Autoforum

/

Foto: Ford

Nedokážeme pochopit, co si od tohoto vozu Ford slibuje, není to ani „jeho” auto. Je dokonalý „compliance car”, vůz mající za cíl pouze vyjít vstříc tomu, co po vás někdo úředně žádá. Na trhu něco takového zaboduje jen stěží.

Elektromobily zůstávají drahé, jejich hlavním problémem ale dnes snad už ani není pořizovací cena. Je jím použitelnost a náklady vlastnictví. To první devastují velké a těžké baterie s malou kapacitou a dlouhou dobou dobíjení, které z dnes banálního tisícikilometrového přesunu na jednu dvě nádrže benzinu nebo nafty dělají obtížně řešitelný problém. A nejde nutně jen o tak neobvyklé situace - pokud nebydlíte v domě s garáží a slušným elektrickým výkonem po ruce, doženou vás technické limity elektrických aut i při menších pravidelných přesunech. Veřejné dobíjecí stanice spásou nejsou a nebudou.

Tento problematický aspekt dříve nebo později pozná každý, jehož způsob využití auta do limitů elektromobilů zázračně nezapadne, náklady vlastnictví pak později doženou úplně každého. Mnohokrát probíraný extrémní propad hodnoty dělá z vlastnictví takového vozu příliš drahý špás i pro dobře situované lidi, natož pak pro kohokoli dalšího. Pokud se tedy dnes někdo chce na trhu prosadit s novým elektromobilem, musí nejprve tyto problémy vyřešit. Jinak jsme svědky defilé jen dalších a dalších zbytečných novinek, které se stanou prakticky neprodejnými.

Žádný recept na tyto problémy nemá ani Ford Explorer EV, který není ničím jiným než přepracovanými VW ID.4 či Škodou Enyaq. Automobilka pochopitelně vše balí do lesklého barevného papíru, a tak říká, že auto ujede na jeden zátah až 602 kilometrů a dobití baterií z 10 na 80 procent kapacity proběhne za ideálních podmínek za 26 minut. Obojí je opravdu jen líbivější pohled na podstatně tristnější realitu.

Auto nenabídne víc než 79 kWh kapacity akumulátorů, což odpovídá přibližně 20litrové nádrži nafty. Pokud ji doplníte ze 70 procent, máte „dotankováno” 14 litrů. Kolik na takové množství paliva najedete v 2,2tunovém SUV. 200 km s trochou snahy? A na to budete čekat 26 minut u stanice, na kterou fakticky nenarazíte, za podmínek, které fakticky nenastanou? Stačí připomenout, že Enyaq se stejnou výbavou zvládl v testu Auto Bildu reálně jen 318 km při konstantní dálniční stotřicítce za optimálních teplotních podmínek. A copak tak někdo jezdí? Zrychlujeme, zpomalujeme, při tom mrzne, pálí slunce...

Dá se tedy předpokládat, že ve skutečnosti ani Explorer EV zvládne ani cestu z Prahy do Brna a zpět. Novinka Fordu už proto moc lákavě nepůsobí. Místní zastoupení si přitom za základní zadokolku účtuje 1 066 900 Kč, toto provedení, se kterým je oněch teoretických 602 km spárováno, ovšem dorazí až na konci roku. Nyní je tak k dispozici pouze o 100 tisíc korun dražší čtyřkolka. V případě verze se dvěma elektromotory, které produkují 340 koní místo 286, činí udávaný dojezd 566 km. Modrý ovál totiž uvádí, že vůz o základní pohotovostní hmotnosti 2 205 kg (čtyřkolka bude těžší) si v průměru každých 100 kilometrů řekne o 15,7 kWh. To je ekvivalent 4 litrů nafty, sami si tak dokážete představit, jak realistický údaj to je. Teoreticky to možné bude, o tom nepochybujeme, strom života s autem je ale zelenější.

Ford i proto uvedení vozu na trh spojil s rekordem, kterého dosáhla cestovatelka Lexie Alford. Ta totiž s Explorerem objela celý svět, což má jen stvrdit využitelnost elektromobilů. Urazit přes 30 tisíc kilometrů jí ovšem zabralo dlouhých šest měsíců. Přitom měla plnou podporu modrého oválu, který si její služby jistě nepronajal zadarmo. Jako vždy se tedy můžeme zeptat, kdo má ve skutečném životě takové podmínky? Rozumnou odpovědí může být jen „nikdo”. A přibližně podobný počet lidí si tohle auto u nás bude kupovat.

Zdroj: Ford

Petr Prokopec