Autoforum

/

Foto: Pagani Automobili

Na první pohled před sebou máme další „normální” Huayru, i když s hrstkou vyrobených kusů nestihla asi nikomu zevšednět. Uvnitř ale skrývá menší poklad, kvůli kterému byl překopán pomalu celý vůz.

Italské Pagani bylo založeno již před dvaatřiceti lety. Za tu dobu představilo jen tři modely, přičemž Zonda dorazila v roce 1999, Huayra o dvanáct let později a Utopia předloni. Nicméně Horacio Pagani je zjevně člověk, který zákazníkům neumí a ani nechce říkat „ne“. I když tedy každý model byl na počátku prezentován jako velmi limitovaný, přičemž veškeré dostupné exempláře byly v případě toho posledního rozebrány ještě před oficiální premiérou, dochází poslední dvě dekády na odhalování jednoho exkluzivního kousku za druhým. Pokud byste tedy dnes chtěli zcela novou Zondu, také ji dostanete.

My si dnes nicméně posvítíme na druhý model značky v pořadí, tedy na Huayru. Také nad tou se již dávno měla zavřít voda, ostatně součástí původní dohody s Mercedesem, jehož divize AMG dodává Pagani motory, bylo omezení produkce na 100 exemplářů. Jenže poté se objevil Roadster, stejně jako přišly varianty jako BC, Imola či Tricolore. Skutečný konec je tak vlastně v nedohlednu, což jen potvrzuje nově odhalené provedení zvané svérázně Epitome.

Jako Češi vnímáme tohle slovo tradičně trochu jinak, pro anglicky hovořící jde ale primárně o definici věci, která je ztělesněním určité výjimečné kvality. To je velmi neskromné označení, v případě této Huayry ale moc nepřehání - vůz se totiž zásadně liší od veškeré zbývající produkce.

Tento model totiž původně dorazil jen se sedmistupňovým robotizovaným manuálem. U okruhových variant R a R Evo pak značka použila šestistupňovou sekvenci. Epitome je nicméně prvním exemplářem, který disponuje ručním řazením. Za sedmistupňovou (!, to je pořád neobvyklé řešení) manuální převodovkou stojí společnost Xtrac, která mimo jiné zásobuje svými skříněmi celé pole hypersportů série Le Mans. Kromě toho ale své převodovky dodává také šampionátu NASCAR a zaháčkována je rovněž ve Formuli 1.

I když se může zdát, že jde o drobnou změnu, překopán kvůli tomu musel být celý vůz. Jeho majitel tak byl ve velmi úzkém spojení se zakázkovou divizí značky zvanou opět příznačně Grandi Complicazioni. Automobilka uvedla, že jen úvodní fáze, kdy se rýsoval koncept celého auta, zabral devět měsíců. Dalších deset Pagani věnovalo vývoji a designu, neboť Epitome kromě manuální převodovky disponuje také překopaným kabátem či zrevidovaným podvozkem.

Máme zde tedy kupříkladu zcela nový nárazník s integrovaným splitterem, jenž navyšuje přítlak na přední nápravě. Nové jsou i odvětrávané přední blatníky, zatímco vzadu se objevilo pevné křídlo. Zajímavý je pohled na výfuk, neboť vedle tradiční čtveřice koncovek uprostřed se objevily ještě dvě „roury“ zasazené do difuzoru. Majitel vozu tak verzi Epitome nehodlá nechat zbytečně postávat v koutě, ale hodlá si patřičně užívat zvuk motoru ve vysokých otáčkách.

Co se pohonné jednotky týče, tam už na novoty nedochází. Za kokpitem tedy nadále trůní šestilitrový dvanáctiválec twin-turbo od AMG, který byl v tomto případě naladěn na 864 koní a 1 100 Nm točivého momentu. Zrychlení Pagani neuvádí, dodává však, že nejvyšší rychlost byla elektronicky omezena na 350 km/h. Zrevidovaný podvozek má přitom potlačit pohyb karoserie jak při akceleraci, tak i během brzdění. A pochopitelně rovněž v zatáčkách.

Fakt, že „baby nebude sedět v koutě“, dále umocňuje unikátní super měkký jízdní režim, který je určen pro vozovky s horším povrchem. Zdá se tedy, že karoserii z modrého karbonu, jíž doplňují kola inspirovaná ráfky verze Imola, kterou majitel této limitky rovněž vlastní, budeme na veřejných komunikacích vídat docela často. Když si uvědomíme, že pod 100 milionů korun se u tohoto kusu cena nemohla vejít ani omylem, je třeba smeknout klobouk.

Zdroj: Pagani Automobili

Petr Prokopec