Autoforum

/

Foto: Porsche

„Manuální fundamentalisté” to dávno vědí, těm ostatním by mohla otevřít oči tvrdá data. Nebýt lenivý a řadit si sám má i své ekonomické výhody. A nejde tu o malé peníze, navíc tato cesta není jediným způsobem, jak lze s pomocí ručního řazení přijít k penězům navíc.

Automobilový svět se v posledních letech zbláznil do absolutního pohodlí. Výrobci nám vnucují dvouspojkové skříně, variátory a hydrodynamické měniče jako jedinou možnou cestu do budoucnosti, zatímco klasická kombinace tří pedálů a mechanická řadicí páka jsou vytlačovány na okraj propadliště dějin. Pro řadu motoristů je to tragédie - přicházejí o možnost stoprocentní kontroly nad strojem, o část řidičské radosti, o to magické propojení mezi mozkem, pravou rukou a koly na asfaltu.

Německá data ale nyní ukazují, že tato moderní posedlost automatickým řazením má i svou stinnou stránku pro ty, kteří se jí podvolili. A naopak obrovské, až nečekané finanční požehnání pro ty, kteří nadále odmítají nechat auto myslet za sebe.

Podle rozsáhlé analýzy Focusu nad daty Autoscou24 totiž platí jednoduché pravidlo: kdo řadí sám, ten při nákupu většiny ojetých vozů ušetří jmění. A nejde o žádné drobné na kávu. Rozdíly v cenách identických modelů se liší pouze v závislosti na převodovce tak dramaticky, až to vyráží dech.

V segmentu SUV je rozdíl nejextrémnější

Zatímco u malých aut či běžné kompaktní třídy se cenová penalizace za automat pohybuje v řádech desítek tisíc korun, jakmile se přesuneme do kategorie rodinných korábů a populárních SUV, nůžky se rozevírají naplno. Německé statistiky ukazují, že ojetá SUV s manuální převodovkou jsou na trhu v průměru o více než 12 000 Eur levnější než naprosto stejné exempláře, ve kterých se o řazení stará hydromechanika nebo elektronika.

V přepočtu se bavíme o částce přesahující 290 tisíc Kč. To je v podstatě cena dalšího slušného ojetého auta, nebo rozpočet na palivo a servis na mnoho let dopředu.

Proč tomu tak je? Trh ojetin je neúprosným zrcadlem poptávky. Většina kupujících, zejména v segmentu těžších a dražších aut, dnes vyžaduje komfort. Nechtějí ve městě mačkat spojku. Výsledkem je, že po automatech prahne kdekdo, což šroubuje jejich ceny vysoko. Naopak vizuálně i technicky skvělá auta, která mají mezi sedadly „klackovou mechaniku”, zůstávají na okraji zájmu většinového publika. Pro racionálně uvažujícího nadšence je to ideální situace.

Finanční genialita manuálu nekončí u pořizovací ceny

Být označen za „staromódního” se v tomto případě vyplatí hned dvakrát. Nižší kupní cena je totiž teprve začátek. Každý zkušený mechanik vám potvrdí, že koupit moderní ojetinu s automatem, která má na tachometru obligátních 150 až 200 tisíc kilometrů, je tak trochu ruská ruleta.

• Servisní past jménem automat: Dvouspojkové převodovky (jako DSG) nebo složité vícestupňové automaty vyžadují pravidelné a drahé výměny olejů. Pokud je předchozí majitel zanedbal (což se děje neustále), čeká nového majitele oprava klidně za 60 až 100 tisíc korun. U manuálu měníte po letech nanejvýš spojkovou sadu s dvouhmotovým setrvačníkem, což je proti repasi automatu záležitost za zlomek ceny.

• Udržení hodnoty u aut pro nadšence: Zatímco u běžných aut manuál cenu sráží dolů, u sportovních puristických modelů je to přesně naopak. Manuální převodovka se u nich stává vzácným artiklem, který v čase zajišťuje stabilní růst hodnoty vozu.

Druhý zmíněný aspekt jde pochopitelně proti duchu tohoto článku, ale jednak obecně platí u relativně okrajového typu aut (např. BMW M3 E46 s manuálem) a u řady vozů bude platit obojí, jen ne současně. Zrovna M3 (a nejen E46) jsou jako nová či zánovní auta s manuálem žádaná málo a cenu si drží bídně. S odstupem času ale převládne jejich relativní vzácnost a ceny letí do stratosféry.

Teoreticky tedy můžete využít výhod obou tezí současně - jako mladou ojetinu si koupit sportovní model s manuálem, který bude relativně levný. A třeba po 10 letech jej draho prodat jako relativní vzácnost, tak to už nějaký ten pátek funguje.

Nenechte ze sebe dělat lenochy

Schopnost komplexně kontrolovat auto, umět si správně podřadit před zatáčkou, trefit dokonalý meziplyn a mít stroj stoprocentně v rukou - to byly vždy znaky dobrého řidiče. Nedávno jsme si řekli, že manuál vás udrží i mentálně fit a dnes si k tomu můžeme připsat ještě jeden bod: ekonomický prospěch.

Pokud oželíte trochu pohodlí v kolonách a vrátíte se k poctivému řemeslu řidiče, trh vás odmění slevou, o které se kupcům automatů ani nezdá. A později odmění prémií, o které platí totéž. To už je sakra dobrý důvod, proč dát moderní unifikované nudě sbohem a vzít řadicí páku pevně do ruky.

Zdroj: analýzy Focusu

Petr Miler