Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Možná se budete divit, ale nové BMW 730d pro mě představuje jedno z nejpříjemnějších bavorských překvapení posledních let. Proč?

Komfortní i schopná

Říci, že BMW 7 je jediná velká limuzína, kterou je radost i řídit, zní jako klišé. Ono to i klišé trochu je, protože zase taková radost to není, tomuto novinářskému šprochu je ale třeba přiznat pravdy trochu.

Předně je třeba si říci, že sedmička s motorem 30d je rozhodně limuzína pro někoho, kdo si ji chce sám řídit. Již prostor na zadních sedadlech není nikterak ohromující a výbava námi testované verze toto zacílení jen podporovala. Cestujícího vpravo vzadu nehýčkalo nic zvláštního, místa měl při vyšším vzrůstu jen tak akorát a k dispozici neměl nic více než sedadlo, loketní opěrku, výdech klimatizace a pár odkládacích prostor. V Octavii najdeme to samé.

„Ředitelské vnímání” si tedy necháme na test varianty jako je 750Li, 730d je zkrátka relativně normální větší auto, které je třeba vnímat zpoza kormidla.

První klíčový vjem je poskytovaný komfort, který má řada sedm oproti bratříčkům z výrobního programu BMW nabízet především. A musím říci, že se jí to daří velmi dobře. Adaptivní podvozek (resp. celé nastavení vozu) s režimy Comfort, Normal, Sport a Sport+ sice nereprezentuje škálu talentů od Maybachu k Porsche, vůz ale přece jen mění. Pokud si zvolíte nastavení Comfort, máte pod sebou vskutku plavnou limuzínu, která se dokáže přenášet i přes špatné silnice krokem velmi ladným. Jde o první BMW, které umí solidně zamaskovat použití pneumatik runflat (ano, už je má i řada 7), přesto se mi na mysl kradla otázka, jak komfortní by vůz asi dokázal být bez nich. Jestli je zde něco, co sedmička dříve neměla, nyní to má a přitom by to mít nemusela, jsou to právě dojezdové pneumatiky typu runflat.

Také další komfortní parametry jsou u řady sedm v naprostém pořádku. Odhlučnění „všeho zvenku” je opravdu na vysoké úrovni, což dobře dokladuje i to, že když na někoho zatroubíte, sotva to sami slyšíte. O upozaděném projevu motoru již byla řeč, podobné je to s aerodynamickým hlukem. Pohodu na palubě tak rušil jen hluk od kol. Ten ale přičítám faktu, že vůz měl již za docela vysokých teplot stále obuté zimní pneumatiky, které v takových podmínkách zkrátka hlučí.

Komfort ale není to jediné, co BMW 730d nabízí. Se změnou nastavení vozu směrem k režimu Sport+ se podvozek stává méně poddajným a více „akčním” a spolu s ním i další části vozu jako řízení a převodovka. Ačkoli většinu času budou majitelé BMW řady 7 jistě trávit v komfortnějších režimech, troše Sportu se sedmička vůbec nebrání. Pokud strávíte chvilku nastavováním a zvolíte režim Sport+, vypnete stabilizační systém DSC (jde opravdu vypnout zcela) a automatickou převodovku dáte do režimu manuální volby stupňů, máte pod rukama až neobyčejné schopné auto, jenž dokáže s nadhledem využívat maxima potenciálu svého motoru.

Můžete namítnout, že na takovou jízdu není sedma stavěna a vlastně bych vám ani neodporoval, faktem ale je, že vůz sám se tak vůbec netváří. Snad jen ovladatelnost řízení a brzd v tu chvíli dává znát, že priority jsou jinde, ale jinak? Sedma je na svou hmotnost a velikost velmi mrštná a dokáže briskně měnit směr i ve velmi vysokých rychlostech. Má více přetáčivé než nedotáčivé tendence a její brzdy odolají i maximálnímu zatížení. Dokonce se na mokré silnici rád nechá protáhnout vlásenkou dveřmi napřed.

Ano, je to trochu úchylné a musím říci, že v okolí vyvolával průjezd dvoutunového tanku středně rychlými zatáčkami v lehkém přetáčivém smyku nejeden překvapený pohled. Však i sám jsem si místy připadal jak opilý Santa vlající na saních tažených rozběsněnými soby, ale zkusit jsem to zkrátka musel. A byl jsem opravdu mile překvapen, jak dobře jízdu v tomto režimu řada sedm zvládá. Je to sice k ničemu, neboť pochybuji, že někdo ještě někdy podobným způsobem s BMW 730d pojede, ale je dobré vidět, že se v Mnichově snažili, aby zvěstem o sportovním charakteru sedmičky dostáli.

Jede i sama

Když už přišla řeč na sáně, je třeba zmínit ještě jednu zajímavou vlastnost vozu, jen je třeba se přeorientovat z amerického Santy na ruského Mrazíka. Samy řídí, samy jedou, taková slova prý padla na adresu sněžného povozu v notoricky známém ruském filmu. Právě to je jedna z možností, kterou testovaná 7er nabídla, byla totiž vybavena aktivním tempomatem. A to hodně chytrým.

Tento prvek není sám o sobě ničím až tak zvláštním, v limuzínách vyšších tříd je nabízen již roky. Ten v řadě 7 ale dokáže být tak aktivní, že z auta můžete pomalu vystoupit a jít na pivo, o řízení se postará samo. Pochopitelně samo pracuje s motorem a s brzdami, vzhledem k přítomnosti automatické převodovky si i samo zařadí. Sice neumí pracovat s volantem (to některá jiná auta už umějí), krom toho ale udělá absolutně vše.

Zatím jsem nepoznal jiný vůz, který by uměl s adaptivním tempomatem pracovat tak citlivě spolehlivě, aby zvládl úplně všechny jízdní režimy. U 7er si stačilo nastavit vzdálenost za autem jedoucím před vámi a auto samo zvládlo i projet městem. Tj. i opakovaně zcela zastavit a znovu se rozjet a to bez větších prodlev, třebaže v koloně. Jedinou nezbytností bylo korigovat směr jízdy volantem, jinak jsem si v autě připadal tak nějak navíc.

Po důkladném vyzkoušení této možnosti jsem dospěl k závěru, že snaha pracovat s pedály je nadbytečná a nohy jsem si (samozřejmě bez bot) odložil mimo obvyklý prostor. Jenže ouha, vůz v tu chvíli pozbyl schopnosti se po zastavení na křižovatce znovu rozjet. Nevím, jak přišel na to, že nemám nohy na správném místě, snad tam kvůli tomu lidé od BMW nedali nějaké čidlo. Faktem ale je, že pokus o jakoukoli formu opuštění místa řidiče se nezdařil a vůz v tu chvíli pozbyl schopnosti zcela samostatné jízdy. Škoda, byl by se dal ovládat i z místa spolujezdce...