Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

(+ video) Nová R8 dokáže zaujmout i jinými aspekty, přesto ukazuje hlavně to, že turbo není univerzálně dobrým řešením pohonu dnešních aut.

Někteří budou říkat, že je to pouhý klon Lamborghini. Jiní budou tvrdit, že jde o marnou snahu napodobovat přístup Porsche ke stavbě jeho 911. A další vám poví, že jde o nejrychlejší ztvárnění toho, co stejný výrobce dělá ve všech třídách - možná rychlé, ale řidičsky zcela nezáživné auto. Pravdou ale není ani jedno a ti, kteří podobné věty pronášejí, buď s Audi R8 nejeli vůbec a nebo jen tak krátce, že se pouze utvrzovali v klišé nošených ve svých hlavách už dávno předtím.

Neříkám, že vše výše zmíněné je vycucané z prstu, faktem ale je, že R8 si navzdory pojítkům s jinými auty dokázala najít vlastní tvář a loni přišla na trh ve své druhé generaci. Vyzkoušeli jsme její vrcholnou verzi V10 plus s řadou příplatkových prvků a povíme vám, jaká je ve skutečnosti.

Zvenčí podivná, uvnitř uspokojivá

Čím více se nějaké auto snaží být zajímavé svým jízdním projevem, tím méně mi přijde být důležitý jeho vzhled. Jenže u nové R8 je těžké o něm nehovořit. Jinak sice bez nadšení, ale obecně přijímaný přístup Audi ke ztvárnění nových generací svých modelů (stará generace + skalpel + pudr + rtěnka) tady příliš nezafungoval. První R8 byla designově specifickým autem, které se líbilo a pravděpodobně ještě bude líbit dlouho po své premiéře. Ta druhá se na tom snaží stavět a nejde jí to.

Málokdo vám tak na ulici řekne: „Hezké auto!” Působivé, oslnivé, svalnaté, nepřehlédnutelné, to všechno ano, zvlášť v testované červené barvě, o kráse a eleganci si toho ale moc nevyslechnete. Nová R8 není ošklivá a bude se vám pravděpodobně líbit tím více, čím méně se vám vryla pod kůži ta starší, vypadá ale opravdu jako výsledek poněkud násilné snahy dát starým nápadům moderní pojetí. A jako celek působí nehomogenně.

Příď je velmi ostře řezaná, profil díky klenutí střechy i blatníků zakulacený, záď něco mezi tím. Každý dílčí pohled je uspokojivý a zejména ty zepředu a zezadu respekt vytvářející. Když si ale vše dáte dohromady, asi vám to nebude pasovat dohromady tak moc, abyste bez otálení dávali palec nahoru. Ale třeba se mýlím, sami budete vědět lépe.

Uvnitř je to ovšem jiná písnička, zde Audi chybuje málokdy. Každému sice nemusí být po chuti komplikované tvary palubní desky či výplní dveří, i ty ale mají daleko k nesmyslným kudrlinkám. Tento interiér jednoduše funguje a v trochu emotivnějším balení je především příjemným místem k životu ne zase tak vzdáleným méně ambiciózním autům. I když vás ona palubka trochu pohlcuje, nepřipadáte si po nasednutí do vozu jako byste usedali do stísněného kokpitu formule jakéhokoli typu.

A ony drobné věci, které se tu zdají být navíc? I ony mají svůj účel - „kšilt” nad přístrojovou deskou, měkčeným materiálem pokrytý předěl mezi prostorem pro nohy řidiče a středovým tunelem nebo divně vykouslé výplně dveří jsou k něčemu - první stíní, druhá vám nedovolí otlačit si holeň či koleno při ostré jízdě a třetí pomáhá překvapivě efektivnímu fungování ventilace, která po bocích už musí být vedena dveřmi. Nad tímto někdo přemýšlel a platí to i o čistě digitálním řešení přístrojové desky, která je též zdrojem kontroverzí.

V případě Audi je to skutečně zcela nový přístup k řešení palubního systému. Výsledek není odrazem úvah ve stylu: „Budíky nebyly dost cool, tak jsme tam plácli displej zobrazující totéž,” nový displej nahrazuje i jinak ve středu palubní desky umístěný výstup informačně-zábavního systému MMI. Výhodou tedy skutečné není jen možnost volit X stylů zobrazení přístrojovky preferující tu rychloměr, tu otáčkoměr, ale mít na tomto místě prakticky cokoli. Můžete tak upozadit rychlost a otáčky ve prospěch mapy, přehrávače hudby, nastavení vozu, v podstatě čehokoli, co jinak vídáme na MMI o kousek víc vpravo. A možnosti zobrazení všelijakých jízdních informací (vč. třeba měřiče přetížení či ukazatele míry potenciálu motoru využívaného v ten který moment jízdy) jsou jen třešinkou na dortu.

Dává to pochopitelně široké možnosti konfigurace a pokud vaše datum narození značí hloubi 20. století, asi z toho nebudete na větvi. Mně to ale přes pokročilý věk neuráží a mám pocit, že to je krok vpřed, třebaže nevidím ani mnoho důvodů, proč po takové věci toužit. A neurážely mě ani jiné neobvyklé věci, jako třeba ovladače umírněné uvnitř volantu (startování motoru, nastavení jízdního režimu a podobných záležitostí). Napoprvé vás překvapí, postupem času ale zjistíte, že ničemu nepřekáží a začnete kvitovat jejich rychlou dostupnost.

Ne ze všeho jsem byl ale uchvácen - volič automatu, stejný snad ve všech posledních modelech Audi, se mi nelíbí, do R8 se po mém soudu nehodí a nedokážu si zvyknout na obtížně dostupné umístění tlačítko parkovacího režimu. Ale to je spíše drobnost, více mi vadil dole „useknutý” volant, který nemá absolutně žádný funkční smysl ani v takto stísněném autě, protože ono zase tak stísněné není - dvoumetrový řidič o 110 kg se sem sice vejde hůře než do A8, ale problém to není, toto je sporťák i pro velké. A za sedadla dáte aspoň notebook (lidi ne, ani pidi lidi) a do kufru menší cestovní tašku. Tady se na poměry podobných aut budete cítit dobře, jakkoli třeba zrovna zavazedlník není kvůli pohonu všech kol bůhvíjak objemný.