koncernu VW, přituhuje i u nás, bohužel.

Šéf Škody se ještě v září nechal slyšet, že automobilka letos vyrobí o 100 tisíc aut méně, než původně plánovala, což by samo o sobě byla velká rána, neboť ani loňská výroba nebyla zrovna rekordní. Jenže německý magazín Automobilwoche s odvoláním na své zdroje v koncernu VW nyní informuje, že vyrobených aut má být nakonec méně o 250 tisíc. To je ještě dvaapůlkrát víc a jde o obrovský rozdíl oproti ani ne dvě měsíce staré informaci. Jasně, šéf Škody mohl veřejně říkat něco pozitivnější, než co mohl reálně očekávat, přesto je jasné, že situace se mění velmi rychle. A k lepšímu to není. Škoda v posledních dekádách hodně vyrostla, a tak pád na čísla z 50. let asi nehrozí, návrat do ne zrovna nedávné minulosti ale přijde jistě.

Celá věc má navíc řadu nepřímých dopadů, které též pozitivní nejsou. Automobilky ve snaze zachránit, co se dá a i v této situaci nepřijít na buben, ve výrobě logicky upřednostňují dražší, vysokomaržové modely a verze. To ale auta činí v průměru ještě dražšími, než ceníkově jsou a vzdaluje je dále od méně majetných lidí, kterým dnes už automobilky ani nechtějí prodávat pomalu nic. A jde o další inflační faktor sekundárně zdražující kde co.

Situace zkrátka není dobrá a především - je stále zamotanější. Už to není tak, že „přijdou čipy a všechno bude fajn”, s prodlužujícím se řešením jednoho problému vyvstávají nové. A pokud budou dále zdražovat suroviny (a o řadě se ani nemluví, třeba nikl nebo měď jsou na historických maximech) i energie, budou dražší nejen auta, ale i všechno, co je jimi obsluhováno. A co není, že? Svět se podle nás potřebuje vrátit k racionálnímu uvažování, odstranit obchodní překážky a zrušit řadu zbytečných regulací, jinak se začne hroutit pod tíhou snah řídit věci, které se rozumně řídit ani nedají. Na tomto hrobě ale nepláčeme poprvé.

Zdroje: Reuters, Express, Automobilwoche

Petr Miler